reklama
 
  • Wiki
  • Blatouch bahenní

Caltha palustris
Lidové názvy: blatucha, žluťák, vaječník, blysk, zlatý květ, máslový květ, máslenka, mazanec, volské oči, vraní oko, koňské kopyto, kačenky, babí plesk, babka, bukač, zaruš, záružník, záhruška, potočník aj.
Čeleď: pryskyřníkovité

Blatouch bahenní je již dle svého názvu rostlinou vody, přesněji bláta a bahna. Jeho sluníčkově žluté květy najdeme hojně ve všech koutek naší vlasti, nejenom ve volné přírodě. Blatouch je v současnosti také oblíbenou ozdobou domácích jezírek. Pro včelaře je zase významnou nektarodárnou rostlinou. Blatouch je známý i v lidovém léčitelství. Pro jeho toxicitu se však od vnitřního užití v současnosti upouští.

Popis rostliny

Blatouch je trvalkou, která nabývá výšky od 10 do 100 cm. Její lodyha může přímo stoupat do výšky nebo poléhat po zemi. Bývá řídce větvená, lysá, dole zpravidla jemně načervenalá. Oddenek blatouchu je krátký a masivní.
Charakteristickým znakem blatouchu jsou nápadné, lesklé, sytě žluté květy o velikosti až 3 cm. Objevují se od dubna do června. Vyrůstají samostatně nebo i ve větším množství. Žloutkově žluté květy tvoří pět okvětních lístků, nerozlišených na kalich a korunu. Květy jsou oboupohlavní, uvnitř je zdobí mnoho žlutých tyčinek a pestíků. Plodem rostliny je měchýřek se semeny.
Listy blatouchu jsou šťavnaté, lesklé, tmavě zelené. Mají ledvinový tvar. Po odkvětu mohou dorůst až do velikosti přes 20 cm. Kraj listů může být vroubkovaný nebo zubatý. Zatímco spodní listy jsou dlouze řapíkaté, horní jsou přisedlé.

Výskyt a pěstování

Blatouch je rozšířený po celé Evropě, na jihu je vzácnější, zato ho nacházíme i v severních oblastech a vyšších nadmořských výškách. Blatouch se vyskytuje i v mimotropické Asii nebo Severní Americe.
Rostlině se daří na vlhkých místech. Vyhovují jí silně podmáčená stanoviště, bahnité a kyselé půdy. Blatouch snese stín, ale raději má polostín nebo plné slunce. Roste v blízkosti vodních ploch, na mokrých loukách, v rákosí a v křovinách, v bažinách, rašeliništích aj. Nežije však přímo ve vodě.
Na našem území se blatouch vyskytuje hojně. Existuje tady v několika poddruzích. Jako dekorativní rostlina zdobí také zahradní jezírka, často v plnokvětých variacích. Jako ozdobná rostlina může mít i bílé nebo jasně oranžové květy.
Blatouch se rozmnožuje semeny nebo odnožemi. Vysazuje se nejlépe na podzim. Dělení oddenků lze provádět i po odkvětu. Rostlina je plně mrazuvzdorná.

Jedovatá pochoutka

Blatouch obsahuje jedovatý alkaloid protoanemonin. Ten mu dává mírně toxické působení. Blatouch je jedovatý jak pro člověka, tak pro dobytek, který ho případně spase. Zpravidla se mu však zvířata intuitivně vyhýbají, napomáhá tomu i nepříliš vábná vůně a silně palčivá chuť.
Množství jedu v jedné rostlině vyvolává jenom slabší otravy. Pro smrtelnou dávku by bylo třeba sníst více rostlin najednou. Mezi příznaky otravy blatouchem patří nevolnosti a další zažívací potíže, také závratě nebo otoky obličeje.

Ani toxicita nebránila tomu, aby se blatouch dříve konzumoval. Žlutá šťáva z květů sloužila k dobarvování másla, listy se pojídaly jako jarní zelenina. Poupata blatouchu se dokonce zavařovala ve slaném nálevu. Tato pochoutka měla nahrazovat středomořské kapary.
Blatouch bahenní se uplatňoval i v lidovém léčitelství, mj. pro obsah silic, glykosidů, tříslovin nebo některých vitamínů. Jeho nať se užívala jako močopudný a projímavý prostředek. Kvetoucí nať se sušila, aby pomáhala při revmatismu. Blatouch svařený ve víně měl léčit žloutenku. Pro jeho jedovaté složení však vnitřní užití blatouchu rozhodně nedoporučujeme. Blatouch si svoji toxicitu zachovává i po usušení.

Související články

reklama
reklama
reklama