Alena Doláková (31)

• Herečka a tanečnice.
• Na jevišti stála poprvé ve čtyřech letech (Národní Divadlo Brno), svoji první filmovou příležitost získala až o dvacet let později, a to jako Holena ve filmové pohádce Jana Svěráka Tři Bratři.
• Absolvovala JAMU, dlouhodobě působí v divadelním spolu Kašpat v Divadle v Celetné.
• Nějaký čas žila v Anglii a USA, kde pracovala na několika nezávislých projektech. 
• V Česku si zahrála například ve filmové komedii Dvojníci, v seriálech Mordparta, Specialisté nebo Já, Mattoni. 
• Profesionálně se také věnuje tanci, mluví čtyřmi jazyky a hraje na klavír. 
• V polovině listopadu jí vyšla kniha Anna z Hollywoodu.

Nezve mě na domácí orgie, nevykládá mi dlouze o tom, jak v životě nutně potřebuje silikonová prsa pětky, ani mi nepředstavuje svou bývalou jako trochu současnou. Prostě mě miluje. Miluje jen mě. Miluje mě přesně takovou, jak mě vyrobili ti nahoře! Ti nahoře s námi totiž mají ty nejlepší úmysly! A taky jsou to ti nejlepší autoři komedií. A tak mezi sebou mixují lidi, co to mají s tou (ne)věrností různě. Nejčastěji mixují oddané, křehoulinké, a někdy taky velmi účelově křehoulinké, manželky s manželi alfa samci-rozsévači.

Jindy pak oddané přítele otravují nezměrným citem k přítelkyním, co k životu potřebují víc než malé množství lásky. Víc než malým množství lásky myslím víc než malé množství penisů. Nejsem člověk, který odsuzuje jakékoliv pojetí lásky, hlavně, že jde o lásku. Ale mít někoho rád a zároveň mu ubližovat, je prý oxymorón. Ovšem jak jinak bychom se bavili nad Shakespearem, Molierem, francouzskými nadsazenými komediemi, českými nenápadně misogynními Ženami ve všem možném a taky na Instagramu při čtení Terapie sdílením? Tyhle hříčky osudu jsou odvěké.

 V dnešní přesexualizované době ale k tomu všemu vidíme sex na každém milimetru čtverečním reklam, seriálů a outfitů předních módních domů. Jsme zvyklí, že náznak neustále ano, ale jinak je to tabu. Mlčte! Trapte se! Neprojevujte se! A naopak v hospodách, barech a hlavně taky v našich telefonech tabu neexistuje. Marno hledat náznaky, rafinovanost, erotično nebo aspoň napětí. Dnes je bohužel trendy někoho odkliknout na Tinderu a ještě ten večer dokazovat, že jste borec, pokud jste chlap. Pokud jste žena, máte být přesně takhle sexuálně odvázaná, ale zas to nikde neříkejte, protože na veřejnosti se to ještě nesluší.

Je v tom všem dvojí metr, dvojí (neexistující) morálka, je v tom totální pokrytectví a často už v tom ani není láska. Když se podívám na tenhle ani ne výměnný obchod, jak znám vztahy z USA, ale spíš totální absenci hodnot, přichází ke mně asociace konce římské říše, úpadek. Zároveň nemůžu nevzpomenout ještě dávnější civilizace, kde si zkrátka všichni při zvláštních příležitostech užili a pak se vrátili ke svým partnerům. Mohlo to jistě být osvobozující. Civilizace, kde plačící dítě zvedne kdokoliv, kdo je v okolí, protože je každému jedno, kdo je otec, jsou nám ovšem vzdálené příliš. Když už bychom opustili křesťanské hodnoty, ještě je tu staré dobré kapitalistické vlastnictví, a to i ve vztazích. Co se týče onoho pokrytectví, vzpomeňme také na nejmenovanou dceru nejmenovaného prezidenta. Byla vyfocena na hromadné akci sexuálního typu.

Proč nemohla říct: "Ano, mám to ráda, je to moje hobby, vy rádi truhlaříte, já jsem šťastná na akcích pornografického typu, a co?" Je to ona propast mezi tím, co se smí říkat veřejně, a tím, co si nemálokdo lže do své vlastní kapsy, a ještě do kapes všech kolem sebe. Jsem už z té dvojakosti unavená. 

Jedno ale vím jistě. Přišla jsem do styku snad se všemi možnými názory na nevěru a otevřenost vztahů, ať už volnomyšlenkářskými, nebo těmi konzervativními. Já sama jsem však ještě nikdy nebyla v takové psychické pohodě, jako když je mi můj partner (prej!) věrný. Nevím, zda je monogamie pro člověka přirozená, ale mně teď rozhodně dodává mír v duši.