reklama

Už neumíme zpodobit monumentalitu - 2.

Foto: Martin Bálek

Dokončení rozhovoru

Jak je to dnes s hudební interpretací Mozartových děl?

Proti soustředěnému, vážně míněnému vědeckému poznávání tady strašlivě roste volnost interpretačního projevu. Dokonce v samotném Salcburku můžete zažít Únos ze Serailu, do kterého je namontován zpěv současných Arabů. To znamená přímo kontrastní hudební svět. A režisér si to prosadí, protože to je provedení, jaké tu ještě nebylo. Pak ještě přijde na to, že operu zaktualizuje: dá do ní drátěná opevnění, kde chodí strážci se samopaly. To je přímo rozbití díla a ošklivé parazitování na jeho popularitě. I mladé publikum musí nutně cítit, že se tady seskupily dohromady umělecké struktury, které jdou proti sobě a dílo degradují.

Nechcete pak ale jen stálé opakování starého?

Dobře nastudovat Dona Giovanni, jak to chtěl Mozart, je obrovský výkon pro hudebníky, dirigenta i pěvce. Při těch dnešních aktualizacích musím režiséra podezírat, že není ochoten dát si tu práci proniknout do partitury i doby díla. Je to i tím, že operní představení dnes často dělají činoherní režiséři, kteří přečíst partituru ani nedovedou a je jim to lhostejné. V jedné inscenaci pak přijde režisér na to, že Don Giovanni, tento španělský grand, odnáší koš, který přinesl jeho sluha Leporello. V jiné inscenaci udělají z těch dvou kámoše, kteří se válejí po scéně. Tohle hraničí až s hloupostí: skutečný španělský grand by se sluhy nedotkl ani v rukavicích. A Mozart to samozřejmě dal i do hudby: Don Giovanni a Leporello zpívají úplně jinak.

Říkáte, že chápeme špatně Mozartův svět. Jaký tedy je?

V Mozartově době žili lidé mnohem více náboženským životem. To si uvědomíte, když porovnáte tehdejší chrámovou hudbu a nějaký dnešní nedělní přenos z bohoslužby. Jsou to někdy až táborákové písničky, které mají přitáhnout mladé lidi. Moje generace rostla v tradičních písních, kde byla ještě vážnost. Podmínka, abychom porozuměli Mozartovu dílu, je ale poznávat představivost jeho doby. Absolutně nechápu lidi, kteří stráví den v našem všednu, přijdou před televizi a chtějí se dívat na seriál ze současnosti. Té mám s prominutím tolik, že si rád prožiju, jak to bylo v osmnáctém století.

Co tam lze prožít?

Najděte mi předehru s tak monumentálním začátkem, jako je předehra k opeře Don Giovanni! Kdykoliv to člověk slyší v divadle, tiskne se do židle. Pusťte si pak televizní přenos z 28. října, nejvyššího státního svátku, a uvidíte, jak dnešek neumí udělat velkou slavnost. Režie v sále je naprosto trapná: nejvyšší představitel státu kráčí sálem, naplněným kvantem hostů, kteří sedí jako v biografu, jsou absolutně pasivní, maximálně zatleskají. Mám u toho také vždycky strach, kolik banalit bude řečeno. Tahle doba neumí zpodobit velikost, monumentalitu a majestát. Je příliš rozdrobená do popěvkování.

V čem je Mozart ještě jedinečný?

V Mozartovi najdete nejjemnější milostné zpěvy. Například v Così fan tutte je jich taková škála jako v žádné jiné opeře. A navíc je tam jedinečná karikatura. Jde o sázku mezi Alfonsem a dvěma mladými důstojníky, z nichž má každý svou krasavici: mají za úkol svést dívku toho druhého. Představte si ten hudební kumšt: musí to znít jako svádění, ale přitom svádět vůbec nechcete. Jsou interpreti, kteří to dokážou zahrát a zazpívat, ale takový výraz se musí odměřovat na lékárnických vahách. Libreto začal komponovat před Mozartem Salieri. Ten měl sice nápady písňového typu, ale žádná psychologická charakteristika v tom není.

Když byla Mozartova doba jiná, znamená to, že ateističtí Češi už nemají šanci Mozarta pochopit?

Duchovně vyspělý člověk nemusí mít sebemenší zábrany v tom pochopit Korunovační mši nebo Requiem. Ale musí si být vědom, že to je setkání s něčím velikým, a vyvinout určité úsilí: soustředěně poslouchat a také se hudebně připravovat. Jestliže celý váš život probíhá v rovině písniček, prostě nemáte šanci všemu porozumět. Když už ale absolvujete pár koncertů, kde k vám promluví nějaké symfonie, nebo jste schopen vyslechnout kvartet a vidět ty fantastické jemnosti, pak jste s prominutím jiný člověk a nemáte s Mozartem žádnou potíž. Mezi námi a jím není bariéra, Mozart není principiálně nedostupný. Ale jít musíme my za ním, ne ho stahovat dolů k naší pohodlnosti.

#reklama

Blažek: Přišli jsme o 250 milionů, nikdo smoking nepotřebuje. Pro záchranu udělám vše | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama