15 minut: násilí na prodej
V novém hollywoodském hitu 15 minut hraje jednu z hlavních rolí Karel Roden. V thrilleru plném násilí, televize a východoevropských jmen představuje zabijáka s ďábelským plánem: zabít, natočit to na video a vydělat svůj první milión.
V novém hollywoodském hitu 15 minut hraje jednu z hlavních rolí Karel Roden. V thrilleru plném násilí, televize a východoevropských jmen představuje zabijáka s ďábelským plánem: zabít, natočit to na video a vydělat svůj první milión.
V novém hollywoodském hitu 15 minut hraje jednu z hlavních rolí Karel Roden. V thrilleru plném násilí, televize a východoevropských jmen představuje zabijáka s ďábelským plánem: zabít, natočit to na video a vydělat svůj první milión. Když stáli Oleg Razgul a Emil Slovak v dlouhé frontě cestujících čekajících po příletu do Spojených států na průchod pasovou kontrolou, věděli, že vstupují do země zaslíbené, země tisíce možností. Události ale nabrali trochu jiný spád v okamžiku, kdy jim jejich bývalý parťák přiznal, že zatímco
oni seděli i za něj v base, on jejich podíl z lupu dávno utratil za požitky, které vyspělý kapitalismus nabízí. Je těžké odolat, to pochopí každý stejně jako to, že Emila Slovaka kumpánovo vyznání moc nedojalo. Emil Slovak je totiž tak trochu vyšinutý (vlastně je to totální magor!) a vyřešit věci jednou provždy kuchyňským nožem pro něj není problém. Oleg, druhý z této ujeté dvojice, Emilovo konání mezitím natočí na digitální kameru (samozřejmě kradenou). Aby dvojnásobnou vraždu zamaskovali, naaranžují těla do intimní pozice (69) a celý byt zapálí. Možná by jim to i vyšlo, ale sami dobře vědí, že čin měl svědkyni a ta by mohla mluvit. Začíná boj s časem, boj o holý život, boj o pořádný balík peněz a nějakou tu slávu navíc. Na jedné straně tohoto příběhu stojí dva východoevropští recidivisté, kteří dohromady vytvářejí cynicky komickou dvojici, na straně druhé dva poldové, kteří je musí chytit dřív, než dojde k dalším vraždám. Podobné schéma jsme
už viděli víckrát, tentokrát ale nejde o klasický detektivní thriller s akční kulturní vložkou. Autoři se rozhodli satiricky si popotahovat z honby médií za násilím, z hyenismu televize, pro kterou je dobrá zpráva jen ta špatná a z faktu, že být masovým vrahem může v Americe znamenat totéž jako být milionářem (stačí prodat záznam vraždy). A protože je to téma závažné, neřku-li umělecké, jsme svědky toho, jak režisér a autor scénáře John Herzfeld, jenž toho dosud natočil víc pro onu zatracovanou televizi než pro film, zhusta prokládá film roztřesenými a chaotickými záběry z Olegovy kamery. V zásadě by se proti tomu nedalo nic namítat, ale čeho je moc, toho je příliš. 15 minut tlačí na pilu ve všech směrech a snaží se hnát trochu překombinovaný příběh dopředu seč střihačovy nůžky stačí. Scény jsou snímány divoce se pohybující kamerou a jakmile do nich začnou vpadávat záběry z videokamery, je občas jen velmi těžké zorientovat se v klidu v tom, co že se na plátně děje. Navíc tyto záběry už tak roztříštěný a značně nekompaktní celek porcují na ještě menší kousky, které vás emocionálně nechají chladnými. Ačkoli tím, s kým by měl divák jít, je tu nepochybně protřelý polda Eddie Flemming (Robert De Niro), jenž si ke svým policejním zásahům zve štáb bulvárního televizního pořadu a posléze i svého mladšího kolegu vyšetřovatele požárů Jordy Warsawa (Edward Burns), ve skutečnosti plátnu dominuje vraždící tandem Slovak-Razgul. To oni jsou hybateli děje, zatímco dobří poldové jdou (a občas běží) po jejich stopách. Těžko hledat
