reklama

BLOG Olgy Porrini: Jaro už je za dveřmi

Jaro je symbolem nových začátků. Příroda se opět probouzí a první květiny, sněženky a krokusy, vyvolávají úsměv na tváři. Ptáci štěbetají a sluníčko dává pocítit stále větší sílu.

Sněženky
Sněženky | Foto: Botanická zahrada Praha

Kolik krásných básní a písniček, zrovna tak obrazů, bylo vytvořeno na počest jara. I já ho vítám. Zima mi ubírá sil i nálady, a tak čekám, kdy jaro zaťuká na okno a já ho nechám dokořán celé dny. A co miluju nejvíc, je světlo. Ano, den se prodlužuje a do těla se vlévá ozdravná míza. Asi to tak bylo od nepaměti, protože jaro přináší s sebou spoustu svátků. Oficiálně jaro nastane 20. března, tedy v okamžiku, kdy Slunce vstoupí do znamení Berana. Přichází jarní rovnodennost, jak jsme se učili ve školních škamnách. Jde o okamžik, kdy Slunce při svém zdánlivém ročním pohybu protíná světový rovník a přechází z jižní polokoule na severní. 

Myslím, že stačilo. Tedy dost vědeckých faktů a těšme se na svátky s jarem spojené. Už naši předkové slavili příchod jara. Vynášeli stařenku Zimu, jinde Moranu nebo Smrtku, jejíž figurína byla spálena nebo vhozena do vody. Prostě pryč s ní! Tak toto je známý obřad. Ale chtěla bych upozornit ještě na jeden starý zvyk, dnes už zapomenutý. A to přinášení léta, někde líta, na vsi. Toto líto bylo vyrobeno z větve nebo vršku živého stromečku a ozdobeno barevnými pentličkami a vajíčky. S ním pak mládež obcházela vesnici a u každého stavení pomocí zpěvů a říkanek oznamovala, že je zima pryč. Samozřejmě dostávala úplatek, tedy koledu. To jsou některé z pohanských rituálů a svědčí o tom, jak bohaté tradice se dodržovaly.

Málo platné, jedním z největších jarních svátků jsou Velikonoce. To už je doba pohanská dávno pryč a scénu zcela ovládli křesťané. Tento svátek je především oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Určitě všichni známe výrazy jako Škaredá středa, což je den, kdy Jidáš Ježíše zradil. Zelený čtvrtek připomíná poslední večeři Ježíše s učedníky. O Velkém pátku si věřící připomínají ukřižování Ježíše Krista a na Bílou sobotu byl pohřben. Velikonoční neděle je dnem vzkříšení, tedy dnem, kdy vstal z mrtvých. O Velikonočním pondělí se křesťané dále radují, že Kristus zvítězil nad smrtí, což je základním bodem celého křesťanství.

Ale jinak má oslava Velikonoc ve světě vlastní a často i zvláštní způsoby slavení. To my přece dobře známe. U nás jeden takový podivný pohanský zvyk přetrvává dodnes. Jde o šlehání žen pomlázkou ze spleteného proutí. Provádí se tak na Velikonoční pondělí a ženy, aby nezůstaly pozadu, zase své protějšky polévají vodou. Nejznámější je ovšem barvení vajíček či hledání čokoládových zajíčků v zahradě. Velikonoce se totiž vždy prolínaly s původními oslavami jara pohanských národů. Některé tradice jsou opravdu bizarní. Připomenu třeba Spojené státy americké, kde se slaví takzvané Easter Egg Hunts, vlastně lovy na vajíčka. Ano, je to pro děti, kterým rodiče schovají v trávě čokoládová nebo umělohmotná vajíčka naplněná bonbony a drobnými hračkami. Od roku 1878 pořádá lov na vajíčka také Bílý dům. 

Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Velikonoční svátky se skoro všude nesou v duchu zajíčků a vajíček. Vajíčko je jasné. Znamená symbol nového života, naděje, plodnosti, zrození, ale i smrti. Podobně se to má i se zajíčkem, který k nám doputoval z Německa. Neměl to daleko. V bibli najdete zajíčka jako symbol skromnosti, pokory a chudoby. Na mnoha obrazech mívá Panna Maria u nohou bílého zajíčka. Všimněte si ho, nelze ho přehlédnout. U nás nesmí chybět na stole o Velikonocích ani beránek. Tedy moučník. Jde zase o symbol čistoty a nevinnosti. Sám Ježíš Kristus je označován jako beránek Boží, protože prolil svou krev a obětoval se za spásu světa a vysvobození z hříchu. 

No, tradic je spousta, ať těch pohanských, nebo křesťanských. Ale pro mě nejdůležitější je to období. Období jara. Cítíte, že i vzduch voní jinak než v zimě? Jasně, zima se brání a občas používá silné zbraně, ale jaro si svou vládu vzít nenechá. Jsou to vlastně čtyři sestry. Čtyři roční období. Jaro, léto, podzim, zima. Každý si může vybrat dle svého gusta, které dá přednost. U mě vede jaro. Slavím ho po svém. Víc zpívám, méně jím a spím. 

"Jaro je čas plánů a projektů." - Lev Nikolajevič Tolstoj, ruský spisovatel.

A co vy? Máte také rádi jaro?

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama