Litera za knihu pro děti a mládež

Viola Fischerová: Co vyprávěla Dlouhá chvíle
Alois Mrštík kdysi napsal, že dobrá kniha pro děti se pozná podle toho, jestli ji s potěšením a zaujetím mohou číst i dospělí. Knížka V. Fischerové tuto podmínku zcela jednoznačně splňuje. Tvoří ji soubor příběhů, které malému nudícímu se chlapci vypráví jeho "Dlouhá chvíle". Tato hra s časem kompozičně rámuje příhody různých postav - potrhlého turisty v Africe, lvíčete, které miluje hudbu, dvojici dětí, hračky, nepotřebné staré věci - a zároveň předznamenává výraznou imaginativní linii, jež v různých obměnách prostupuje celým vyprávěním. Hlavně její zásluhou dostávají události a jednání postav určitý přesah, který čtenáři poskytuje možnost, aby potěšení z poutavého, zábavného děje znásobil prožitkem citovým a fantazijním, a spolu s ním přijal i nevtíravý, leč zřetelný apel etický. V rámci tvorby pro děti je kniha Violy Fischerové mimořádná také tím, že z dětského vnímání současného světa se v ní stává zdroj originální poetiky: dětskému čtenáři se otvírá nejen lehce plynoucím vypravěčským stylem, ale hlavně humorem, hravostí i nesentimentální něhou, kterou umocňují neobvyklé, tajemně snové ilustrace Jana Híska.

Vladislav Stanovský: Jak chodil Kristuspán se svatym Petrem po světě
Přední znalec pohádek a zkušený autor mnoha adaptací pohádkových látek z celého světa Vladislav Stanovský shromáždil všechny české látky o Ježíši Kristovi a svatém Petrovi a vytvořil výjimečný soubor vyprávění, který patří k nejhodnotnějším knihám adaptací lidových látek z poslední doby. Moderním, živým a kultivovaným jazykem, se smyslem pro jemný humor a s citem k anekdotickému charakteru těchto historek převyprávěl víc než třicítku příběhů, jež patří k nepominutelné vrstvě folklorních látek. Nezpracovává přitom jen neznámější verze (Němcová, Erben, Hraše, Kulda, Hruška), ale bere v úvahu různá zpracování těchto látek, včetně nejstarších zápisů, porovnává je a dospívá k podobě, kterou by bylo možné označit za moderní klasické adaptace. Díky jeho podání, pečlivé motivické práci a smyslu pro výstavbu situací dostává každý příběh jasné obrysy a dává vyniknout pointě. Nepominutelné je i to, že kniha není jen nahodilou sbírkou různorodých příběhů, ale je koncipována jako celek.

Petr Sís: Tibet. Tajemství červené krabičky (Labyrint-Raketa)
V knize Tibet s podtitulem Tajemství červené krabičky vytvořil mezinárodně uznávaný grafik, ilustrátor a autor knih pro děti Petr Sís (1949) originální umělecké dílo, propojující velmi osobní text s imaginativním výtvarným doprovodem. Příběhový rámec knihy tvoří vzpomínky vypravěčova otce, filmového režiséra Vladimíra Síse, který v polovině padesátých let minulého století při jedné z pracovních cest zůstal ztracen v Tibetu. Zážitky z více než dvouletého putování zemí kouzel a tajemství sleduje čtenář z několika perspektiv. Rámcové vyprávění Petra Síse, který v dospělosti nachází v tajemné červené krabičce otcův deník, se prolíná s "autentickými" deníkovými záznamy, ale i s relativně samostatnými fantastickými příběhy, jež malý Petr vyslechl od otce po jeho návratu. Mnohoperspektivní vyprávění prorůstá půvabnými barevnými ilustracemi, v nichž ožívají jak skryté touhy malého chlapce, jenž poslouchá historky o Tibetu na nemocniční posteli, tak i fantazie dospělého muže, odkrývajícího po letech tajemství červené krabičky. Kniha Petra Síse nabízí dětským i dospělým čtenářům příležitost nahlédnout do historie a kulturního vývoje Tibetu.

