Nikomu asi nemusím sáhodlouze vyprávět, co se na Ukrajině děje, jsou toho plná média, hrne se to na nás ze všech stran. Shrnu to jedním výstižným slovem HRŮZA. Nikdo z nás si neumí představit, co ti lidé prožívají. Jsou ale mezi námi i takoví lidé, kteří jsou ochotní poskytnout azyl uprchlíkům před válkou i u sebe doma.

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Zdá se, že se na všechno ostatní zapomíná, ale není to tak. Pouze to nejaktuálnější téma je ze zahraničí a dotýká se i nás. Co třeba takové maminky samoživitelky? Jak to vnímáme a opravdu se o nás nemluví? Projekt Fandi mámám www.fandimamam.cz stále pomáhá, i vy si můžete vybrat jakoukoliv českou maminku a podpořit ji, pomoci ve špatné situaci. Vše je stále při starém, ale i naše zakladatelky Petra Pšeničná Květová a Žaneta Slámová se rozhodly, že pomohou lidem, kteří utíkají před válkou na Ukrajině, a tuto pomoc nabízí prostřednictvím aplikace FandiMat - www.fandimat.cz

Přemýšlela jsem, jak bych mohla pomoct třeba já, jsem sama se dvěma dětmi, ale i přesto ráda pomůžu. Moje dcery šly ihned najít plyšáky a různé hračky, se kterými si nehrají, vyřadily oblečení a nejen to staré, ale i krásné, téměř nové věci. Já jsem přispěla zdravotním materiálem, rukavicemi. Je toho málo a nespasí to všechny, ale pokud by každý z nás dal jen to málo, tak ze všeho mají lidé, kteří pomoc poskytují osobně, ohromnou radost. 

Nevím, jak to máte vy, ale já už ani nekoukám na zprávy, mladší dcera to velmi prožívá a je z toho hodně špatná. Vše jsem se jí snažila vysvětlit, vypadalo to, že to chápe, ale v hlavičce se jí to pořád točí. Nechci dětem přidělávat starosti ještě puštěnou televizí. Starší dcera to bere líp, i když je pravda, že se blížíme na vrchol puberty a vypadá to, že jí nezajímá nic kromě kamarádek 😊. 

Na mě to dopadá hodně psychicky, ale postupně se učím relaxovat a vypínat se. Ráda chodím na procházky, koukám, jak vše kvete. Chodí se mnou i holky, ale i ta chvilka, kdy jsem úplně sama v zeleném prostředí, mi stačí k tomu, aby mě trošku vyvedla z reality. 

Co říct na závěr a nikoho neurazit? Zkusme chvíli zapomenout na to, že jsme jen my, vyčkejme s pomocí, které se nám i přes to všechno dostává, i kdyby jen v malém množství. Buďme rády, že máme střechu nad hlavou, i když počítáme každou korunu a máme problém občas vyjít s penězi, stále máme určité zázemí. Jsou mezi námi maminky, které nemohou pracovat, jsou na mateřské, ale opravdu se nebojte, ač to tak třeba někdy nevypadá, vždy je nějaká možnost a šance, že bude líp.

Autor: Lucie Martinková