BLOG Olgy Porrini: Falešné zprávy byly, jsou a budou, aneb Fandovi věřím

Možná bych dnes mohla začít otázkou. Co je to informace a co dezinformace? Jak je od sebe rozlišit? Jak je poznat? No, většina mých přátel odpoví zcela jasně - "přece rozumem". Já si také občas ťukám na čelo a ptám se sama sebe, jak je možné, že někdo může takovému nesmyslu věřit. Žijeme v 21. století, lidé mají přístup ke vzdělání a na základě toho i možnost přemýšlet, třídit, analyzovat. Nežijeme v čase, kdy lidé s mateřským znaménkem na těle byli považováni za čaroděje a páleni na hranicích a kdy lidé svatosvatě věřili, že je to tak správné, a svou troškou do mlýna přispívali tím, že své spoluobčany s ďáblovým znaménkem udávali. Někdy právě z neznalosti, nedostatku vzdělání, jindy to byl zase finanční motiv. Jiní zase věřili, že v dobách morových otrávili Židé studny, a pořádali na ně pogromy. Nikdo si netroufl se za ty chudáky postavit, i když si možná myslel něco jiného. A i náš nejoblíbenější panovník Karel IV. k tomu mlčky přihlížel.

No dobrá, to bylo, ale dnes? Nejúčinnějším způsobem šíření dezinformací je jejich neustálé opakování. Jednoduchý princip, ale funguje! Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, znáte to, že? Tak jen pro vyjasnění. Co je vlastně informace? A co dezinformace? To abych se vrátila na začátek. Na informaci neexistuje přesná definice, ale obecně jde o data, která jsou konkrétním člověkem interpretována díky jeho znalostem. Třeba o tom, že člověk vznikl evolučním vývojem, už nikdo nepochybuje. I když vlastně ano. Jsou pořád ještě tací, kteří se domnívají, že je jakýsi stvořitel uplácal z hlíny. Oproti tomu dezinformace je lživá, klamná, falešná informace, která má za cíl ovlivnit úsudek a názor jedince, více osob či celé společnosti, tak aby vyvolala zdání důvěryhodnosti a pravdivosti. A proč jim lidé vlastně věří? Že by byl mozek některých lidí přímo k tomu nastaven? Já se domnívám, že ano. Lidé prostě prahnou po senzacích a internet je jejich efektivním nástrojem. Proti slepému přejímání těchto nesmyslů je schopnost kritického myšlení. Je důležité položit si otázku, kdo to píše, proč to asi píše a čeho tím chce docílit? Je to těžké. Jak už jsem řekla, ochota lidí věřit různým nesmyslům tu byla vždycky. Obecně lidé rádi věří zázrakům, pohádkám, senzacím a nadpřirozeným jevům. Sice stále méně lidí věří na peklo a čerty, ale na zázračná uzdravení a různá vidění stále ano. Toho samozřejmě využije druhá strana, což jsou všichni ti věštci a kartářky, a zatímco my slepě věříme jejich slovům, oni se "pod vousy" smějí a za naše peníze staví další dům nebo kupují byt. 

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

A teď se podívejte na dnešní dobu. Co všechno koluje na dezinformačních webech, zůstává člověku rozum stát. Na prvních místech se umístila myšlenka, že pandemie je "součástí spiknutí za účelem prosazení celosvětové vakcinace". Chudák Bill Gates chce pomocí testů očipovat celé lidstvo. Kdosi šířil na Facebooku, že nějaký pan xy byl na testech a při sledování televize mu vypadl z nosu nanočip. Celá tato historie je samozřejmě popsána velmi dramaticky, fakt se ta hloupost číst nedá. Bylo tam dokonce vyčísleno, kolik miliard dolarů do těchto nanočipů Bill Gates investoval. Jediná informace, která je z těchto fake news pravdivá, je fakt, že Bill a Melinda Gatesovi na vývoj vakcíny proti koronaviru skutečně nezištně přispěli miliony dolarů. Dle mezinárodního průzkumu, který vedli vědci z Cambridgeské univerzity, věří nejčastěji dezinformacím o covidu lidé, kteří mají slabou orientaci v matematice. No, nevím. Taky nejsem žádný matematik. Ale nad některými názory (nebo spíše blbostmi) vážně kroutím hlavou. Ale s lidmi, kteří tomu věří, se do diskuse nepouštím. Ona je vážně totiž nejhorší srážka s blbcem. Nedá si nic vymluvit. 

Prostě hranice mezi seriózními zprávami a falešnými se smývají. Existuje již mnoho způsobů, jak si ověřit, zda je informace pravdivá. Chybí u některého článku jméno autora? Proč se nepodepíše, není to divné? Když si za něčím stojím a mám to ověřeno, tak čeho se bojím? A co takové ty vykřičníky, titulky napsané velkými písmeny… I tady by měla zafungovat červená kontrolka v hlavě. A pak hlavně to kritické myšlení. Jaký byl asi záměr při psaní textu? Jednoduše ověřit si autora (většinou žádný není) a pak zdroj informací. Je spolehlivý a renomovaný? Jenže málo platné, jsou lidé, kteří těmto zprávám chtějí věřit, a tak je šíří stále dále. Já je mažu, aniž bych je četla. A šiřitelům neodpovídám doufajíc, že je to časem omrzí a přestanou mi je posílat. Můj osobní názor je, že lidé, kteří dezinformace vymýšlejí a šíří, to dělají za nějakým hlubším účelem. Především jde o lidi arogantní, nenávistné, útočné, kydající hnůj kolem sebe. A to není nic pro mě. 

A konspirační teorie? To patří také do soudku dezinformací. Vše je výsledkem tajného spiknutí skupiny mocných činitelů. A za touto skupinou jsou vlády, mocné korporace, tajné služby, spolky, mezinárodní organizace, představitelé určitých národů či náboženství nebo i mimozemské civilizace. No ano. I UFO. 

A tak na závěr japonské přísloví: "Lež se stane pravdou jen tehdy, když jí člověk chce věřit." 

A jak to vidíte vy?