Kanadské žertíky
Ve své autobiografické knize Nikdy si nedávejte vycpat svého psa Alda vzpomíná na to, že se kanadské žertíky neodehrávaly pouze na obrazovce, ale také během natáčení mezi členy štábu.
"Po dvanácti nebo čtrnácti hodinách natáčení na operačním sále, pod tlakem, při kterém se nám vařil mozek, jsme začali provádět kanadské žertíky i v reálu. Na konci jednoho záběru se na toho, kdo zrovna prožíval mimořádně upřímný nebo dojemný okamžik, snesla záplava srolovaných náplastí, jakmile zaznělo kouzelné slůvko "Střih!". Nebo jsme se přikradli za herce a zkoušeli, kolik chirurgických nástrojů se mu dá přichytit na operační halenu, než si daný jedinec všimne, že za sebou tahá čtvrt kila kovu."
