Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Mámy totiž tráví se svými dětmi odedávna prostě víc času a to není poměřování nebo vychloubání, to je prostě dáno. Ale abych třeba otcům neupírala jejich zásluhy, to bych upřímně nerada, za posledních necelých sto let se, podle americké studie Judith Treasové a Giulie M. Dottiové, čas otců strávený péčí o děti zvýšil čtyřnásobně. A to při každodenním zaměstnání není rozhodně zanedbatelné. A muži na hřištích a s kočárky už nejsou ojedinělými úkazy, ale běžnou součástí našeho života a života našich dětí.

I přesto ale matky tráví se svými dětmi dvakrát více času než kdokoliv jiný. A tak myslím, že máme právo na to, mít toho občas plné zuby, chtít někdy někam prostě vypadnout a rozhodně není divné, když se těšíme, že pojedeme autem, nebo půjdeme na nákup samy a že si to skvěle užijeme.

Na druhou stranu mámy nejsou nikdy samy, a přesto jsou často osamělé. Nebo aspoň já to tak cítím, a to jsem extra společenský typ obklopený rodinou a přáteli a jsem stále ve víru dění nebo se o to aspoň snažím… Ale i tak jsem se v mateřství musela naučit být "sama".

Ze začátku jsem často pociťovala určitou izolaci a že se mnou tak nějak, od té doby, co mám dítě, mé okolí nepočítá… A znovu jako bych si musela budovat svůj status, své místo ve společnosti, v práci, a znovu a znovu dokazovat, že jsem to stále já, ta stará známá Žaneta… A že mám stále ty stejné kvality, silné stránky co dřív.

A podle toho, co mi často povídají moje kamarádky, známé a někdy i úplně cizí ženy, jsme na tom většinou více méně podobně, jen možná v jiných situacích.

O to více obdivuji maminky samoživitelky, které zůstaly na své děti samy, za to, že nejenže o své děti pečují (vždyť to je přece normální!!), snaží se jim zajistit vše, co potřebují, ať už materiálně, nebo psychicky, a vytváří jim domov za jakýkoliv podmínek, ale i za to, že to nevzdaly!

Jejich příběhy si můžete přečíst na našich stránkách