Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Život je neosobní, děje se každému. Každý k tomu, co se stane, však přistupuje jinak, a každý na základě přístupu získá jiné výsledky. Já sama jsem byla hodně dlouho v roli oběti. Myslela jsem si, že život se mi prostě děje. Hodně často jsem se svěřovala lidem, abych od nich získala podporu. Můj osud jim byl ukradený, tihle lidé poté šli domů a zapomněli na mě. Jsem člověk, který si dřív nebo později uvědomí, kdy už stížností bylo dost. No a díky této vlastnosti jsem se dostala do bodu, kdy jsem se sama sebe začala ptát: "Opravdu si chci pořád stěžovat na život? A opravdu je tohle život, který chci žít, třeba dalších třicet let? Kam se dostanu? A co z toho si odnese moje dcera?" Začala jsem hledat odpovědi na tyto otázky a uvědomila si, že pokud nezměním svůj přístup, pomalu psychicky zabiji nejen sebe, ale i lidi, na kterých mi záleží. To zahrnovalo i moji dceru. Začala jsem se ptát, co mě má tohle naučit? Narazila jsem při tom na úžasnou techniku, kterou používám dodnes, a to i se svými klienty. Tato technika spočívá v tom, že cokoliv se jim v životě přihodí, se snažíme obrátit do pozitivní perspektivy. Zní to možná jako šílenost, protože někdy nás potkají věci, které bychom raději nezažili, natož abychom je považovali za dobré. Co nám ale pomůže, když se v sebelítosti budeme utápět měsíce, roky, někdy i celý život?

Když se klientů ptám: "Kdyby na této situaci bylo něco pozitivního, co by to bylo?", naprosto obvyklá reakce je: "Na ní není nic pozitivního!" Vidím jejich zděšený výraz. Poté, co je poprosím, aby se oprostili od emocí a zapomněli, že se to děje jim, bylo by přece jen na té situaci něco pozitivního? Většinou během chvíle objeví několik dobrých věcí. Někdy zjistí, že s některými věcmi nelze udělat nic, tento moment nazývám "buď, anebo". "Buď" je fáze, kdy se situací jde něco udělat, a fáze "nebo" přichází, pokud nelze vývoj událostí změnit, poté je nutné přijmout věci, jak jsou. Pokud vás potká něco negativního, udělejte si chvilku a přemýšlejte nad tím, zda se situací můžete, anebo nemůžete něco dělat. Výhodou této techniky je, že pokud ji budete používat často, brzy zjistíte, že už pro vás různé situace nejsou takový "problém". Vypořádáte se s obtížemi snáz a v kratší době.

Stejně tak to udělaly i maminky, které se přihlásily do projektu Fandi mámám. Zjistily, že mohou se svou situací něco dělat. Našly odvahu a požádaly o pomoc. Přečtěte si příběhy maminek

Text: Mirka Rösslerová

Jmenuji se Mirka Rösslerová a jsem koučem týmu Život jako hra. Dlouho jsem se pohybovala v oblasti financí, podnikání, ekonomie a poradenství. Vystudovala jsem vysokou školu, a jako matka samoživitelka jsem nikdy nevzdala svou cestu za životem, který si zasloužím já i mé dítě. Díky příležitostem, které jsem dostala, se mi povedlo zvrátit běh událostí, které vypadaly beznadějně. A to je důvod, proč chci pomáhat dalším maminkám samoživitelkám.