Vladimír Hučín v tomto smyslu nikdy nebyl prototypem klasického zpravodajce. Přiznal se k výbuchům, které připravoval za komunismu, veřejně se označil za pracovníka BIS a netajil se nenávistí k extrémní levici.

"Ne že ve službě nemají být zapálení lidé, ale extrémní poloha je vždy varující," řekl před lety dnešní ministr zahraničí Cyril Svoboda, který byl členem sněmovní komise pro kontrolu BIS. Podobně mluvil i jeho kolega z komise František Ondruš, který s Hučínem přímo v BIS v minulosti pracoval: "V momentě, kdy člověk dobrovolně vstoupí do ozbrojené složky, musí si sám pro sebe vyřešit, zda se podřídí rozkazům a duchu té organizace. Není možné řídit se výhradně svým přesvědčením."

Hučínovým nadřízeným ale jeho vyhraněnost do jisté doby nevadila. "Hučín šel ukočírovat, jeho původní šéf to dokázal. Pak ale přišly personální změny a najednou byl Hučín hodnocený jako nejhorší, přitom měl do té doby ta nejlepší hodnocení," řekl o něm už před lety Hučínův advokát, jinak také bývalý ředitel BIS Stanislav Devátý. Ten trvá na tom, že Hučínovo obvinění je účelové.

Vladimír Hučín nastoupil do civilní kontrarozvědky hned na počátku 90. let, kdy se po zrušení StB budovala nová demokratická tajná služba. Profesionálů, kteří si za komunismu nezadali, však bylo málo a u většiny nových lidí v BIS byl hlavní kvalifikací jejich odpor ke komunismu a vazby na disidentské hnutí.