Začala bych příběhem své kolegyně. Manžel jí volal do práce pětkrát denně. Když jsem se vyptávala, co spolu pořád řeší, pokrčila rameny a řekla: "Vlastně nic." Až u kávičky se mi svěřila, že se jí vyptává, co právě dělá, s kým jde na kafe, jak se k ní chová nadřízený a že si všiml, že dneska vyrazila do práce v té krátké sukni… A že by rád věděl proč… Koukala jsem s pusou dokořán, a protože to potřebovala zřejmě ze sebe dostat, pokračovala. "Představ si, že mi prohlíží mail i telefon. Víš, třeba telefon položím na stůl v obýváku a odejdu do kuchyně. Pak se vrátím a mám otevřenu zprávu, kterou jsem vůbec nečetla. Když se zeptám, jak si dovoluje prohlížet mé esemesky, tvrdí, že se nedíval, že hledal jen kalkulačku a potřeboval nutný výpočet…

Tak toto už zavání žárlivostí, ne? A co to vlastně je? Jukla jsem se do Wikipedie a dozvěděla se, že… No, zkrátka a dobře, je to strach ze ztráty lásky. Ale abych trošku odbočila, žárlivost se neprojevuje jen ve vztahu mezi mužem a ženou. Velmi době si vzpomínám, že po narození druhé vnučky jsem houpala na klíně tu starší. Ta mladší se ji snažila vystrčit. "Mami, Péťa mě vytlkuje od babičky," zašišlala a bránila se zuby nehty náporu té starší. Zrovna tak, když jsem vzala do náruče tu mladší, starší nechala hraní a hned chtěla chovat taky. Ano, i to je žárlivost.

Říká se, že žárlivost ve vztahu je potřeba. Kdo nežárlí, nemiluje. Ale je tomu opravdu tak? Na to by mohl odpovědět ten, komu jednou žárlivost vstoupila do cesty. Jde totiž o emoci devastující, která už zničila život nejednomu chudákovi. Neustále podezírání a nedůvěra. Nekonečné výslechy, kdy, kde a proč. Záplava otázek po každém pípnutí SMS. Pronásledování a slídění. Ano, to všechno dokáže žárlivost. Jedna moje známá žárlí na svého muže tak, že jí vadí i některé herečky v televizi. Prý se na ně dívá s větším obdivem než na ni. Co mám na to říct? Nyní už většinou mlčím. Dříve jsem vysvětlovala, že je to hloupost. Beznadějně. Nakonec to stejně dopadlo špatně. On se opravdu zamiloval jinde. A ona? Tajně mu stříhala knoflíky na nejhezčím saku, na svetru vyrobila díru. Myslela, že v tom na rande nepůjde. Šel. Jednou mu dala do kafe prášek na spaní. Usnul, rande propásl, ale brzy se od ní odstěhoval. Známá se po roce též zamilovala, ale sebevědomí měla již tak poničené, že sledovala svoji novou známost i do práce. Samozřejmě, aby ji neviděl. Říká se tomu stalking. No, nebyl to hezký život. 

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Existuje na žárlivost lék? Neexistuje. Aspoň o žádném nevím. A pokud žijete se žárlivcem a myslíte, že žárlivost hovoří o jeho nehynoucí lásce, tak na to zapomeňte. Žárlivost není důkazem lásky. Právě naopak. Žárlivec se dívá na svého partnera jako na svůj majetek, chce ho mít pod kontrolou a vědět, že je na něm zcela závislý. Jednomu žárlivci jsme říkali Othello. Když ho jeho milovaná nechtěla pustit do bytu, protože už měla všeho plné zuby, spal před jejími dveřmi. Ráno ho tam viděli udivení sousedé. Sice nevím, jak se vyspal, asi nic moc to nebylo, protože ani deku, ani polštář si nepřinesl. Bylo to v letním období, ale stejně… Když se s ním chtěla rozejít, pokusil se o demonstrativní sebevraždu. O tom, že by si spolu klidně sedli a celou situaci rozebrali, nemohla být ani řeč. Během krátké chvilky začal zase vyčítat a vyslýchat. Ne nadarmo jí psychiatr, kam ho po té sebevraždě odvezli, radil se s ním rozejít. 

Já osobně si myslím, že se žárlivcem žít nelze. Je to cesta do pekel. A tam je pořádné horko. Vždyť jsou známé případy týrání a dokonce i vraždy ze žárlivosti. Takže pokud je situace neúnosná, je určitě lepší vzít nohy na ramena a hledat, kde nechal tesař díru. A tak závěrem holandské přísloví: "Žárlivost je stará jako lidstvo. Když přišel Adam domů, začala mu Eva počítat žebra."

A jak to vidíte vy?