vysvětlení toho, proč vlastně De Niro se svojí účastí na tomto projektu souhlasil. Film sám neoplývá geniálním scénářem a De Nirova postava nejen, že není ničím zajímavá, ale navíc má i poměrně málo prostoru. De Niro tu tedy (nepochybně za slušný peníz) odvádí svůj standard, kterým si z ostudy kabát neušije. To Edward Burns, jenž svého času zaujal v Zachraňte vojína Ryana, je tu tak výrazný jako kresba bílou křídou na vápnem vymalovanou stěnu. Nemužný hlas, delší natužené vlasy romanticky padající do obličeje a matný herecký výkon založený na jednom výrazu, to skutečně čekal jen málokdo. V poslední třetině se to sice vzhledem k většímu prostoru, který postava Warsawa získává, trochu lepší, ale celkový dojem to už může jen poopravit, nikoli změnit. Herecky tak filmu dominují oba představitelé záporáků. Karel Roden s pořádnou dávkou exprese vystřihl na plátně jednoho z nejvyšinutějších vrahů posledních několika let a 15 minut si tak trochu ukradnul pro sebe. Což je dobře, uvidíme co na to Hollywood. Ignorovat ale nemůžeme ani ruského herce Olega Taktarova, jehož Oleg Razgul se sice na plátně chová mnohem korektněji než Emil, zato má ve své posedlosti filmem (točí absolutně všechno, včetně honičky mezi auty jedoucími v protisměru) nesmrtelné hlášky typu "Já jsem Frank Capra, hollywoodský režisér," nebo "Akce!", načež většinou následuje Emilovo vražedné běsnění. I přes jistou uklopýtanost děje, který zmateně skáče z žánru do žánru (chvíli akční krimi, chvíli satira o násilí nebo temný thriller), od postavy k postavě a od provařených klišé k originálnosti za každou cenu, není 15 minut úplným průšvihem. Jde spíš o zvláštní (a svým způsobem zajímavý) experiment, jehož problém spočívá v tom, že se snaží kriticky poukázat na provázanost
násilí a showbusinessu, přičemž sám k vydělání peněz využívá efektního znázornění brutálních vražd (ups!). Naštěstí je tu ale poslední třetina filmu. Ta začíná důležitým dějovým zvratem a dokáže diváka emocionálně zasáhnout a vtáhnout do děje, jenž získává tah na branku. Jsou zapomenuty nepříliš vtipné dialogy obou policistů donucených okolnostmi ke spolupráci (zlatá Smrtonosná zbraň) i to, že až překvapivě rychle začali spolupracovat; ten tam je motiv vztahu Eddie Flemminga k televizní reportérce (zřejmě měl dodat postavě na vrstevnatosti) a v prachu se potácí i do té doby rychlošípácká kladnost Burnsovy postavy včetně jejích polských kořenů a znalosti východoevropského regionu (svéráznost toho, jak nás vidí Američani, je i v tomto filmu děsná psina, kterou černoch z Atlanty zkrátka neocení). Namísto toho začíná peklo, jehož rozbuškou je vztek. Akčním vrcholem filmu je pak sugestivní scéna v hořícím domě, jíž nelze upřít dramatičnost naposledy jsem něco takového viděl v Ohni, 15 minut ale nabízí souboj s ohnivým živlem v mnohem syrovější podobě. Vše co následuje po této scéně, už opět koketuje se satirickým poukázáním na nemorálnost bulváru. Ne že by se tak John Herzfeld ocitnul mimo mísu, trefou do černého to ale nazvat nemohu. Z vod průměrnosti, v nichž se pohybují téměř všechny složky filmu, se v 15 minutách vylupují jen překvapivě zajímavá hudba a oba představitelé záporných postav. Především Karel Roden si svoji roli užívá a to je také jediný vážný důvod, proč na 15 minut jít. Jste-li patrioti a chcete-li podpořit našeho muže v Hollywoodu, zamiřte do kina a buďte připraveni na to, že uvidíte hodně zvláštní film, jehož autoři to dozajista mysleli lépe, než jak to nakonec dopadlo. 15 minut, USA 2001. Režie a scénář: John Herzfeld. Kamera: Jean-Yves Escoffier. Hudba: Anthony Marrinelli, J.Peter Robinson. Hrají: Robert De Niro (Eddie Flemming), Edward Burns (Jordy Warsaw), Karel Roden (Emil Slovak), OlegTaktarov (Oleg Razgul), Kelsey Grammer (Robert Hawkins). Od 15 let, 120 min.
