reklama

BLOG Olgy Porrini: Strach má velké oči

Strach může někdy člověku udělat ze života peklo. Jde o emoci, která člověka provází od pradávna, a dosud se jí nedokázal zbavit. Míváte ho také někdy? Ano? Z čeho? Já také. Je vlastní všem živým tvorům. Prý jde o reakci na hrozící nebezpečí. Srdce začne bušit jako o závod, člověk náhle zbledne, třese se a rychle dýchá.

Foto: iStock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Ale není strach jako strach. Máme strachy vrozené, kam patří například strach z některých zvířat, z bouřky, ze tmy… Anebo jsou strachy naučené, kam můžeme zařadit strach ze ztráty zaměstnání, ze stáří, z osamělosti. No, a samozřejmě strach ze smrti. Kdo by chtěl asi zemřít, že?

Já osobně mám "strachy" oba dva. Tedy jak ten vrozený, tak ten naučený. Co se týče strachu vrozeného, bojím se některých zvířat (o tom už jsem psala) a pak se bojím tmy. Odborně se tomu říká nyktofobie. Jasně, strach jít po ulici v noci je celkem přirozený. Ale pokud se člověk bojí být večer sám doma, už to tak normální není. Vzpomínám si na období, kdy jsem chodila v létě spát hned, jakmile se začalo stmívat, abych tu tmu neviděla a tak ji zaspala. No, už je to mnohem lepší. Doma se sama nebojím, i když stoprocentní to pořád není. U dětí to je celkem pochopitelné, pracuje tady fantazie, a ta dokáže pěkné věci. Však to známe. Ale v pozdějším věku? No, nemusíme taky všechno vědět a všemu rozumět, že? Faktem zůstává, že mám před tmou vážně velký respekt, a pokud mě vzbudí sebemenší hluk, buší mi srdce jako zvon! Z toho důvodu se nedívám nikdy na horory a další hrůzy. To bych vážně proseděla celou noc v křesle.

Strachy naučené, to je něco jiného. Spousta lidí (převážně žen) má strach ze stárnutí. Každý rok si povzdechnou: "zase další rok pryč, zase další a další vrásky…" To je strach ze ztráty "krásy" a strach z nezájmu o svou osobu. Proto lidé (zase převážně ženy) postupují nejrůznější plastické operace, i když výsledek je leckdy hodně směšný. Tak mne napadá, jak je pro některé lidi krása nebo spíše mládí důležité.

Další je strach ze ztráty zaměstnání. Ano, i toto souvisí se stárnutím. Zestárla jsem, vyhodí mě z práce, a kde najdu jinou? Tady je strach, ruku na srdce, oprávněný. Trh práce preferuje opravdu mladé lidi. I když se říká a píše, že to není pravda. Nevím. Ve svém okolí je to většinou tak, že "zralé" lidi na určité pozice už nikdo nechce. 

Pak tu jsou obavy z různých nemocí. Vždyť ne nadarmo se zpívá: "když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet…" Ano, začíná… A nastupuje panika. U některých lidí se rozšiřuje do nepředstavitelných obav, kdy se jednotlivec začne přehnaně kontrolovat, sledovat, až se z něj může stát hypochondr. Nemyslí na nic jiného než na to, že je vážně nemocný. Spouštěčem je zvýšená obava a úzkost z nějakého onemocnění. Však vy víte své, pane Moliére… Jenže dnes jsme zahlceni tolika informacemi, co všechno se nám může stát a co všechno nemáme podceňovat, že to opravdu ustojí málokdo. Jednu radu. Nečíst to!!!

Ráda bych se ještě zmínila o strachu ze smrti. Ano. Smrt, úmrtí, skon, exitus. Stav, kdy se zastaví životní funkce a je konec. Pro někoho začátek toho dalšího hezčího (pokud je věřící). Tady je samozřejmě strach ze smrti mnohem přijatelnější. Ale co ti, kteří nevěří? Těm nezbude nic jiného než se s tím vyrovnat. Smířit. Přijmout smrt jako fakt. Že je a že bude. A že nemine nikoho z nás. Ani chudého, ani bohatého. Já vím, že je nesmírně těžké s přibývajícím věkem na ni nemyslet. Zvláště, pokud je člověk vážně nemocný. Nebo už opravdu starý. Nikomu se přece umřít nechce. Na životě lpí, i když na něj někdy nadává. To mě přivádí na myšlenku užívat si každý nový den na plný plyn. A tak nemít čas zabývat se nějakým koncem…

Když se ptali dalajlamy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl: "Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti, a… tak nežijí ani v přítomnosti, ani v budoucnosti. A žijí tak, jako by neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili."

Jak to vidíte vy?

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama