Asi máte ve své kuchyni papiňák. Ten, kdo ho používá, ví, jak pracuje. Dlouho syčí a pak najednou bum! Aniž jste to čekali, aniž jste si to přáli. Tak nějak funguje i hysterická osoba. Je plná neklidu, vnitřního napětí a nespokojenosti, které ani neumí definovat. A tak občas vybouchne při úplně banální situaci, třeba když vám spadne hrnek na zem. Musí to napětí nějak uvolnit. Řečeno slovy psychologa, hysterik neumí žít v klidu, a tak pořád vytváří dusno a napětí. V podstatě je hysterický člověk velký herec nebo herečka, protože neustále hraje divadlo. Drama. Uleví se mu tím. Rád provokuje a uměle vytváří situace, ve kterých může svůj divadelní talent předvést. Je zajímavé, že mezi hysteriky najdeme víc žen než mužů.

Opravdová hysterka je afektovaná, závistivá a hlavně pomstychtivá. Nedokáže jen tak nad něčím mávnout rukou. Ale pozor! Ne vždy, když reagujete přehnaně na nějakou situaci, se jedná o hysterickou reakci. Těch průvodních příznaků musí být víc. Projevit se přemrštěně má právo každý z nás. Tak zaprvé hysterici jsou výborní řečníci. Umí mluvit tak dobře, že nemáte šanci je zarazit. Na veřejnosti se ukazují jako ušlechtilé duše, které vždy mluví pravdu a mají vysokou morálku. Pravdu mají vždycky. Jsou o ní přesvědčeni, a běda vám, když vy si to nemyslíte. To si nepřejte vidět to divadlo. Tyto osoby nedokážou zůstat v klidu, rády provokují a nikdy si nepřipustí omyl. A už vůbec ne kritiku. Opovažte se to zkusit. Tedy kritizovat je. Hysterici ke všemu ještě umí vědomě lhát nebo spíš přizpůsobovat pravdu ve svůj prospěch. 

Jednu hysterku jsem znala. Naštěstí ne doma. Ale v práci. Věrka byla veselá, skoro bych řekla okouzlující. Ale když se dostala do ráže, změnila se ve fúrii. Kdo se hned neschoval, tak to schytal z první ruky. Věrka měla jít totiž s Lenkou na oběd a ta se někde zdržela. No, zdržela? Přišla prostě o hodinu později, aniž by zavolala. Hm, nepříjemná situace. Ale to, co si musela vyslechnout, určitě bylo přes čáru. "Kde jsi byla, ty… Dohodly jsme se, že půjdeme spolu na oběd, já tu čekám a ty nikde. Jsi sobecká a hnusná osoba. Všichni to o tobě vědí, jen já jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Tak teď to vím a už s tebou nechci mít v životě nic společného… Kliď se mi z cesty! Uhni! Nebo tě vážně praštím." No, on ten rozhovor, spíše monolog, byl mnohem ostřejší, ale já se to neodvážím opakovat. Nebyla to jen urážlivá slova, ale i strkání a hlavně ječení. Dotyčná osůbka řvala jako na lesy. Fakt to nic hezkého nebylo.

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Prostě a jednoduše: hysterický záchvat. To pak člověk dokáže z kontextu vytrhnout cokoliv a nakonec udělá i z komára velblouda. Vyčte vám snad i pihu na levém víčku. Mezi nejobecnější znaky hysterického člověka patří emoční labilita. Přechází z jedné nálady do druhé a v okamžiku, kdy se mu něco nelíbí, udělá obrovskou scénu. Dalším typickým znakem je, že hysterické osoby potřebují být středem pozornosti. Potřebují obdiv a zájem okolí. Když nejsou ve své práci příliš úspěšné, tak si úspěšnost vymyslí. Že vyplňují v kanceláři tabulky? To nevadí. Tak si něco vyfantazírují. Časté lhaní nebo chcete-li bájná fantazie je pro hysterické osobnosti typická. Vybájí si klidně celý román, v němž hrají hlavní roli, jen aby upoutaly pozornost. Hysterici často nedokážou už ani sami rozlišit rozdíl mezi svou vlastní fantazií a skutečností. Často svým výmyslům i sami věří. Klidně se s vámi i pohádají, pokud vyslovíte slůvko pochybností. 

Také urazit hysterku je velmi jednoduché. Musí mít neustále pravdu a nesouhlas bere jako osobní útok. Dokonce se vyžívá v tom, aby ve vás vzbudila pocit viny, mohla by se od minuty stát mistryní světa ve vyčítání. No, je to s nimi opravdu těžké. A nejhorší na tom je, že nikdy nedokážete odhadnout, v jaké náladě je zrovna potkáte. Jestli v té zářivé a dobrosrdečné nebo v té druhé, kdy se o sobě dozvíte takové věci, že máte chuť zalézt do nory nebo i zemřít. Nic si z toho nedělejte. Já vím, ono se mi to říká. Ale vina není na vaší straně, je v tom druhém. Nakonec udělá člověk to nejjednodušší. Snaží se stýkat se s takovou osobou co nejméně. Nemá totiž sílu bojovat. Zmůže se jen na nějaké to slovíčko 'ale, vždyť'… A to je tak všechno.

"Dovedl vybičovat ovzduší do hysterie. Člověk se v jeho přítomnosti stále chvěl. Po natáčení jsem spěchávala domů a honem do vany, abych ze sebe spláchla pocit té pekelné atmosféry." Ano, to řekla vynikající herečka Jiřina Šejbalová o Gustavu Machatém. 

Tak si užijte den s příjemnými lidmi, a pokud někde potkáte hysterika, zachovejte klid. Nic jiného vám stejně nezbude. 

A jak to vidíte vy?