1) Rozpor se smluvní volností

Uzavírání pracovních smluv je přesně předepsáno a jsou pouze vymezeny úzké oblasti, kde je možné se dohadovat.

2) Rozpor s právním státem

Kromě předem stanovených výjimek není možné využívat v pracovních vztazích občanský zákoník. Soudci tak mohou být uvedeni v nejistotu, v jakých případech využít pracovní, anebo občanský zákoník. Zákoník umožňuje zaměstnanci a zaměstnavateli odstoupit od pracovní smlouvy. V takovém případě se na dosavadní smlouvu pohlíží, jako by nikdy neexistovala. To může zpochybnit nároky na starobní důchod. Zákoník neumožňuje zrušit právní úkony, i když jsou protizákonné.

3) Zásah do vlastnického práva

Zaměstnavatel nemůže vymáhat na zaměstnancích dluhy jinak než srážkami z platu.

4) Nerovnost v postavení zaměstnavatele a odborů *

Odbory mohou zaměstnavateli nařídit, aby odstranil závady při ohrožení bezpečnosti práce. A zakázat práci přesčas.

5) Nerovnost v postavení zaměstnanců

Zaměstnanci si smějí zvolit radu jen tam, kde neexistují odbory. Když odbory vzniknou, rada zanikne.

6) Nerovnost v postavení velkých a malých odborových organizací *

Když se odborové organizace neshodnou se zaměstnavatelem, může zaměstnavatel uzavřít kolektivní smlouvu s největší z nich.

7) Nerovnost v postavení zaměstnavatelů

Na rozdíl od zaměstnanců soukromých firem je možné výše postavené státní zaměstnance do funkcí jmenovat, a tedy zrušit pracovní poměr odvoláním. V podniku s odborovou organizací musí odbory nové vnitřní předpisy schválit, v podnicích bez odborové organizace nemusí zaměstnavatel zaměstnance o nových předpisech ani informovat.

8) Zásah do soukromí zaměstnanců

Zaměstnavatel musí s odbory projednat výpověď i u zaměstnanců, kteří nejsou v odborech. Odbory se tak dostanou k soukromým datům zaměstnance, který si to nepřeje.

* Na stejné paragrafy si u Ústavního soudu stěžují také senátoři