Možná by měl nadpis znít ještě trochu jinak - Mateřství jako největší životní výzva. Tak ho totiž z většiny vnímám já. Jsem mámou dvou dětí, pětileté holčičky a sedmitýdenního kluka. A možná si sama teď shrnu, co je pro mě vlastně tou největší výzvou v mateřství.

Jako autorka knihy Zápisník alkoholičky a veřejného přiznání, že jsem propadla závislosti na alkoholu, se nijak netajím přiznat ani to, kdy se to stalo. Po porodu dcery jsem začala nejdřív popíjet po večerech, pak regulérně pít víno po lahvích. Tou dobou bylo pro mě největší výzvou střízlivá uložit dceru do postýlky a pít až potom. Následovala výzva číslo dvě - aby na mně manžel nepoznal, že jsem pila. 

Absurdní.

Místo toho, abych se soustředila na výchovu dítěte, jeho rozvoj, což je denním chlebem každého rodiče, soustředila jsem se na to, abych měla večer co pít, abych Isabelku uložila co nejdřív a aby rychle usnula. Proč? Čekala na mě totiž moje vytoužená lahev, ta byla mojí prioritou, mým denním chlebem. 

Ale dost k tomu, jak to probíhalo, situace se vyhrotila a já jsem nebyla schopná být nejen dobrou, ale vůbec matkou svému dítěti. Bylo na čase vzpamatovat se a začít čelit opravdovým výzvám mateřství.

Léčba - výzva, které jsem dlouho odolávala, ale nakonec ji nejen absolvovala, ale, řekla bych, i úspěšně pokořila.

Dva a půl roku ode dne abstinence držím v porodnici v náručí své druhé dítě. Šimon, můj chlapeček, na kterého jsme se tolik těšili. Pro většinu rodičů přichází období, kdy se sžíváte s novým členem rodiny. I u nás přišlo. V současnosti jsou pro nás velkou výzvou koliky a prdíky, asi jako téměř v každé rodině s novorozencem. 

Já však vidím svoji výzvu úplně někde jinde. Mojí největší osobní výzvou je zůstat střízlivá pro své děti. Něco, co je pro spoustu lidí automatické, je pro mě naprosto zásadní. Chci mít pro svoje děti čistou hlavu každou vteřinu. 

Michaela Duffková

• Dvojnásobná maminka a autorka blogu Zápisník alkoholičky, na kterém se rozhodla otevřeně promluvit o své závislosti na alkoholu, o složité léčbě a návratu do běžného života.
• Za svůj blog převzala v roce 2019 ocenění Magnesia Litera blog roku.
• Vloni jí vyšla první kniha - Zápisník alkoholičky: otevřená zpověď o pádu, léčbě i návratu a v březnu 2021 druhá s názvem Zápisník abstinentky. 

Nechci, aby viděly alkohol a pití jako něco normálního a běžného. Já možná ze svého úzkého pohledu vidím jako velký problém dnešní doby, že je pro děti normální vidět své rodiče pít. Máma nebo táta přijdou z práce, povykládají si, jaký měli těžký den, a u toho už si nalévají skleničku vína nebo pivo. Když se vžiju do role dítěte a vidím tuhle situaci každý den nebo ob den, přeložím si danou situaci asi takto: "Mamka s taťkou to měli v práci těžké, mají tam nějaké problémy, tak si večer dají nějaký alkohol a všechno spláchnou." Vážně chceme, aby si tuhle asociaci neslo naše dítě do dospělého života?

Já to tak určitě nechci a moc bych si přála, aby se nad tím zamysleli rodiče všeobecně, protože kdokoliv, s kým jsem o tom mluvila, měl takzvaný "aha" zážitek. Většina rodičů se nad tím totiž nikdy z tohoto úhlu pohledu nezamyslela. Prostě si dají večer skleničku, ale nad tím, jak to může na děti působit, se vlastně nikdy nezamysleli. 

Já dnes často vidím, jak kopíruji věci, které dělala moje mamka, pravděpodobně jsem v určitou dobu kopírovala i to, co dělal táta, a vím jistě, že nechci, aby moje děti startovaly svůj dospělý život s tím, že sklenička řeší problémy, že je to splachovadlo celého špatného dne. To asi nechce spoustu z nás.

Uvažovali jste nad tím někdy takto?

Každý máme svoje osobní výzvy a já věřím, že si je osobně musíme nastavit podle toho, jakým chceme být svým dětem rodičem.

Po nehodě mu amputovali nohu. "Nevěřím, že je konec mého aktivního života," tvrdí číst článek

Blogy

Mohlo by vás zajímat: Alkoholičkou už jsem napořád, říká Duffková

Začínala jsem skleničkou, rychle jsem přešla na láhev a dvě, po roce bych se označila za člověka závislého na alkoholu, říká abstinující alkoholička | Video: Emma Smetana