reklama

BLOG Olgy Porrini: Co si myslíte o národech a jejich typických vlastnostech?

Říká se, že co národ, to jiná mentalita. Jednak je to dáno souhrnem zkušeností, které ten či onen národ během staletí získal, a jednak se tu podepisuje i genetika. Každý národ prošel v průběhu své existence procesy, které ho ovlivnily a vytvořily podstatnou část jeho povahy.

Foto: iStock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Tak co si o tom myslíte? Je tedy pravda, co se říká o národních vlastnostech? Třeba to, že Němec je pracovitý, přesný a odpovědný? Francouz elegantní a šarmantní? Ital družný, přátelský a tak trochu "bordelář"? Co třeba Švéd? Chladný a zamlklý introvert? Rus je prý drsný a arogantní. A tak bych mohla pokračovat.

A jací jsme my, Češi? Říká se, že pracovití, se smyslem pro humor. Já nevím. A proto bych přidala pár vlastních postřehů. Začala bych od Němců. Měla jsem nadřízeného. Němce. Co mě na něm fascinovalo, byla jeho dochvilnost. Já pracovala v Praze, on "seděl" v Mnichově. Když přijížděl služebně do Čech, zatelefonoval a vesele oznamoval: "v pátek v 14.00 jsem v Praze v kanceláři." A světe, zboř se! Ve 14.00 se otevřely dveře a vešel pan Mauer s úsměvem: "Also, ich bin da…" Nevím, jak to dělal, ale přijížděl fakt na chlup přesně. Poté se pracovalo do večera a pak přišla společná večeře, případně zábava. Také jsem měla jednu kolegyni. Češku. Říkala o sobě a o Češích obecně, že jsme chytří a že na nás Němci nemají. Nevím. Za chytrost považovala například to, že hned, jakmile pan Mauer odjel, dala se do "rabování" jeho skříně. Přivezl totiž pro klienty trička, batůžky, atd. Samozřejmě že jsme dostali i my. Ale každá jen jeden. A ona jich chtěla více. Nevím sice na co, ale možná pro celou rodinu k narozeninám. Já tomu chytrost neříkám. Spíše vychytralost a to je něco docela jiného. Znáte to, jak někteří lidé o někom prohlašují: ten je ale" vyčůranej". Nevím jak vy, ale já taková být nechci. Také mě štve to obcházení předpisů, které tak rádi nedodržujeme. Oproti Němcům, Švýcarům a Rakušanům. Tam, když se něco odsouhlasí, tak přes to nejede vlak.

A co takhle ti Francouzi? Jsou opravdu tak šarmantní, jak se říká? A jsou také opravdu takoví "bordeláři"? Budete se divit, ale jsou. Aspoň ti, které jsem poznala já. Chovají se k vám jako ke královně a přitom po obědě, který mimochodem trvá i čtyři hodiny, nechají takový nepořádek, že s údivem otevřete ústa. Drobky chleba, marmeláda, flíček sem, flíček tam… Ale málo platné, například jejich filmy jsou fakt výborné! A to ani nemluvím o kráse hlavních představitelů či představitelek.

A pak jsem také měla čest s Italy. Byli otevření a přátelští. Také ukecaní, a to hlavně tehdy, pokud se jim nějaká žena líbila. To jejich výřečnost neznala mezí. A byli také "vyfiknutí". Oháknutí. Je to jedno, jak to nazveme, ale prostě jim to slušelo. Na vzhledu si dávají záležet, což zase není naše silná stránka. Znám jednoho Čecha, který se vytahuje tím, že ty boty, co nosí, má už dvacet let. No, nechme toho! Itálie je turistů plná a já si nevšimla, že by jim turisté nějak vadili. Naopak! Jsou k nim přátelští a otevření. Zato my! Když se tak procházím po Praze, občas je mi až stydno. Lidé na turisty nadávají a proti každé národnosti něco mají. Poláci lžou, Němci jsou fašisti, Italové hulákají, Francouzi šišlají, Rusové se chovají jako by jim vše patřilo… Jenže oni přinášejí peníze! A nejen to, mluví o nás doma… a já bych si přála, aby o nás mluvili nejen v tom smyslu, že Praha je krásné město, ale i o tom, že Češi jsou usměvavý a přátelský národ. No, zatím se mi to pořád nezdá. Hlavně ten úsměv chybí. Ale třeba se jednou dočkám a mile mě překvapí otázka Čecha? Can I help you? A nebude to ani v Amsterdamu ani v Londýně, dokonce ani v USA. Ale v Praze…

A víte co? Už mám těch národních vlastností dost. Třeba ani žádné nejsou. Pravda, Rusové jsou trochu arogantní a opravdu se chovají, jako by jim vše patřilo. Ale asi to nebude tou národní vlastností, ale výchovou… Do budoucna to vidím pozitivně. Tím, že se rasy a národy míchají, získají ti nově narození úplně jiné geny J Určitě si z každého národa vyberou ty lepší. Alespoň já tomu věřím. A pak už se nikdo nebude zabývat tím, jaké jsou specifické rysy toho a toho národa, že?

A jak to vidíte vy?

Melanie slaví 50 let. Tady jsou její největší maléry v úřadu první dámy USA | Video: Reuters, Associated Press
reklama
reklama
reklama