Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Zvířata umí i léčit - léčí lidskou duši. Nad jejich schopnostmi a dovednostmi nepřestáváme žasnout. Vždy nás něčím překvapí. Stále znovu vědci dokumentují říši zvířat a snaží se ji propojit se světem lidí. Mně připadá zajímavá osobní zkušenost, kterou se svým mazlíčkem člověk získává. Je neopakovatelná a obohacující. Některé zákonitosti, symbolika a pravidla, zdá se, platí univerzálně.

Jako dítě jsem měla štěstí, že jsem mohla doma chovat různé zvířecí mazlíčky. Myslím, že tato dobrá zkušenost v člověku zůstává, a proto i já se snažím svým dětem dopřát totéž. Právě zážitky několika posledních týdnů s naším psem, morčaty a kanárem mě inspirovaly k napsání tohoto textu. Člověk si mnohdy v běhu událostí ani neuvědomuje, co všechno mu jeho zvířecí kamarádi trpělivě a laskavě sdělují, čemu ho učí a co mu dávají. I když to nejsou lidé, probíhá mezi námi intenzivní komunikace, máme spolu vztah důvěry, vzájemně si dáváme lásku a péči, prožíváme radost a smutek. 

Komunikace je opravdu zásadní. Měli bychom si porozumět, pokud se spolu chceme domluvit. Ve vztahu člověka a zvířete fungují obě cesty - verbální (slova) i nonverbální (doteky, hlas). Zkuste se někdy soustředit na to, jak se svým zvířecím kamarádem mluvíte a co mu říkáte. Jde o ukázkový příklad naslouchání, vnímání a soustředění.

Naši mazlíčci nám pomáhají zvládat i náročné emoce a stres. Prožívají s námi naše strasti, dávají nám svou lásku - tu bezpodmínečnou. Rozpoznají náš strach a chrání nás. Poznají naši bolest a snaží se nás rozveselit, bolavé místo "léčit" olíznutím, zahřátím, schoulením, vrněním. Je to tak ohleduplné a příjemné pohlazení. Pokud cítíme osamělost, snaží se naši mazlíčci upoutat naši pozornost, projevují upřímný zájem. Skuteční profesionálové! Svou přítomností nás také propojují s přirozeným během života - s narozením a smrtí. Díky nim zažíváme opravdové, často hluboké emoce.  Pro někoho dokonce nesrovnatelné s těmi, které si nese ze života lidí - oběti domácího násilí, osoby s handicapem.

A dostáváme se k otázce motivace - co mě vedlo k tomu, pořídit si domácího mazlíčka? Následovat by určitě měla další otázka, která se týká výběru a podmínek, aby se žilo dobře nám oběma. Tím totiž hned v začátku předurčíme společný vztah. Půjde o jednostranné uspokojování potřeb a přání, nebo o partnerství s respektem?

Když vám domácí prostředí či zdravotní komplikace nedovolují pořídit si domácího mazlíčka, využijte každé příležitosti se s ním setkat mimo domov. Aspoň na chvíli. A uvidíte, že zázraky se dějí.

Martina Macková, www.fandimamam.cz