Litera pro objev roku

Hana Hadincová: Terra incognita
Osobitá a pregnantní výpověď, jednotlivé básně mají charakter ražby, jsou "nesmlouvavé", přesné. V sousedství fotografií (Elzbieta a Michal Bartečkovi) a v noblesní grafické úpravě vytváří tato knížka libý celek. Nejde o náhodné spojenectví, ale o dialog: vzrušivá a přitom neefektní obraznost Hadincové koresponduje s fotografiemi naprosto přirozeně, jedno násobí druhé. Kniha je objevem jako celek, nejen pro text samotný.

Petr Mikšíček : Sudetská pouť aneb Waldgang
Autor, absolvent kulturologie Filozofické fakulty UK, popisuje pěší túru Sudety od Jizerských po Novohradské hory. Pokouší se rekonstruovat dřívější podobu krajiny a srovnat ji se současným stavem. Vysídlování i osídlování. Východiskem je samo vyprávění krajiny, popis přírody, která často pohltila původní osídlení. Opravdu většinou Waldgang. Opírá se o vlastní fotografickou dokumentaci  a její konfrontaci s dobovými pohlednicemi. Doplňkem jsou  pak příběhy, historické glosy i vlastní reflexe.Jde o neotřelý pohled mladé generace na citlivé i rozporuplné období nedávné české historie. Není založen jen na standardním hledání viny či neviny, ale především na vnímání současné situace a její projekci do budoucnosti. Čtivá a objevná prvotina, které odpustíme drobná literární zaváhání.

Martin Šmaus: Děvčátko, rozdělej ohníček
Skutečný literární objev roku, prvotina dosud zcela neznámého autora, zvládnutá s obdivuhodnou profesionalitou. Martin Šmaus jako by navazoval na velkou románovou tradici, jež za první republiky nacházela svou exotickou látku v mýtickém kraji Podkarpatské Rusi. Tentokrát jde o látku dnešní, a v osudu cikánského chlapce nacházíme soudobý, reálný příběh téměř ahasverovský. Román neromantizuje, nic z problematického způsobu života a existence romské rodiny, jež odešla z východního Slovenska do Čech, nezastírá, její život líčí s expresivitou. Chlapcova postava, její marný zápas se životem, činí z tohoto románu moderní dramatický a drsný baladický příběh.

Litera za poezii

Radek Malý: Větrní
Mladý básník (1977) zatím vydal tři sbírky, za druhou (Vraní zpěvy) dostal Cenu Jiřího Ortena. Malý je absolventem FF Palackého univerzity v Olomouci, na germanistice byl žákem Ludvíka Kundery, vydal mimo jiné překlady Georga Trakla. Jeho poezie je tudíž poučená, ne však v tom smyslu, že by byla odvozená. Má vznosný i do prostoty vzhlížející jazyk, témata jsou každodenní, zvláštní i s nádechem osudovosti. Malý je básník rodem, směřováním, úsilím. Jistě jeden z nepochybných a nejvýraznějších talentů, jaké má česká poezie prvního desetiletí 21. století.

Zuzana Hutňanová: Třetí svíce
Ačkoliv se narodila již v roce 1959, zřejmě jde o její první sbírku sestavenou "z básní posledních deseti let" - a velké překvapení. Knihu si i sama ilustrovala. Zdá se, že umělecké cítění Hutňanové se dost suverénně projevuje dvojím směrem: ilustrace mají nevtíravou básnivost, verše jasnou barevnost a prostornost. Dobře se čtou, zadrhávají se v paměti a to i přesto, že některé svádějí ke krajinnému popisu. Jen svádějí: přesahují jej, záznam reality je východiskem. Soudíme, že Hutňanová si zaslouží být jmenována.

Karla Erbová: Vasquezův jestřáb
Básnířka (1933) vydala první sbírku poezie již roku 1966, poté mohla publikovat až po roce 1989. Za tu dobu vydala šestnáct knížek, dobrou polovinu vlastním nákladem. Stala se uznávanou autoritou starší generace, její poezie je překládána. V roce 1995 získala Cenu města Plzně, roku 1999 cenu Jana Zahradníčka, roku 2003 cenu Bohumila Polana (tu za sbírku Liánový most což je vedle Vasquezova jestřába zřejmě její nejvýznamnější knížka). Vasquezův jestřáb je soubor formálně vyzrálý, poznamenaný osobním utrpením, které bez nabízející se deskripce vytváří atmosféru sbírky. Stojí za úvahu na udělení ceny, byť doporučení nebylo jednomyslné.

Litera za prózu

Jiří Hájíček: Selský baroko
Ojedinělý pokus podívat se, co pod všedním životem dnešní vesnice, nezapomenuto, se může ukrývat. Archivář sestavuje na objednávky genealogie, dostane nechtěnou, ale lukrativní zakázku najít pisatelku udavačského dopisu z 50. let. Když se k tomu při práci seznámí s půvabnou ženou, rozvine se příběh téměř detektivní. Nahlédneme do osudů rozkulačených jihočeských sedláků, do motivů udavačky, do zájmů mladé ženy, a to vše na pozadí proměněné vesnice a sugestivně líčené letní jihočeské krajiny. Nakonec nezodpovězená otázka po mravnosti: Odmítnout nenávist, anebo se tvrdě dožadovat odplaty? Otázka vyplývá přirozeně z příběhu.

Věra Nosková: Bereme, co je
Napětí živě vyprávěného dívčina příběhu vychází z jejího střetu s vlastní maloměšťáckou, konformní rodinou a ubíjejícím maloměstem konce 50. a 60. let. Životní sny i lásky se jí hatí, okolí jí nedá vzlétnout. Ty, kdo se o to pokusili, maloměsto promění v opilecké figurky či děvkaře. Ani Pavle se nedaří uniknout, až pochopí, že vyšinutá není ona, ale doba. Nakonec uskutečnila svůj obsedantní sen po setkání se zapuzeným romantickým otcem, bohužel po jeho náhlé smrti. A tak se s hrdinkou nakonec setkáváme na hranici happyendu: v otcově patriarchální východoslovenské vesnici a s jejím nutkáním tam zůstat.    

Martin Šmaus : Děvčátko, rozdělej ohníček
Skutečný literární objev roku, prvotina dosud zcela neznámého autora, zvládnutá s obdivuhodnou profesionalitou. Martin Šmaus jako by navazoval na velkou románovou tradici, jež za první republiky nacházela svou exotickou látku v mýtickém kraji Podkarpatské Rusi. Jde tu však o látku dnešní, velmi aktuální. Na osudu cikánského chlapce autor sklenul strhující příběh téměř ahasverovský. Román život Cikánů neromantizuje, nic nezastírá z jejich problematického způsobu života ani z existence romské rodiny, jež odešla z Východního Slovenska do Čech. Její životní zákruty líčí s expresivitou. Chlapcova postava, její marný zápas se životem, činí z tohoto románu moderní dramatický a drsný baladický příběh. 

Litera za překladovou knihu

Hugo Claus: Fámy, přeložila Olga Krijtová
Autor (nar. 1929) je obecně pokládán za nejvýznamnějšího představitele vlámské prózy. Děj románu, v němž se střídají vnitřní monology rozmanitých postav s autorskou řečí, se odehrává ve Flandrech, ve vesnici 60. let, za jejímiž obyvateli se táhne stín kolaborace s německými okupanty za 2. světové války, zatímco románová přítomnost je silně poznamenaná faktem, že do vesnice se vrátí žoldnéř najatý k zásahům v ozbrojených konfliktech v Kongu, tedy bezskrupulózní zabiják z Afriky. Tento román je nevšední, výrazně převyšuje průměr loňské překladové literatury. A zkušená překladatelka odvedla vynikající práci. Její překlad je nápaditý, vkusný, přesný, elegantní, je z něho cítit promyšlená práce s jazykem, Olga Krijtová zvládá nenápadné slovní hříčky, umí naznačit slovní projev příslušníků různých sociálních a vzdělanostních vrstev, aniž se uchyluje k překladatelským klišé. Její překlad považujeme za mimořádné a vysoce kvalitní dílo.

