Jak přežít dětský hysterický záchvat: Chce to správnou strategii

To, jak zvládáte hněv vy, je vzorem pro vaše dítě. Když vidí, že křičíte, vyhrožujete nebo mu dáte "výchovnou" přes zadek, moc pozitivního si z toho neodnese. Hranice je potřeba nastavit, o tom žádná. Ale násilí nic neřeší, naopak. Zklamete jeho důvěru a bude vás poslouchat spíše ze strachu. To se však v pubertě může hodně vymstít.

Pocit beznaděje k rodičovství neodmyslitelně patří, stejně jako ta nekonečná láska. Občas všichni už nevíme kudy kam. To, co nás na dětských hysterických záchvatech nejvíc trápí je, že situaci nemáme pod kontrolou. Je takřka nemožné být klidným dospělým, který se nesníží se k reakci, co by mu pak přinesla spousta nepříjemných pocitů viny.

Všichni se vztekají

Nejde jen o vztekání se u dětí. Vzpomeňte si na kohokoli ve svém okolí, od partnerů, členů rodiny, kolegů, nadřízených i politiků. Není pravdou, že by záleželo na pohlaví, ačkoli na začátku 20.století ještě panovala teorie, která tvrdila, že hysterie je spojená s ženami. Dítě staré rok a půl až tři roky prožívá fázi vzdoru a je to úplně normální. Jeho řečové schopnosti totiž ještě nejsou dost rozvinuty a drobek zažívající frustraci z okolního světa, ji neumí vyjádřit jinak, než záchvatem vzteku. Od tří let se dítě učí chápat svoje pocity a impulsy, které způsobují jeho náladu. Tehdy se začíná formovat vůle. Žádoucí je, abychom řídili své pocity, ne aby ony šéfovaly nám. Jak můžeme svým dětem pomoct se lépe ovládat?

Mluvte o pocitech

Všichni asi známe poučku psychologů, že o svých emocích je třeba mluvit. Kolik jich ale dokážeme vyjmenovat? Deset nebo dvacet? Reálně jich ale existuje až 500. Všechny děti okolo tří let dokáží rozlišit hněv, pocit zmatku, rozpaky, smutek, únavu, křivdu, rozčarování, ale dávají je často najevo právě vztekem. Menší problémy s tím ale mají ty děti, jež mají v oblasti popisování pocitů větší slovní zásobu. Takže, jestli chcete eliminovat záchvaty, nenálepkujte všechno jako "zlobení". Nefunguje to, dítě vůbec neví, co si pod tím doopravdy může představit.

Jste vztekloun, oběť nebo zbabělec? Pak na skvělou práci zapomeňte číst článek

Kariéra

Trénujte

Napište na papírek 10-15 emocí, ke každé z nich vymyslete příběh. Vysvětlete dítěti, že pocity se střídají jako počasí, někdy svítí sluníčko a někdy zase prší. Naučte dítě mluvit i o pozitivních pocitech, například řekněte: "vidím, že máš opravdu radost z té věže, co jsi postavil/a z kostek, atd."

Všechno má svůj čas a místo

Předtavte si klasický obrázek na dětském hřišti. Sluníčko svítí, chlapeček si dělá bábovičky. Opodál sedí maminka a užívá si chvíle klidu. Najednou se odněkud objeví další dítě, které třeba omylem poničí tu vzácnou stavbu ještě před chvilkou spokojeného hošíka. Ten si nenechá nic líbit, rozbrečí se, případně útočníka bací lopatkou. Většině rodičům v tu chvíli přijde, že musí svému potomkovi uštědřit výchovnou lekci, jak být velkorysejší. Agresi dítěte fyzicky zastavte a popisujte situaci: "zlobíš se, protože zničil tvůj hrad z písku? Chápu, že ti to vadí." Oběti útoku vašeho dítka se omluvte a ze situace odejděte. Pak s potomkem vypracujte plán, jak by se příště mohl zachovat, když ho zas popadne vlna vzteku. Jak se dospělí lidé chovají v takové situaci? Určitě nikoho nebijí, vše vyřizují slovně.

