BLOG Olgy Porrini: Jsou hračky k hraní, nebo jde o tvrdý byznys?

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Byli jste někdy v poslední době v hračkářství? Ne? Tak se tam běžte ze zvědavosti podívat. Ani si neumíte představit, co všechno výrobci dokážou vyprodukovat. Ale hlavně vymyslet. V podstatě na tom nic není. Znáte třeba panenku LOL? L.O.L Surprise? Například taková vlasatice s opravdovými vlásky nebo další celá posetá třpytkami? A co teprve taková Poopsie Rainbow Surprises? Holčička si užije zábavu se slizem v úplně jiném duchu. Prý… Ale v podstatě jde o jedno. O to "surprise", tedy "překvapení". Koupíš panenku, ale nevíš, jaká je uvnitř. A když máš jednu, hned chceš další. A pak další a další. Prostě koupí jedné to nekončí. Děti je začnou sbírat, chtějí celou kolekci. A to se samozřejmě pěkně prodraží. Jediná záchrana je, že je beznadějně vyprodaná. Ale dokážete si představit to zklamání, když ji vaše ratolest pod stromečkem nenajde? A tak sháníte dál.

Jakmile začne zájem o tyto hračky upadat, hned vymyslí designéři něco jiného. Věřte, je to hrůza! A co dětská fantazie? namítnete. Ta zaplaťpánbůh ještě je, ale… Jasně že nechci, aby si děti hrály s polínky (i když proč ne J ), ale výroba hraček se stala v posledních letech tvrdým byznysem. I když si myslím, že má vážného konkurenta. A to jsou chytré telefony, tablety a počítače. Od mé vnučky vím, že na návštěvě u své kamarádky, která by si sama mohla otevřít hračkářský krám, sedí v pokoji a hrají hry na telefonu. My, jako děti, lítaly celé dny venku. Už ani nevím, na co jsme si hrály. Ale v každém případě se nám domů vůbec nechtělo. A těch pár hraček (panenka a medvídek) bylo na dny, kdy venku pršelo. Ale co jsme vydaly kalorií! O problémech s váhou se do té doby vůbec nemluvilo. Nebylo také proč!

Určitě namítnete, že prostě pokrok nezastavíš, a také to, že je spousta hraček kreativních. Ano. Úplně s tím souhlasím. Tvoření děti milují. A často se zapojí i rodiče. Je to velká zábava pro celou rodinu. Sem patří nejrůznější hry, kdy člověk musí občas zapojit i mozkové závity. Jenže opět! Výběr je tak obrovský, že se v něm lehce ztratíte. No, nakonec je jedno, jakou hru zvolíte… Jde o smysluplně strávený čas. Mezi hračky, které považuji za smysluplné, jsou také nejrůznější stavebnice, ať už je to populární LEGO, nebo i další.

Ale jedno vám stejně řeknu. Když vyrazím s vnoučaty třeba na koupaliště nebo na hřiště, jsme všichni spokojeni nejvíce. Já proto, že děti lítají na čerstvém vzduchu, zdravě se hýbají a jejich výskot prozrazuje, že také oni si vše náležitě užívají.

Teď jsem trochu odbočila od procházky královstvím hraček. Jděte se podívat třeba do Hamleysu v Praze. To něco zažijete. Jen si, prosím vás, neberte teplé oblečení. Je tam vedro k padnutí a děti hned tak odtamtud nedostanete. Nejde jenom o království hraček, ale najdete tam i nejrůznější atrakce, tedy kolotoč, prolézačky, klouzačky. A samozřejmě hračky a zase hračky! No, nekupte to!

Všichni dobře víme, kde se všechny tyto hračky vyrábějí. V Číně. A ví to i pan Mattel. Dělníci a dokonce i děti tráví v továrnách více než 11 hodin za směšnou mzdu. Šest dní v týdnu. To se pak panenky Barbie panu Mattelovi pěkně prodávají, co? Nedávno jsem byla s vnučkami v kině na filmu "Ledové království II". Po zhlédnutí pohádky jsme procházely kolem zmíněného Hamleysu. Za výlohou se na nás šklebily nejrůznější postavy z tohoto filmu, plyšové, plastové a co já vím, z jakého dalšího materiálu. Jedna rada. Přejděte na druhý chodník a hrajte mrtvého brouka, jakože " já nic, já muzikant". Tak si totiž zmíněné figurky nebudou přát k Vánocům ani k narozeninám. Jen doufejte, že to některý z kamarádů nepřinese do školy. Pokud se tak nestane, vyrazte s dětmi do přírody. Třeba začne sněžit a můžete postavit sněhuláka. Je to také zážitek a ke všemu zadarmo. Pokud sněžit nebude, jděte si zabruslit. A věřte, že i to je dobrodružství. Tedy pro vás, kteří nestáli na bruslích třicet let jako já.

"Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání." To jsem neřekla já, ale Hans Christian Andersen.

A co vy na to?