Ernst Jandl, Friederike Mayröckerová: Experimentální hry, přeložili Jiří Adámek, Zuzana Augustová, Jiří Brynda, Barbora Klípová, Věra Koubová a Martina Musilová
Experimentální hry představují především výjimečný nakladatelský počin. Na souboru se podílelo šest překladatelů, což se odrazilo i v jisté nevyváženosti překladů. Knihu jsme se rozhodli nominovat zejména kvůli mimořádné kvalitě textů přeložených Věrou Koubovou, která dokázala textům vtisknout pro Jandla typickou chladnost a "konstrukční" strohost.

Jonathan Safran Foer: Naprosto osvětleno, přeložil Richard Podaný
Román Naprosto osvětleno (Everything Is Illuminated, 2002) je úspěšnou prvotinou mladého amerického spisovatele Jonathana Safrana Foera (1977). Jeho hlavní postavou je autobiografický vypravěč, mladý americký Žid, který na Ukrajině pátrá po ženě, jež zachránila jeho dědečka před nacisty. Román výborně pracuje se střídáním časových rovin a dvěma hlavními vypravěčskými hlasy   vedle kapitol, v nichž Foer stylem blízkým magickému realismu líčí osudy židovského šetlu, stojí vyprávění jeho ukrajinského průvodce Alexe o společné pouti za ztracenými předky psané skvěle nedokonalou angličtinou. Foerův román měl v angloamerickém světě velký čtenářský a kritický ohlas, obdržel několik literárních cen včetně ceny Guardianu za nejlepší prvotinu. Český překladatel zvládl vynikajícím způsobem převést do češtiny lámanou angličtinu jednoho z vypravěčů, což byl z překladatelského hlediska úkol mimořádně obtížný. Richard Podaný vytvořil pro Alexe originální jazyk, který odhaluje netušené možnosti češtiny, nepůsobí násilně či uměle, ale zachovává humor a živost originálu. Stejně profesionálně se vyrovnal i s bohatým imaginativním jazykem autorského vyprávění. Jde o výborný překlad kvalitního a zábavného současného díla, který zaslouží uznání a ocenění.

Litera za nakladatelský čin

Edice Strukturalistická knihovna, Host 1997-2005
Projekt Strukturalistická knihovna, který od roku 1997 do roku 2005 vydávalo brněnské nakladatelství Host, obsáhl celkem patnáct svazků literárně-teoretických publikací, a zařadil se tak mezi neprestižnější edice svého druhu u nás. Tato teoretická řada, jakou česká literatura dlouho postrádala, přinesla základní texty významných strukturalistických škol (kostnické, francouzské, tartuské, polské, slovenské) i monografické knihy osobností tohoto oboru (z domácích jmenujme především Jana Mukařovského a Jiřího Veltruského, ze zahraničních například Terence Hawkese a Slomith Rimmonovou-Kenanovou).Porota s přihlédnutím k délce trvání projektu ocenila nejen studijně přínosnou koncepci edice, ale rovněž překladatelské, ediční a redakční zpracování jednotlivých svazků.

Jan Reich: Bohemia, vydala Galerie Nový Svět
Výjimečnou fotografickou publikaci věnovanou tajemné krajině Čech vydala Galerie Nový Svět (Jan Reichová). Autorem černobílých fotografií je známý fotograf Jan Reich, který v knize zúročil mnohaleté putování po domácí krajině, poznamenané historií i člověkem. Najdeme zde záběry slavných pamětihodností jako jsou Kuks či Karlštejn, ale i místa téměř neznámá. Kniha obsahuje 150 kontaktních fotografií zhotovených původními dřevěnými aparáty formátu 13x18 cm a 18x24 cm během let 1994 až 2004. Tento soubor vydavatelka doplnila historickou mapou Čech z roku 1626 a dále úvodním textem Jana Rubeše, přeloženým do několika světových jazyků. Knihu graficky upravil Robert V. Novák.

Jiří Malíř, Pavel Marek a kolektiv: Politické strany, Doplněk 2005
Dvousvazková publikace připravená týmem vědeckých pracovníků několika vysokoškolských a akademických pracovišť zpracovává na ploše 1800 stran celou jednu důležitou oblast novodobých českých dějin: vznik a vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu od roku 1861 (tedy od okamžiku zrodu novodobé české politiky) do současnosti. Vůbec poprvé se tak odborné i laické veřejnosti dostává do rukou syntetická práce, přinášející základní informace o všech významnějších politických stranách, které u nás existovaly. Na sedm desítek studií-medailonů přináší plastické profily stran, jejichž členská základna se opírala o české a slovenské voliče, ale také stran národnostních menšin. Kniha, kombinující hledisko historické s politologickým a sociologickým, dává objektivní základ ke zkoumání celé jedné podstatné oblasti lidské činnosti, která byla v minulosti často podrobována účelovým dezinterpretacím.

Litera za naučnou literaturu

Jan Křen: Dvě století střední Evropy
Kniha nepatří formátem mezi nejsnáze zvladatelná díla. Přesto jde o práci úctyhodnou a nesmírně závažnou. Na rozsáhlém prostoru se tu čtenáři dostane obšírného poučení o době, jejíž část jsme na vlastní kůži žili. Výklad, podávaný živým jazykem, důvtipně kombinuje souhrnné partie, charakterizující obecné tendence historického vývoje, také s medailony profilujících osobností jednotlivých údobí, oživujících text doteky osobních prožitků. Tato kniha by měla stát na polici každé osobnosti, která chce porozumět nejnovějším dějinám naší části Evropy; nalezne zde i kartografické podklady a statistické přehledy. Jako faktografický souhrn je dílo neocenitelné.

Oldřich Fejfar, Pavel Major: Zaniklá sláva savců
Kniha přináší ve čtivé, technicky precizní a odborně excelentní podobě zasvěcený pohled na geologickou minulost savců. Ačkoliv mají lidé k této skupině živočichů velmi blízký vztah, povědomí o její historii bývá překvapivě malé. Kniha popisuje v širokých souvislostech a se suverénním podáním nesmírných rozměrů geologického času původ, vývoj a putování savců po dávných kontinentech. Její těžiště je však v popisech a vyobrazeních charakteristických, nejkrásnějších či  nejbizarnějších představitelů skupiny od sklonku druhohor  až po dobu geologicky nedávnou. Obrazové rekonstrukce ztvárněné Pavlem Majorem jsou zcela původní, postavené na nejnovějších poznatcích a výtvarně originální; jako takové v současné době představují nejvýznamnější počin svého druhu ve světovém měřítku.

Břetislav Horyna: Dějiny rané romantiky. Fichte, Schlegel, Novalis.
Monografie Břetislava Horyny pojednává o výrazném období evropského duchovního života tzv. "jenské romantice". Představovalo ji několik vzdělanců, soustředěných kolem univerzity v Jeně, kteří formulovali své kulturní a filosofické ideje v devadesátých letech 18. století. Vyzvedli význam lidské subjektivity jakožto hybné síly lidského sebeutváření, a tím i dějin, pokroku a možnosti dosáhnout transcendentální roviny poznání. V díle tří představitelů tohoto intelektuálního prostředí sleduje Horyna různé polohy duchovní suverenity, jádrem jeho úvah jsou pasáže o estetice a novém zhodnocení mytologie u Friedricha Schlegela a Novalise: koncepce subjektivní dynamiky se stále rozšiřuje, až objímá veškerou přírodu a kosmos. Přestože výsledky jenské romantiky byly zdánlivě zastíněny systematickou filosofií Hegelovou a Schellingovou, měly rozhodující význam pro umění pozdního romantismu a symbolismu. V české kultuře, která jenské filosofii nevěnovala dosud náležitou pozornost, můžeme stopy jejího stylu myšlen í zjistit v díle Otokara Březiny nebo Jakuba Demla. Horynova fundovaná kniha tak zaplňuje mezeru v české kultuře.