"Co je štěstí? Muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá… " To si jen tak ležím v posteli a říkám si, že zase napíšu něco na svůj blog. Přemýšlím o tématu, kterých mám, chvála bohu, pořád dost… Jenže v hlavě se mi honily myšlenky na to, co se děje ve světě, na to, jak umírají "známé" osobnosti, jak… To známé jsem dala schválně do uvozovek, protože to slovo nemám ráda. Známé, VIP, populární… Hm, nějak toto označení nepoužívám často. Protože je to stejně jedno. Všichni odejdou z tohoto světa někam nad mraky. A tam bude úplně fuk, jestli jsme byli známí, nebo ne.  I když, kdo ví? Třeba i tam nahoře jsou připraveny židličky pro VIP. No, žertuji samozřejmě. 

A pak jsou tu další věci, které mě štvou. Podívejte se kolem sebe. Jak kdekdo zneužívá svého postavení k tomu, aby se obohatil. Jako by "být bohatý" znamenalo být šťastný. Stejně až umřu, tady vše zanechám. Domy, vily, byty, auťáky, dokonce i svou novou koženou sedačku. Proč lidé tak baží po majetku? Mám kamarádku. Jednou mě vzala do jakéhosi klubu. "Ta dělá to, ten zase tohle, ta se věnuje tomu, ten zase… " říkala mi. Nějak jsem nechápala. Vysvětlila mi to.  Když máš co nabídnout, dostaneš protislužbu. A pokud nemáš co, nikdo se o tebe nezajímá. A že jsem chtěla dát do placu dobré srdce? O to nebyl v klubu zájem.

Tak nějak to bude všude. Někde víc, jinde míň. A ti, kteří volají po změně, dostanou většinou po čumáku. Pardon za to poslední slovo, ale jiné mě nenapadá. Ať je to jakkoli, stejně na konečné stanici každému probleskne hlavou myšlenka, jestli ty manévry, podvody a lži stály za to. Aspoň doufám, že to tak je. Mimochodem i má kamarádka se chystá odejít a snaží se spíš urovnat rodinné spory než obdivovat míšeňský porcelán, kvůli kterému se rozkmotřila se svou sestrou. 

Pak jsou tu tací, kteří touží po moci. Mávat tím pomyslným žezlem a bouchat do stolu. Bude to tak, a ne jinak! Během svého života jsem chtěla být kýmkoli. Jen politika mě ani ve snu nenapadla. Jistě, někdy se i ve vysoké politice objeví světlé výjimky. Často se bohužel stává, že do politiky vstupují lidé kvůli penězům. Nebo, a to je ještě častější, kvůli pocitu moci. Někde jsem četla, že pocit moci má na mozek člověka podobný efekt jako kokain. Prostě moc korumpuje. Proč po ní lidé tedy tolik touží? Ach jo, milý pane bože, moc jsme se ti nepovedli, viď? Od pradávných dob jde pořád o to samé. Jen podoba se mění. Někdy by mohl zafungovat zákon, ale ten se dá obejít, že?

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

No, a vidíte, já se považuji za šťastného člověka. Prostě mám šťastnou povahu. Ne že by se mi neděly špatné věci. Ale po čase je vypouštím a nechám si v hlavě jen ty pěkné vzpomínky. To se mám, že? A taky si už dovolím ten přepych, že si do života pouštím jen lidi, které tam chci mít. Podobného ražení. Ono totiž záleží, co si pod pojmem štěstí představujeme. Někdo si ho představuje jako to, co má. Tedy dům, byt, rodinu, dítě, muže, ženu, peníze, titul, práci… Věci, které nám pořád někdo lije do hlavy. Podívejte se na reklamu: "Kupte si tuto myčku, budete šťastnější…" Že ta vaše stará ještě nedosloužila? Nevadí. Nová z reklamy je lepší. Nebo: "Uzavřete pojistku u nás a budete šťastnější." No nevím. Já při reklamách odcházím do kuchyně a jen lituji, že nemám tlačítko, abych je mohla zastavit. Štěstí není emoce, jak se mnozí domnívají. Štěstí je rozhodnutí. Pokud nejsem v práci, v partnerství šťastná, mohu to přece změnit, ne? Nadarmo se neříká, že odvážnému štěstí přeje. A také je důležité si uvědomit, že člověk nemůže být pořád šťastný, radostný! Představte si, že vám zemře blízký člověk a vy jen mávnete rukou. To nejde. Člověk se musí se ztrátou nejdříve vyrovnat, aby pak mohl být zase šťastný. A takové ty řeči, běž se projít do lesa a poslouchej zpěv ptáků, to ti pomůže zvládnout smutek, je hloupost. Toho lesa si mohu užít teprve tehdy, když jsem šťastný, a ne, když prožívám bolest. 

Většina lidí je ctižádostivá, chceme být bohatí a slavní. Toužíme po tom už od dětství. Slávu a bohatství spojujeme se štěstím. Ale i slavní a bohatí nejsou všichni vždy šťastní. Psychologové a psychiatři vědí své. Já si myslím, že je důležité nenechat pramen štěstí vyschnout. Sem tam přilít vodu. A tou vodou jsou právě vztahy. Nejen partnerské. Ale i přátelské. Aby dotyčný na konci své pouti nebyl sám. Líp se odchází, pokud vás někdo drží za ruku. A to tučné bankovní konto neumí.

Citátů na téma štěstí je mnoho. Tak snad jeden za všechny. Aristoteles řekl: "Štěstí závisí na nás." Tak do toho!

A jak to vidíte vy?