"Mám kamaráda, kterému mohu říct úplně všechno", říká Magda. To samé tvrdí i Pavel, že si Petrou rozumí víc než s kamarády. No, nevím. Nějak se mi to nezdá. Obávám se, že z jedné strany tam může být vždycky něco víc. Třeba naděje, že se přátelství promění v něco jiného. A vůbec! Lidé na čistý vztah mezi mužem a ženou příliš nevěří. Všimněte si, že pokud jste single a vyrazíte do společnosti s opačným protějškem, hned se v zákulisí probírá, kdo že ten dotyčný je. "Kamarád? Ty tomu věříš?" Kroutí hlavami všudypřítomné klevetnice. Jednoduše na vztah čistý jako studánka věří málokdo.

A přece prý kamarádství mezi opačným pohlavím existuje. Jen je potřeba se v takovém přátelství pohybovat trochu jinak než v kamarádství mezi samotnými děvčaty nebo kluky. Jako první věc, kterou je třeba udělat hned na začátku, je si vše vyjasnit. Na rovinu si říct, že máte partnera nebo že je vám fajn samotné, samotnému. Nevzbuzujte v někom plané naděje a nevysílejte falešné signály. V restauraci plaťte svoje účty, tak jak to mezi sebou praví přátelé obvykle dělají. Ale stejně si myslím, že přátelství mezi mužem a ženou je poněkud komplikované. Je-li vůbec možné… Ono už vůbec samotné kamarádství má rozdílný pohled ze strany ženy a muže. Pro ženy je přátelství mnohem důležitější než pro muže. Ženy se potřebují dělit o zážitky, problémy, potřebují se poradit nebo jednoduše vypovídat. Jsou tak nastavené od přírody. Stačí se porozhlédnout po restauraci či kavárně. Člověk hned zjistí, že 80 procent je tam žen. Mužů je opravdu jen hrstka. A i ti jsou podezřelí. Víc než kamaráda potřebují parťáka. Na pivo, na kolo, na fotbal…

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Netvrdím, že přátelství mezi Pavlem a Petrou nemůže existovat. Asi i existuje. Ale nesmí tam zasáhnout vyšší moc, čímž myslím přitažlivost. Ta je spolehlivým zabijákem tohoto kamarádského vztahu. Moje kamarádka Zdena měla jednoho prima kolegu, a protože měla problémy se svým šéfem, Jarda jí vždy uměl dobře poradit, povzbudit a dodat dobrou náladu. Brzy se začali stýkat i mimo kancelář a Zdena si pochvalovala, jak dobrého kámoše má. Až jednou! Po kině zašli do vinárny a tam se Jarda přiznal, že z jeho strany jde o něco víc než jen o přátelství. Čekal jen na příležitost, kdy to vyslovit. A ta chvíle nastala teď. To Zdenu zaskočilo. O to víc, že ona k Jardovi cítila pouze to kamarádství a příslovečná jiskra, která by tento vztah proměnila na vyšší level, tam prostě nebyla. Něco zakoktala, že pro ni je to jiné, a pelášila domů. Později se snažila Jardovi dohodit kamarádku, které se líbil, ale bylo to marné. Ta se zase nelíbila jemu a nakonec se Jarda se Zdenou přestal stýkat úplně. 

Asi jiné to může být ve zralém věku. Když dva kamarádi - senioři zůstanou sami. Mohou se dohodnout, že své kamarádství přetransformují v něco víc. Taková dohoda z rozumu. I když nevím… Moc se mi to nezdá a asi to není pro každého. On je totiž rozdíl v citu partnerském a přátelském. A tak si nejsem jista, jestli to tak může fungovat. I když výjimky potvrzují pravidlo. Ale já bych do toho určitě nešla.

Kamarádství může dle mého názoru klapat, pokud mají ti dva stejný smysl pro humor. A tady nehraje roli, jestli jde o Frantu a Ferdu nebo Frantu a Jarmilu. Ti dva si spolu rozumí, nasmějí se, o to víc, jestli mají doma "morouse" nebo "morousku". I když ani tady to není stoprocentní, že se toto přátelství časem nepřetaví v něco víc. Jak řekl Charles Dickens: "Přátelství ženy k muži je slepá ulička, do které je vehnalo zklamání v lásce."

A jak to vidíte vy?