Kritika za proruské matrjošky je nedorozumění, říká česká kapela mířící na Eurovizi
Česko bude na příští hudební soutěži Eurovize reprezentovat kapela Vesna s písní My Sister's Crown. Sklidila za ni ale kritiku. Pojem sourozenectví Ukrajiny a Ruska používal ve své propagandě už Sovětský svaz, přičemž "mladší sestřičkou" byla právě Ukrajina. Zpěvačka Patricie Kaňok v rozhovoru pro Aktuálně.cz takovou interpretaci odmítá. "Ukrajině vyjadřujeme soucit a podporu."
Píseň My sister’s crown je podle vás o ženství a nesvobodě. Čí nesvobodu máte na mysli?
Text písně vznikl primárně ze symbolu koruny. Jsem vizuální typ, a když něco vytvářím, na začátku si představím symbol, který následně ztvárním v textu. Koruna pro mě vyjadřuje suverenitu, sebevědomí a vědomí vlastního potenciálu. Ve svém okolí potkávám lidi, kteří takové pocity nezažívají, a říkala jsem si, že by bylo skvělé jim takovou korunu vlastního potenciálu a suverenity nasadit. Může se to týkat jak jedinců, tak komunit, národů i zemí.
Kapelu společně s vámi tvoří další čtyři ženy. Sdílíte nějaké téma, ve kterém vám chybí ta pomyslná koruna?
Ze začátku jsme se hodně často potýkaly se snahou zalíbit se. Psala jsem písničky, neuvěřitelně mě to bavilo, ale když jsme s nimi šly ven, najednou nás ostatní hodnotili a posuzovali. Chtěly jsme být pokorné a hodné holky, které nechtěly jít do konfliktu. Snažily jsme se vždy najít smířlivý tón, ale už jsme z toho vyrostly. Zjistily jsme, že kromě využívání ženských kvalit jako empatie, laskavost a obětavost je občas potřeba mít v uměleckém světě koule, protože není vždy snadné ho ustát. Pokud chce žena něco dokázat a uspět, musí v sobě najít i mužskou kvalitu dravosti. S tím souvisí například i to, že když mi někdo šlápne na nohu, tak se ozvu a řeknu, že to není v pořádku.
Měly by se podle vás ženy učit větší dravosti?
Nevím. Naše houslistka Bára vytváří divadelní hry s dětmi a říká, že vidí rozdíl mezi kluky a holkami. Zatímco kluci se chtějí vyřádit, jsou odvážnější a nebojí se překračovat pravidla, spousta holčiček stojí tam, kam je postaví. Přijmou to jako svůj prostor a jsou zvyklé být hodnými holkami. Nevím, jestli takové chování vzniká v systému vzdělávání, výchovou rodičů nebo je to něco biologického. Já si například krok za krokem buduji schopnost nastavit si vlastní podmínky a vyjednávat o své ceně. Naučila jsem se nejen přijímat podmínky, ale také je určovat. Je důležité, aby ženy vystoupily z role oběti, kdy jen přijímají, co se jim nabízí, a poslušně kývají. Měly by naopak vstoupit do role síly, kdy si uvědomují, co chtějí, co ne, a měly by o tom také mluvit.
Za interpretace nejsem zodpovědná
Mluvila jste o potřebě zalíbit se. Jak vnímáte rozruch a kritiku, která kolem vaší písně vznikla?
Díky tomu, že cvičím a učím jógu a 12 let se zabývám meditací, pěstuji si roli pozorovatele. Je to skvělý jógový princip, který říká, že člověk prochází životem a zažívá prohry i výhry. V momentě, kdy se jimi nechá unést, ztrácí sám sebe. Nechá se strhnout na jednu a následně na druhou stranu. Přichází o svou sílu a umožňuje okolí určovat své štěstí nebo neštěstí a také svou hodnotu. Principem by mělo být vytvářet si svou vlastní cenu. Tohle je směr, kterým jdu.
Opravdu vám kritické komentáře nijak neubližují?
Vím, že nejsem zodpovědná za interpretace ostatních lidí. Měla jsem nějaký záměr, a i kdyby to celý svět pochopil jinak, tak to můj záměr nezmění. Jsem spíš překvapená, kam až jsou lidé schopni v rámci interpretací zajít. Píseň vyvolává v lidech velké emoce a chápu, že se dotýká i těch, kteří v tuto chvíli zažívají nějakou bolest. Mrzí mě, že ústřední myšlenka, kterou je vymanění se z nesvobody a podpora všech, jež něco takového prožívají, nebyla pochopena. Když chcete někoho podpořit a obrátí se to proti vám, říkáte si, jestli to má smysl. Na druhou stranu je to umění a každý má právo si v tom hledat to své. Obecně je lepší vytvářet dílo, které s člověkem pohne, než být umělkyněmi, které hladí po srsti a nevytvoří ve společnosti žádný pohyb.
