Ambrosia artemisiifolia
Další a lidové názvy: ambrozie pelyňkolistá, ambrozie černobýlová, ambrózie, ambrosie, ambrožka, božíbyt
Čeleď: hvězdnicovité, příp. ambrózovité
Přestože se jméno rostliny ambrozie z řečtiny překládá jako ,,pokrm bohů", její charakteristika není zdaleka tak poetická. Ambrozie je vysoce invazivním plevelem. Problémy nezpůsobuje jenom zemědělcům, ale dle odhadů až 80 % populace. Pyl ambrozie totiž patří k těm nejzákeřnějším alergenům, který dráždí i jinak odolné jedince.
Popis rostliny
Ambrozie je jednoletou teplomilnou rostlinou, která svým vzhledem a vůní připomíná pelyněk. Dorůstá do výšky od 10 až do 150 cm. Vyniká zvláštní šedozelenou barvou a velkými listy vejčitého nebo kopinatého tvaru, které mohou být jednoduše až třikrát peřenosečné. Tmavozelené listy jsou na spodní straně světlejší.
Lodyha ambrozie je přímá, dle podmínek může být mírně i hustě větvená, lysá, chlupatá i silně plstnatá, zpravidla má jemně nachový odstín. Kořen ambrozie je kulovitý a hluboký.
Pro jednodomou ambrozii je typické také květenství. Úbory samčích květů vytvářejí hroznovitá květenství. Na bázi hroznů nebo v úžlabí horních listů lze najít květy samičí - v klubíčkách nebo jednotlivě. Rostlina kvete od srpna do října, produkuje přitom miliardy pylových zrn.
Plodem ambrozie jsou obvejčité nažky. Světle hnědá nažka je obalena listeny, ty na vrcholu tvoří osten a několik menších výběžků. Na jedné rostlině mohou být až tisíce plodů, které přežijí i desítky let. Navíc mají výbornou schopnost šířit se, ať již větrem, vodou nebo lidskou činností.
Původ a výskyt
Ambrozie pochází se Severní Ameriky, především USA a jižní Kanady. Postupně se však rozšířila po celém světě. Do Evropy byla zavlečena ve druhé polovině 19. století. Dostala se sem s dováženým obilím, sójou nebo železnou rudou. Stejně jako v USA je dnes ambrozie i v některých evropských zemích nežádoucím alergenem a nepříjemným plevelem. U nás se ambrozie vyskytuje zatím pouze v několika málo lokalitách. Jde primárně o Polabí, dále jižní Moravu a Ostravsko. Alergikům však dělá potíže i pyl ambrozie přinesený jihovýchodním větrem ze Slovenska nebo Maďarska, kde se ambrozie ve velké míře zabydlela.
Ambrozie má ráda slunná stanoviště a teplo. V Česku tento plevel nacházíme zejména v blízkosti železnice, na kolejištích, v okolí vlakových nádraží apod. Ambrozie roste také na rumištích, skládkách, kompostech, podél cest nebo na okrajích polí. Především v teplejších evropských oblastech parazituje jako polní plevel širokopásmových plodin.
Ambrozie se ve své domovině vyskytuje v několika desítkách druhů. V našich končinách se potýkáme zejména s ambrozií peřenolistou. K vidění je zde také ambrozie lysoklasá, ambrozie trojklaná nebo ambrozie nepravá.
Zákeřný alergen
Ambrozie dostává své slovo na konci léta, kdy začíná kvést. Rostlina dokáže vyprodukovat obrovské množství pylový zrn, která se vzhledem ke své velikosti bez potíží šíří i na velmi velké vzdálenosti. V období srpna až října patří k nejvýznamnějším alergenům.
Alergici a citliví jedinci nemají pouze problém s množstvím pylu ambrozie, nepříjemná je i miniaturní velikost pylových zrnek a jejich struktura s velkým množstvím mikrovýběžků. Zrníčka pylu se přitom rozkládají na tak malé částice, že pronikají hluboko do dýchacího systému člověka. Úlomky pylu se snadno dostávají i do budov, takže se před nimi nedá schovat. Obzvláště vysoké koncentrace pylu ambrozie v sezóně zaznamenáváme za suchého a větrného počasí.
Citlivé jedince dráždí i fyzický kontakt s rostlinou. Ambrozie může vyvolat alergickou reakci na kůži pouhým dotekem. Ta se projevuje asi po 15 minutách, zpravidla nepříjemným svěděním. Na druhé straně jsou rostlině přisuzovány i antibakteriální a antivirové vlastnosti, které lze využít ve farmaceutickém průmyslu.