Kouzelné tlačítko

Jestli naše děti něco skvěle umí, tak zmáčknout bod, který nás spolehlivě zaplaví vlnou vzteku. Přesně totiž ví, co rodiče nebo učitele tolik dokáže rozběsnit. Možná vás irituje křik či fňukání, sprostá slova, plivání, kousání, ničení věcí nebo když od vás utíká? Jaké chování dítěte vám připadá nepřípustné a máte pocit, že byste mu to nikdy neměli dovolit? Nereagujte proto na základě těchto emocí a nedostávejte se na úroveň dítěte. Nádech, výdech a zopakujte si mantru: tohle je mé dítě, právě teď se necítí dobře, mám ho ale stejně rád/a, zůstanu klidný/klidná a pomůžu mu. Pamatujte, že hysterický záchvat je vždy volání o pomoc ze strany dítěte.

Jak zkrotit vzteklé dítě: Nastavte hranice chování číst článek

Rodina

Buďte připraveni

Děti do tří let mívají dva až tři hysterické záchvaty týdně. Pozorujte, co je způsobuje. Když říkáte na něco ne? Psi? Když se někdo dotýká jeho věcí? Přijměte, že to přejde.

Všechno má svůj význam, i dětské vztekání

V zásadě jde řvoucímu potomkovi o dvě věci. Buď, aby se něco nestalo (nějaký typ chování, nechce někde nebo s někým být, něco si vzít na sebe, udělat), nebo něco dostat (věc, pomoc, pozornost, moc, komunikaci). Musíte dát najevo, že se řvouny se nevyjednává. Nejlepší je, když se dítě učí formou příčinou-následku. Řval jsi v obchodě, nemohli jsme ti nic koupit. Popral ses na hřišti? Museli jsme jít pryč. Házel jsi knížkou pohádek? Dnes ti ji na dobrou noc nemůžeme přečíst. 

Buďte vždy na straně dítěte

Spojte se proti nepříjemnému vztekání. Dítě dřív nebo později pochopí, že i jemu hněv způsobuje obtíže. Že tím třeba zkazil rodinnou oslavu, brání mu to se s někým kamarádit, atd. Přijímejte své dítě, i když je nesnesitelné. Vysvětlete dítěti, že vztek je něco, co se s ním děje a je nepříjemné. Zeptejte se ho: "souhlasíš s tím, že je nám to nepříjemné? Jak tvůj vztek vypadá? Jak se jmenuje? Jak se mu ubráníme?" Díky tomu si zanalyzujete, co záchvaty způsobuje.

Najděte kompromis

Většině lidí vadí kategorické zákazy, odmítnutí, rozkazy. Někdy si ani nestačíme všimnout, že z té malé holčičky už je patnáctiletá slečna, která se chce sama rozhodnout, co si dá k večeři a zda si vezme šálu. Proto od malička dávejte dětem na výběr. "Chceš k snídani lupínky, nebo jogurt? Dáš si k večeri chleba se sýrem, nebo se šunkou?" A podobně. Dohodou také zformulujte, v kolik se pubertální ratolest vrátí z večírku domů, jak dlouho bude na počítači, a podobně. Cesta kompromisů a domluv je delší a složitější než ta, kde najdete jen zákazy nebo jiná, kde rodiče rezignovali a dítě nemá hranice. Vždy ale můžete najít řešení, kde budou spokojené obě strany.

Nejjednodušší způsob, jak zůstat v klidu

1) Zastavte dřív, než se úplně naštvete.

2) Uklidněte se

3) Rozhodněte se

Je důležité, abyste změnili svůj přístup k dětskému vztekání. Neberte to jako něco, co vám má ztrpčit život, ale jako emoční trenažer, který vám pomůže vyrůst.