reklama

Jiří Mádl: Role zkouším doma před zrcadlem

Jiří Mádl momentálně hraje v novém filmu Colette, kde prožívá lásku v koncentračním táboře. Jak se na roli připravoval?

Jiří Mádl
Jiří Mádl | Foto: Jiří Mádl

Z pubertálního snowboarďáka se během posledních let stal nejvyhledávanější český herec. Jiří Mádl momentálně září v novém filmu Colette po boku francouzské herečky Clémence Thioly a zároveň dokončil režisérský debut Pojedeme k moři, ke kterému si napsal i scénář.

Hlavní roli ve filmu Colette režiséra Milana Cieslara přitom získal na klasickém konkurzu. "Věděl jsem, že tam je role, na kterou bych se hodil, ale chtěl asi někoho neokoukaného," vysvětluje Jiří Mádl a dodává, že po krátké zkoušce mu režisér hned druhý den zavolal a roli mu nabídl. 

Zasazení do druhé světové války a téma koncentračních táborů, to zrovna není nic veselého ...

Každý herec si přeje hrát různorodé věci, já mám to štěstí, že hraju pokaždé něco jiného.

Většina lidí si vás pamatuje především z komediálních rolí.

To jo. Hlavně ti, kteří filmy moc nesledují a koukají spíš na televizi. Ale třeba před Colette jsem si připadal až přesycený dramatickými rolemi. Člověk cítí, že chce změnu. Tady mě ale opět strhnul silný scénář.

Zajímáte se o historii nebo téma druhé světové války?

Zajímám se asi jako běžný člověk, povědomí o tom, co se dělo, mám velké. Navíc to není zase tak dávno. Dnes se ukazuje, jak je to téma aktuální - jak je strašně jednoduché využít lidského pudu, xenofobie, která mezi námi existuje. Nejlépe se využívá v krizi, proto často stačí říct pravicovým radikálům úplně stupidní věc a oni se na to chytnou. Mají totiž snahu hledat nepřítele a vinit ze svých problémů nějakou jinou skupinu. Proto funguje i taková primitivní rétorika, jakou má třeba Okamura a podobní, protože to v sobě nějak máme.

Jak jste se na roli připravoval?

Zkouším před zrcadlem. Takhle to dělám pořád. Tři týdny jsem měl dovolenou a scénář jsem četl neustále dokola.

Kde se natáčelo?

Natáčeli jsme ve Vinařicích, tam je takové muzeum, skanzen. Natáčeli jsme taky asi čtyři dny na Slovensku a největší část vznikala na Barrandově, kde se postavil koncentrák.

Kromě herectví máte i režisérské ambice.

Ano, v červenci jsem natočil svůj první celovečerní film, který se jmenuje Pojedeme k moři. Ten jsem i sám napsal. Teď jsme s tím ve střižně, premiéra bude v březnu.

O čem bude?

Jde o fakt malý film o dvou dvanáctiletých klucích, nehraje tam kromě Ondry Vetchého nikdo z hvězdných filmových herců. Chodil jsem do divadla, hledal herce a zval je na casting. Dále tam hraje Lucie Trmíková, Jaroslava Pokorná, dvě věhlasné herečky v divadelní branži. Mám tam i pro většinu diváků neznámého herce Romana Nevěčného, který je úplně skvělý.

Je běžné dát si tu práci a objíždět divadla?

Začnu jinak, u nás se podle mě chodí na žánr, ne na herce.

Když se ale řekne, že ve filmu hraje třeba Karel Roden, tak to je podle mě pořádný tahák pro diváky.

Dobře, ale myslím si, že ti herci tam hrají, protože jsou dobří. Ne proto, že jsou slavní. Tady lidi podle mě obvykle chodí nejvíc na komedie, samotná jména hlavních herců je až tolik nestrhnou. Jestli je běžné objíždět divadla nebo ne, to nevím. Ale chtěl jsem natočit něco jiného. Jde o hraný dokument. Něco jako Záhada Blair Witch, ale úplně jiný žánr. Pokud příběhu v tomhle ztvárnění má divák uvěřit, nemůže tam hrát moc slavných herců. Ondra Vetchý je možná nejlepší český herec, ale je to hlavně můj opravdu hodně dobrý kamarád a já jsem chtěl, aby v mém filmu hrál.

Kdy půjde tvůj film do kin? Budete zkoušet i filmové festivaly?

Něco zkusíme. Ještě nevím, jestli se ten film povedl, ale je už teď svým způsobem jedinečný, protože co se týče podobného zpracování, byly to filmy pouze v jiném žánru - obvykle thrillery. I proto si producent myslí, že by to mohlo festivaly zajímat, a proto je i premiéra filmu odsunutá až na březen, přestože hotový bude už v prosinci.

Trailer k filmu Colette s Jiřím Mádlem a Clémence Thioly v hlavních rolích. Podívejte se:

Nejste vystudovaný herec. Jak jste se připravoval na to být scénáristou. Dá se to naučit?

Osobně si myslím, že je o dost těžší napsat film než ho zrežírovat. Bylo těžké přijít před kameru a hrát. To jsem byl hozený do vody. Když jsem se rozhodl být režisérem, jako herec jsem za sebou měl už osmnáct celovečerních filmů a poznal spoustu špičkových režisérů a mohl je sledovat při práci. To je zkušenost, kterou kdejaký studovaný režisér nemá. Ale to je vlastně, jako když chodíš obden do stejné restaurace a najednou bys tam měl začít obsluhovat. Jako režisér se člověk musí chovat o dost jinak. Zažíval jsem strašný stres. I teď v něm pořád jsem, ale už to není tak hrozné. Nebyl jsem sice úplně hozený do vody, ale stejně byl strach obrovský.

Co byste chtěl do konce roku ještě stihnout?

Mám rozepsaný ještě jeden projekt, jehož první verzi bych chtěl mít do konce roku hotovou. Rád bych ještě odjel na kurz italštiny.

Pojedete tedy do Itálie?

Tam jezdím každý rok, ale snažím se vždy na jiné místo. Výjimku jsem udělal jen jednou, protože moje slečna chtěla hrozně do Benátek, kde jsem já už v tu dobu byl měsíc. Jinak ale hodně střídám místa a cestuju.


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Top 15 romantických filmů: Který je ten nejlepší?

Móda v Benátkách: Jak se slavní loučili s festivalem?

Test pro filmové fajnšmekry: Ukažte se!

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama