Rok se s rokem sešel a už tu máme další, jak si vždy povzdechla moje babička. Ta už tu není, ale já tuto větu šířím dál. Ano, je to tak, vážení. Za chvíli vstoupíme do dalšího roku a za tím minulým se jen málokdo ohlédne. "Hlavně sundej prádlo," nabádala mě máma. A tak vím, že na Nový rok by člověk neměl prát ani věšet prádlo a taky se dle toho patřičně zařídím. I moje dcera už to převzala. Věšení prádla může přivolat neštěstí či dokonce smrt některého člena rodiny. A na to si musí kdekdo dávat pozor. Těch zvyků je samozřejmě přehršel. Jsou takové ty základní, pak se liší kraj od kraje, země od země. 

Připomenu tedy některé. V žádném případě se nehádejte. To si radši zamkněte pusu na zámek. Nebo rovnou na dva. Nemusí se to totiž nevyplatit. Hádka by se mohla protáhnout na celý příští rok. Na to nezapomeňte. Usmívejte se, říkejte samé pěkné věci a tak to zůstane celé příští období. Kdo nevěří, ať to aspoň zkusí. Také zametání se nedoporučuje. Vymetete štěstí z domu nebo z bytu. No, kdo dnes ještě zametá, že? A jestli to platí i o vysavači, to nevím. Spíš bych řekla, že ne. Také nevynášejte některé z věci z domu. Mohly by vám celý příští rok chybět. Naopak se doporučuje vzít si ráno nové šaty, pak budete po celý rok jako noví. Také peněženka by měla být plná, jde-li to vůbec. Prý se nebudete bát nouze. Radši bych to přeskočila.

Teď jedna otázka pro vás. Jí snad někdo na Nový rok něco jiného než čočku? Já osobně nikoho ze svého okolí neznám. Čočka vám tak zaručí peníze. Každé zrnko korunka, nebo spíše stovečka? Že by i tisícovka? Nikdy jsem to nepočítala, ale příslib tu je. V každém případě silvestrovské oslavy a s nimi spojené bujaré veselí se v minulosti nepraktikovaly. Ale to neznamená, že by lidé neměli svoje zvyky a pověry. Tahle je pěkná. Kdo vešel nejdříve do místnosti prvního ledna? Pokud to byla lepá dívčina, přinášel celý příští rok bohatou úrodu a plno radosti v domě. Byla-li to ale stařena, tak to byla ta nejhorší varianta. Neštěstí. Pěkná diskriminace, že? Zaplať pánbůh, že i dnešní staré ženy vypadají o pěkných pár let mladší. Tak to s tím neštěstím nebude snad tak hrozné.

A teď se podíváme trošku dál za naše hranice. Jedna moje známá se provdala do Itálie. Poslední den v roce našla na své posteli od manžela červené spodní prádlo. "To je na zítřek," řekl jí. Nechápala. Ano, Italové, Španělé, ale prý i Mexičané nosí na Nový rok červené spodní prádlo. Přináší totiž štěstí. Tak co takhle to vyzkoušet? Za to nic člověk nedá a kdoví? Některé pověry a zvyky jsou ozkoušené staletími. Tak do toho! À propos, když už jsme u toho Španělska. Jde o pojídání hroznů o silvestrovské půlnoci. Tento zvyk byl doložen poprvé v roce 1909 a zřejmě souvisí s tehdejší nadúrodou vína v provincii Alicante. Ani dnes nesmí chybět na silvestrovském stole 12 kuliček hroznů, které symbolizují 12 měsíců roku. Řekové zase pojídají koláč zvaný vasilopita, do něhož zapečou minci. A ten, kdo ji najde, bude mít v příštím roce obzvlášť štěstí. Horší je to už s tím, kdo tuto mince, ač nerad, spolkne. 

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

V Benátkách se lidé zase hromadně líbají na náměstí svatého Marka. Inu, Italové. Naopak v Peru se lidé první den v roce perou. Však to mají také v názvu země, ne? Prý se tím vyřeší staré spory a celý nový rok bude čistý a průzračný. Moc tomu nevěřím. Jihoafričané zase vyhazují z oken starý nábytek. Osobně si myslím, že na procházku v té době není opravdu vhodná chvíle. To jen pro ty, kteří by tam rádi strávili silvestra a Nový rok. Chilané mají také pěknou tradici. Scházejí se na hřbitově. Chtějí uvítat nový rok s příbuznými. Známá v Irsku zase zjistila, že se musí klepat chlebem na zdi a dveře, aby se zahnali zlí duchové. Zato na Sibiři se musíte potopit do jezera i se stromem. A tak myslím, že by stačilo. Zvyků a tradic je spousta, a i když jejich síla postupně slábne, úplně nevymizely. 

Když se nad tím zamyslíme, jde v podstatě o jedno. O štěstí. To si přejí všichni lidé. Z Prahy i z Aše, v Čechách i na Moravě, v Itálii i v Chile, prostě na všech kontinentech, abych to zkrátila. V životě chceme být šťastní a veselí, spokojení, i když občas by naše činy zasloužily spíš pětadvacet. Jsme na konci roku a já nebudu dělat kázání. Chtěla bych popřát do nového roku štěstí všem, zvláště těm dobrým. A těm, kteří moc dobroty nedělají, aby se aspoň zamysleli a řekli si: "Sakra, co to dělám za nesmysly?" No, nevím. Přání je přání. Realita bývá občas jiná. A ještě vzkaz pro ty, kteří si dělají každý rok předsevzetí. Napište si je na papír. Budete tak mít černé na bílém, jak je neplníte. A příští rok buď budete důslednější, nebo je nebudete dělat vůbec. 

Tak a ještě citát a jsem u konce. "Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij." John Lennon. 

Šťastný a veselý, přátelé! A jak to vidíte vy?