3 otázky pro režiséra Karla Spěváčka

Karel Spěváček je autor filmu Brak a seriálu Hodně divné příběhy, který k béčkové kategorii rozhodně nemá daleko.

Považujete svůj film Brak a hlavně seriál Hodně divné příběhy za béčková díla?

Jak se to vezme, to bych nechal na divácích. Brak se potácí tak někde mezi, není to klasický áčkový titul, ani čistě béčkový a HDP jsou tak trošku do céčka. Anebo déčka. Už vlastně jen to,  jak a proč vznikaly, je tam tak trošičku podvědomě hrne. Holt tak trochu jiný seriál.

Jak byste charakterizoval béčkový film?

To je docela těžká otázka, která by šla rozebírat dlouho z nejrůznějších pohledů a stejně bychom se k ničemu rozumnému nedobrali. Většinou se jedná o snímky se slabším budgetem a příběhem, což se nakonec projeví na celém filmu, ať již díky efektům, hereckému obsazení, scénáři, samotnému štábu. Ideální jsou akční béčka, kde se prohání namakaní kliďasové, jejich prsatý holky a slizký záporáci. I když poslední dobou je ta pomyslná hranice mezi áčkovým a béčkovým filmem občas hodně slabá - na rozdíl třeba od osmdesátých let.

Jaké jsou vaše oblíbené béčkové filmy?

Tak těch je celkem dost. Někde na vrcholu by asi stál Stone cold s Brianem Bosworthem a parádním vlasáčem Lancem Henriksenem. Nedávno jsem ho doma objevil na starý ošoupaný véháesce a pořád mě baví. Pak určitě Return of the killer tomatoes! - to je taky celkem solidní ptákovina. Anebo Missing in Action s Chuckem Norrisem. No a rozhodně tam nechybí Pozdrav z cesty do pekla, to je luxusní záležitost, na kterou jsem jednou omylem narazil v TV a od té doby ji miluji. Co se týče filmů uvedených na festivalu, tak Suspiria není špatná, ale Argentovy filmy mě nikdy moc nedostávaly. No a Toxic avenger, to už je dneska klasika.