Matrjošky nebyly naší inspirací
Chtěla jste od začátku vytvořit píseň, která bude reagovat na současné dění?
Od začátku se věnujeme tematice slovanství. Zajímají mě mytologické kořeny a přijde mi pozoruhodné do hudby promítat různé prvky folklóru, který vychází z naší kultury, spíše než jen kopírovat zahraniční trendy. Věděla jsem, že tam chci mít češtinu jako náš národní jazyk, angličtinu, která propojuje celý svět. Zároveň jsme věděly, že je celá Eurovize letos de facto poctou Ukrajině. Proto jsme chtěly ukrajinštinu do refrénu, abychom Ukrajině jako ženy vyjádřily svůj soucit a podporu.
Kritika písně My Sister's Crown
Na údajné kontroverzní vyznění písně upozornil třeba reportér České televize Andreas Papadopulos. Uvedl, že "sesterství" je termín nadužívaný hlavně kremelskou propagandou během éry Sovětského svazu. Kreml se podle něj dobytím Kyjeva bolševiky v roce 1919 snažil navodit dojem odvěkého sesterství ukrajinského a ruského lidu a vše ukrajinské potlačoval. Upozornil také, že oděvy zpěvaček ukrajinské veřejnosti připomínají ruské matrjošky. Kolem členky kapely Olesiji Ochepovske, která pochází z Ruska, se také rozšířila mylná informace, že její manžel sloužil v ruské armádě. Kapela Vesna interpretaci odmítá.
Jeden z kritiků například tvrdí, že ve videoklipu vypadáte jako ruské matrjošky…
V textu se zpívá: "We are not your dolls" (v překladu: Nejsme tvoje panenky - pozn. red), proto režisérka klipu Zuzana Zizoe Akopjan Veselá každou z nás stylizovala do konkrétní panenky podle osobnosti. Bulharka Tanita je panenka ve stylu Tima Burtona a symbolizuje rebelství. Bára představuje bonbónkovou vílu, která se za každou cenu snaží naivně následovat všechny trendy, protože si myslí, že pak bude šťastná. Já jsem stylizovaná do panenky v cirkusovém stylu, protože se často snažím něco společnosti předat, ne být sexy kočičkou, která vrtí zadkem. Byli to právě šaškové na královském dvoře, kteří často říkali pravdu, ale nikdo je nebral vážně. Všechny kostýmy mají větší hloubku než komentáře, které se objevují na YouTube. Matrjošky rozhodně nebyly naší inspirací.
Ponižoval nás hudební manažer
V písni se zpívá: "Je svou vlastní královnou a dokáže to." Musela jste vy sama něco někomu dokazovat?
Určitě, někdo se například neustále snaží zpochybnit mou tvorbu. Mohla bych napsat knihu o tom, kdo mi kdy říkal, že s hudbou, kterou dělám, neuspěju. Dostávala jsem také rady, jak bych měla vypadat a co bych měla hrát, abych uspěla. Jsem velmi ráda, že jsem se z tohoto diktátu vždy nějakým způsobem vymanila a ustála si to. Svoboda v tvorbě je pro mě to nejdůležitější.
Jaké komentáře jste slýchávala?
Když jsme vydaly první desku, za kterou jsme byly nominované na cenu Anděl, kontaktovali jsme manažera některých českých hudebníků a zároveň manažera jednoho z největších festivalů v Česku. Chtěla jsem vědět, jestli je možné si na festivalu zahrát a jestli by nás nechtěl zastupovat. Odpověděl mi na to, že z nás může být dobrý byznys, protože jak je nás pět žen, vozil by za námi německé turisty, u kterých bychom se postupně vystřídaly. Už tenkrát jsme měly za sebou celou řádu úspěchů. Desku jsme mimo jiné nahrály s Českým národním symfonickým orchestrem. Během studií na Berkeley College of Music jsem na ni získala významný grant ze zahraničí. Přesto byl schopný nás takhle ponížit.
Měla jste takových zkušeností víc?
Když mi bylo 25 let, navštívila jsem jedno z nejvýznamnějších českých hudebních vydavatelství. Odmítli mě s tím, že jsem stará na to, abych se pokoušela o popovou kariéru. Jedno české rádio mi zase řeklo, že můj hlas je příliš vyškolený na to, aby hrálo naše písničky. To mi přišlo už opravdu bizarní, mám snad zpívat falešně? Někdy se vlastně docela divím, že jsem s hudbou nesekla, protože koncerty a vydané singly jsou jen třešničky na dortu. Pohybovat se v uměleckém prostředí a stát si sama za sebou, to je opravdu jógová praxe. Často si říkám, že kdybych byla jen lektorka jógy, měla bych to mnohem jednodušší. Díky hudbě si zkouším v praxi, zda tu teorii a filozofii reálně zvládnu ustát.
Video: Vesna: My Sister's Crown (7. 2. 2023)
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
