Určitě jste si také všimli, jak často lidé používají při mluvě přísloví. A to všude na světě. Co to vlastně je? Jde o žánr lidové slovesnosti v podobě krátkého mravního naučení vyjádřeného přirovnáním či metaforou. Řečeno učenými slovy. Lidově bych řekla, že jde o lidové moudro. Většinou se to i rýmuje, jako například "kdo krade, do pekla se hrabe". Že těm, co kradou, je nějaké peklo fuk, to už je jiná věc. 

Než vám ale některá svá oblíbená přísloví řeknu, zastavím se u podobného útvaru. A to je rčení. Rozdíl mezi příslovím a rčením je takový, že přísloví vyjadřuje nějakou životní moudrost, kdežto rčení patří do kategorie lidové fantazie. Tedy zatímco přísloví přináší morální ponaučení, pokárání nebo výstrahu, smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.

Tak a teď k některým příkladům rčení. "Mít máslo na hlavě". Co tím chtěl básník říci? Označuje to člověka, který nemá čisté svědomí a který není zcela bez viny. A víte, jak to vzniklo? V 15. století se ve Francii trestaly nepoctivé trhovkyně tak, že byly postaveny na pranýř s hroudou másla na hlavě tak dlouho, dokud se na slunci nerozteklo. No fuj. Ale na druhou stranu nemyslíte, že si tu nepoctivost dotyčná napříště nerozmyslela? Další rčení: "Chodit okolo jako kolem horké kaše". Taky dobrý. Vyhýbat se nějakému nepříjemnému rozhovoru nebo tématu. Prostě se mi do toho moc nechce a zítra je také den, že? Líbí se mi i "udělat kozla zahradníkem", tedy svěřit úkol nevhodné osobě. A co takhle "házet perly sviním"? Prostě lidové fantazii se meze nekladou, a tak někdo "nosí dříví do lesa" nebo "vozí sovy do Athén". Obojí znamená dělat zbytečnou činnost. Dříví je v lese přece dost a sov bylo v řecké metropoli odjakživa plno. 

Ještě než se dostanu k samotným příslovím, ráda bych se zmínila o pranostikách. I tam se objevuje lidová slovesnost. Jde o předpovědi týkající se určitých časových období, jako například "únor bílý, pole sílí" nebo "kolik mlh v březnu, tolik lijavců v červenci". No, a zapomenout nemohu ani na různá přirovnání. Libor je mazaný jako liška a Hanka je vždy jako ze škatulky. Proč ze škatulky? No, protože ve škatulkách byly dříve v lékárnách uspořádány léky, čisté a srovnané. I dnes je nové, tedy čisté oblečení ukládáno do krabic. Jen si neplést, "je jako ze škatulky" a "je to stará škatule". Někdy se nestačím divit, jaká přirovnání se v našem jazyce ustálila: "měl obě ruce levé" nebo "jako by mu z oka vypadla". Proč z oka, že? To už spíš chápu, že "je mu podobný jako vejce vejci".

A teď ta přísloví. Je jich nepřeberně a přiznávám bez mučení, že spoustu jich ani neznám. Ale hodně jich používám, protože se mi jaksi dostala do krve a ani si neuvědomuji, jak jimi okolí poučuji. Ale kdo ne? 

"Bez práce nejsou koláče." Někdo může namítnout, že je stejně nemá rád, takže bude-li bez práce maso, tak pracovat se nevyplatí. 

"Bez peněz do hospody nelez." To je dobrý, ale sem tam to někdo přece zkusí. Třeba ho někdo pozve na skleničku. 

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

"Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." To je takové přísloví utěšující. Však ono na tebe také dojde. A pak se jednomu i lépe spí, když si pomyslí, že na toho hajzlíka někde čeká trest.

 "Naděje umírá poslední." Tím si to předchozí přísloví potvrdím.

 "Co se škádlívá, to se rádo mívá." Ale asi jen první tři roky, ne? 

"Čas všechny rány zahojí." To ano. Potvrzuji. I mně se tak stalo. 

"Co je v domě, není pro mě." Kéž by se tímto někdo řídil. Aspoň občas. 

"Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek." Tohle se mi moc líbí a řídím se tím, ale většinou lidem lezu na nervy.

 "Co tě nezabije, to tě posílí." Říká se to, ale věř tomu.

 "Co na srdci, to na jazyku." Hezké. Ale nedoporučuji. 

"Odvážnému štěstí přeje." To je fakt. Když něco nezkusíš, později většinou lituješ. Tak do toho! 

"Sejde z očí, sejde z mysli." "Účel světí prostředky." "V nouzi poznáš přítele"… Atakdále, atakdále. Když si člověk vyrazí do světa, tak zjistí, že se stejnými příslovími nebo podobnými vyjadřují lidé všude. Nic nového pod sluncem. 

A tak zakončím příslovím, které se hodí vždy a nemělo by se na něj zapomínat. "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá." Platí to ale i v reálu? Já nevím…

A jaká přísloví máte rádi vy?