reklama

BLOG Olgy Porrini: Jak být spokojený sám se sebou

Každý z nás má spoustu přání. Čím by chtěl být, jak vypadat, kde bydlet, co zažít, kam se podívat… Jenže ono se každému jeho přání nesplní. Ne každý se stane slavným režisérem nebo projede Mongolsko na koni. To ale neznamená, že nemůžete být šťastní. Člověk by se měl se svým životem vyrovnat a být s ním v míru.

Foto: iStock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Určitě to znáte. Stojíte před zrcadlem a vzdycháte, jak jste tlustá, jaký máte hrozný nos a ty vlasy! A tak první věc, kterou si naordinujete, je dieta. U oběda závistivě pohlížíte na další členy rodiny, jak spořádají i ten váš řízek a krájíte si na co nejmenší plátky okurku a rajče. Tedy váš nedělní oběd. K tomu přidáte pár jízlivých slov na adresu přítomných, že maso a natožpak smažené, je jed! Zkazíte tím náladu nejen sobě, ale i celé rodince a nedělní pohoda je tatam. 

V pondělí ráno zavoláte své kadeřnici a plačtivě jí vyprávíte, že vám začaly vypadávat vlasy. Aby vás uklidnila, objedná vás hned na úterý a zároveň vás uklidní, že vám dá speciální zábal a že vlasy budou zase fit. Po zbytek dne googlujete ceny estetických chirurgů za úpravu nosu a zároveň studujete svoji aktuální výši konta. No jo, každá sranda něco stojí.

Za mladých let jsem dojížděla do školy z malého města do Prahy vlakem. Byla nás taková parta holek. Vždycky některá z nich držela dietu, už si ani nevzpomínám na všechny ty druhy. Na koho ale nezapomenu nikdy, je jedna dívenka, jejíž jméno mi vypadlo z paměti. Nebylo stejně důležité, protože se jí říkalo "Tuberyho válec". Loudila (tehdy se říkalo "somrovala") na okolí cigarety se slovy: "Nemáš tuberyho válec?" No, a právě i ona se rozhodla k životnímu kroku. Tedy k tomu, že bude držet dietu. Pravda, byla trochu při těle. Ale co, docela jí to slušelo! Dietu, kterou zvolila, bych nazvala jablková. Nebo raději drastická. Jedno jablko denně. Nic víc, nic míň. To jablko měla k obědu. Jinak voda a tuberyho válec. Vážně bych vám nepřála jezdit s ní ve stejném vlaku. Natož vagonu. Byla podrážděná. I když to je slabé slovo. Byla vzteklá jako čert. Utrhovala se na každého a z naší party začala spousta lidí jezdit o vlak dříve. Volili variantu raději ospalí, ale v pohodě. Já vydržela jezdit s ní. Ranní vstávání nesnáším a cestu jsem absolvovala bez jakýchkoliv pohybů a s ústy zamčenými na zámek. Ať provokovala, jak chtěla, ať nadávala celému vagonu, já tvrdošíjně mlčela a pusu neodemkla. Později ani uši, ty byly zabezpečené voskovými tampony. Ale abych vás dál neotravovala popisem jízdy s ní, řeknu závěrem jen toto. Zhubla. A to opravdu hodně. Měla míry modelky a moc jí to slušelo. Pak jsem ji ztratila z očí. Asi se vydala do světa modelingu nebo se provdala za amerického miliardáře, myslela jsem si tehdy. Po roce a půl jsem ji náhodně potkala v centru Prahy. Byla už zase při těle a kouřila tuberyho válec. Daly jsme se do řeči a chechtaly se společně asi hodinu. Ta její podrážděnost a špatná nálada byla tatam.

Tak já vám něco řeknu. Vykašlete se na diety. Vykašlete se na botoxové injekce a úpravy nosu. Jasně, nemám na mysli extrémy, když se vaše váha přibližuje k devadesáti kilogramům nebo váš nos vám kdekdo připomíná. To je lepší toho estetického chirurga vyhledat a s váhou začít hned něco dělat. Většinou stačí nenechat to dojít tak daleko, čímž myslím tu váhu. Botox nechám na vás. Každý jsme jiný, ale stejně prosím, nepřehánět! Donatella Versace se líbí asi málokomu. 

A proč toto všechno píši? Aby se člověk smířil sám se sebou. S tím, jak vypadá. Nejhorší je, když se neustále srovnává s druhými. Já vím, je to těžké. Člověk otevře internet a už na něj hledí dokonalé ženy a muži, s ideálními mírami a sourodými obličeji. Jestli vám to pomůže, i tak si leckdy fotografové pomohou s retuší. Prostě nikdo není dokonalý. Někde jsem dokonce četla, že taková dokonalá superžena je poskládaná z několika žen. Jedna dodá nohy, další ruce, další oči nebo vlasy a tak vznikne ta jediná paní dokonalá. Úžasná. Takže základní pravidlo je nesrovnávat se. Vy sice nemáte ideální postavu, ale zase dvě zdravé děti, na které jste pyšná. Buďte hrdá na své silné stránky. Třeba umíte báječně vařit nebo jste náramně empatická. Jasně, být sám sebou vyžaduje jistý kus odvahy. Jenže jen vy víte nejlépe, jaká opravdu jste. Nenechte proto ostatní, aby vám diktovali, jaká byste měla být. Žijte a srovnejte se sami se sebou a uvidíte, že budete šťastní… Nebo aspoň vyrovnanější a spokojenější. 

A jak to vidíte vy?

Bezdětná: Neplodnost je tabu, těžko hledáte pochopení. Měla jsem deprese i bolesti | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama