Příliš hygieny nám škodí: Mýtus, nebo fakt?
V současné době se často mluví o tom, že ženy příliš dbají na hygienu v domácnosti. Vše se snaží mít naprosto dokonale vydezinfikované apod. Je to dobře, nebo špatně?
V současné době se často mluví o tom, že ženy příliš dbají na hygienu v domácnosti. Vše se snaží mít naprosto dokonale vydezinfikované apod. Je to dobře, nebo špatně?
Na to jsme se zeptali MUDr. Vítězslava Nováka, vedoucího lékař ambulance oddělení imunologie a alergologie Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě.
Tady se dá odpovědět jednoduše: Všeho s mírou. Dlouhodobý pobyt v dokonale vyčištěném, vydezinfikovaném, až sterilním prostředí rozhodně není pro imunitní systém jedince příliš vhodný. Aby jeho imunitní systém, který společně se systémem nervovým a endokrinním udržuje homeostázu, správně fungoval, musí být neustále přiměřeně stimulován.
Má příliš sterilní prostředí vliv na zhoršení imunity člověka? Říká se, že organizmus se pak mnohem obtížněji vyrovnává s nežádoucími viry, bakteriemi apod. Co je na tom pravdy?
Příliš sterilní prostředí snižuje schopnost imunitního systému reagovat na podněty přicházející z prostředí. Nedá se však říci, že příliš sterilní prostředí zhoršuje vrozenou, geneticky danou imunitu člověka. Nedovoluje ale, aby se adekvátně k prostředí, v němž se daný jedinec pohybuje, v němž žije, rozvíjela jeho adaptivní (získaná) imunita a on tak mohl reagovat efektivněji a rychleji na škodliviny, které se v tomto prostředí mohou, třeba i jen časově omezeně, vyskytovat v nadměrném množství a způsobovat nepřipraveným jedincům zdravotní potíže.
Lžou nám výrobci?
Proč je úklid pro naše zdraví důležitý a čeho jím vlastně vzhledem k našemu zdraví docílíme?
Při rozumném úklidu odstraňujeme mj. z prostředí noxy (např. roztoče, plísně, bakterie), které jsou v něm přítomny někdy "nad míru" a mohou vyvolat u vnímavých jedinců zdravotní potíže, jako jsou alergie, infekce apod.
Omezuje vůbec sterilní prostředí výskyt bakterií nebo jde jen o jakýsi reklamní trik výrobců čisticích prostředků?
Sterilní prostředí je z definice prostředí bez bakterií. Pokud prostor se sterilním prostředím není neprodyšně uzavřen, je si nutno uvědomit, že dříve nebo později od okamžiku, kdy jsme jej učinili sterilním, se stane nesterilním, neboť se do něj budou mikroorganismy včetně bakterií z okolního prostředí dostávat. Neřekl bych, že u čistících prostředků jde u většiny výrobců o reklamní trik. Jejich prostředky skutečně mají schopnosti likvidovat minimálně určité skupiny mikroorganismů. Výrobci by měli ale vždy specifikovat, o jaké mikroorganismy se jedná a jak dlouho dokáží jejich prostředky po úklidu/vyčištění/sanaci čisté nebo takto definované sterilní prostředí udržet.
Za jak dlouhou dobu po vydezinfikování, úklidu se bakterie vrátí zpět na uklizené místo?
Obecně to asi nelze specifikovat. Záleží nejen na prostředcích, které byly použity k úklidu, ale i na tom, jaký bude pohyb osob a předmětů v uklizeném prostoru, cirkulaci vzduchu apod.
Trénujete systém dostatečně?
Do jaké míry je pro náš organizmus setkání s těmito "bakteriemi" přirozené? A kdy už naopak škodí?
Je si zapotřebí definovat pojem "těmito". Člověk je na život v prostředí, v němž se vyskytují bakterie, přizpůsoben. S některými bakteriemi, např. bakteriemi, kterými je osídlen jeho trávicí trakt, žije v symbióze, jsou si navzájem užiteční a některé z těchto bakterií jsou dokonce pro bezproblémový a zdravý trávicí trakt člověka nezbytné. Některé bakterie jsou však v prostředí, v němž se člověk pohybuje, pro něj nebezpečné, patogenní a vyvolávající onemocnění. Takovéto bakterie musí imunitní systém člověka pokud možno eliminovat.
Jak to dělá?
K tomu musí být trénován. Může se tak dít přirozenou cestou, nebo může být tento trénink realizován aktivní formou - očkováním. Očkování se v praxi a logicky provádí jen proti nejnebezpečnějším a nejčastěji se vyskytujícím infekčním původcům. Proti ostatním musí trénink probíhat přirozenou cestou, tedy stykem člověka s těmito původci v prostředí, v němž se daný jedinec pohybuje. O tom, zda bude trénink dostačující a efektivní a dovolí se člověku s atakem původce vypořádat tak, že to ani nezaznamená, záleží na mnoha faktorech.
Na kterých?
Záleží na množství původců, mezi které patří i bakterie v prostředí v době, kdy se s nimi jedinec setkává, celkovém stavu jedince a jeho vstupních cest (především dýchací a trávicí soustava, kůže), aktuálním stavu jeho nervové a endokrinní soustavy, která se spolu s imunitním systémem podílí na udržení homeostázy úrovni výživy (nutrice). To vše je ještě samozřejmě také individuálně podmíněno vrozenými schopnostmi každého z nás. Stručná odpověď na tyto dvě otázky by tedy mohla znít: Setkávání našeho organismu s bakteriemi je přirozené a dokonce potřebné, pokud se tyto bakterie vyskytují v prostředí v rozumné míře, která však pro každý druh bakterií a pro každého z nás může být rozdílná.
U nás se dá z podlahy jíst...
Je něco špatného na tom, když člověku upadne např. kus vánočky na zem, on ji zvedne a strčí do pusy… může se tímto způsobem člověk opravdu něčím nakazit? Nebo je to jen zbytečná hysterie? Je rozdíl, když člověk zvedne sousto venku na zemi nebo doma na koberci?
Opět je to otázka míry a rozumného přístupu. Upadne-li člověku doma kus vánočky na čistou podlahu, je riziko, že se při tom na ni dostanou nějaké bakterie či jiné mikroorganismy, ale i různé toxické chemikálie v množství, které by pro něj bylo nebezpečné, minimální. Proto je i riziko, že se může nakazit, resp. onemocnět, pokud ji zvedne a strčí do pusy, minimální. Pokud mu spadne venku, záleží opět kam. Obecně je však toto riziko daleko větší, a proto bych takovouto vánočku již nejedl.
Někteří lidé by nepřežili
Čím to, že lidé byli dříve celkově zdravější?
Byli lidé dříve skutečně celkově zdravější? Vždyť se dožívali prokazatelně nižšího věku. Umíralo se na choroby, které byly kdysi nediagnostikovatelné a neléčitelné, ani jsme o nich často nevěděli. Změna životního stylu a podmínek, v nichž člověk žije především v tzv. civilizovaných zemích s vysokou životní úrovní, se velmi rychle mění. Prodlužuje se délka života, přežívají jedinci, kteří by v jiném prostředí, v jiných podmínkách nebo dříve neměli šanci na tak dlouhé přežití. Genetický fond jednotlivých populací, který mj. předurčuje také základní schopnosti imunitního systému, se nestačí na měnící se životní prostředí a životní styl tak rychle adaptovat. Omezuje se působení a síla přirozeného výběru.
Co to v praxi znamená?
Má to za následek i to, že se mění i spektrum zastoupení chorob v jednotlivých populacích. V populacích s vysokou životní úrovní se zvyšuje např. podíl alergických onemocnění na úkor infekčních onemocnění. Zatímco v populacích s vysokou životní úrovní je mezi infekčními onemocněními mizivý podíl parazitárních onemocnění a některá bakteriální a virová onemocnění jsou díky očkování výrazně redukována, či téměř úplně eliminována, v málo rozvinutých zemích je tato situace zcela jiná.
Chybí nám přirozenost
Co naše "babičky" dělaly dobře a co my v současné době naopak děláme špatně?
Naše babičky dělaly dobře to, že, většinou nevědomky, samy žily a své děti vychovávaly v podmínkách, které jsou pro lidský organismus z hlediska dlouhodobého vývoje (fylogeneze) přirozenější. My často děláme chybu v tom, že se snažíme pohybovat a žít v pro nás co nejméně rizikovém, řekněme "sterilním" prostředí, což je extrém, který není pro zdravý vývoj a životní schopnosti jedince optimální.
