BLOG Fandi mámám: Hlavně nebýt hysterická
Nedávno jsem koukala na HBO na britský seriál „Breeders“ v českém překladu „Rodiče“, v tom doslovném „Chovatelé“, který je dle mého opravdu výstižný. Hlavní postavy si mě hned získaly, britský humor, mírně vyostřené scény, které ale od těch, které sama prožívám, nemají zase tak daleko, mě okamžitě vtáhly do děje a já najednou i přes únavu zkoukla všechny tři díly, které byly k dispozici.
Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky
V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!
Ve srovnání s hrdiny seriálu, kterými jsou středostavovští britští rodiče dvou malých dětí, jsem si najednou připadala jako rodič roku, a né jako často hysterická matka nezvládající své emoce při výchově a denním fungováním pouze s jedním tříletým dítětem. Černý humor v dialozích rodičů a jejich nezvládnuté hysterické scény k dětem, které následovaly po promluvě k sobě samým, že situaci musí zvládnout v klidu, byly mojí katarzí nad vlastními činy. Když jsem se smála, smála jsem se vlastně sama sobě, tomu, jak si každý večer opakuji, že od zítra už nebudu nikdy na své dítě křičet a nejlépe ani zvedat hlas. Už ráno své každodenní předsevzetí ale pravidelně porušuji, a to i když si na něj v té chvíli vzpomenu! Je mi to jedno, moje emoce potřebují ven a mám pocit, že nic jiného než křik nepřinutí moji dceru, aby si obula boty, nebo aby si je aspoň obout nechala. Samozřejmě to nikdy nefunguje. Zkoušela jsem všechno, ale na hraní si na hasiče, kteří si musí rychle nazout boty, aby stihli uhasit oheň, závody v obouvání boty, nebo jiné nápadité způsoby, jak donutit bez zvýšení hlasu dítě, aby se obulo, nemám energii, a to ani po ránu.
Když se pak ale bavím s maminkami samoživitelkami z našeho projektu a slyším je, co všechno musí řešit, jaké starosti mají a jak zvládají péči o své děti, které mají třeba i zdravotní problémy, často se v duchu za své hysterčení kvůli botám a jiným blbostem zastydím. Zároveň mě zaplaví pocit obdivu k všem těmto silným ženám, které jsou často v tíživých podmínkách, a přesto se nevzdávají a o své děti za každou cenu u pečují.
I ony se svěří, že z toho všeho jsou někdy hysterické, a v tu chvíli jsem ráda, že je můžu uklidnit tím, z čeho jsem hysterická já!
No a od zítra…. hlavně nebýt hysterická!:))
Pokud byste chtěli podpořit maminky samoživitelky a jejich děti anebo náš projekt, který jim fandí, podívejte se na naše stránky www.fandimamam.cz/pro-darce/
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
