Byl sem v PEKLE. Vzpomněl sem si na Grumari, na pláž, kde na skalách rostou palmy a nesmí se tam stavět, protože to vláda chrání, takže tam choděj hlavně surfaři a normální rodiny z okolí města, sou tam výborný vlny a pivo v plechovce vždycky k dispozici, vzpomněl sem si na Arpoador a chlapíka, co měl stánek na písku a vždycky mi pohlídal klíče vod auta, a pár známejch ve vodě, co se smáli a sprostě halekali, na bufáč, kde sem strávil spousty času s místníma chlapama a pivem SKOL, na Lapu a taneční zážitky, na mraky nad Corcovadem, na služebnou Reginu, která si v padesáti nechala udělat tetování a paxi stěžovala, že se na ni manžel kvůli tomu zlobí, na černý prodavače jahod a
"Tak chcete to taxi?Do you need taxi?!!"
Votočil sem hlavu po směru zvuku. Uviděl sem zmrda co mi nabízel služby. Tvářil se úlisně jak, jak, no prostě, jak ňákej zasranej taxikář.
Když sem teď v pekle, tak je možná jedno, co udělám, napadlo mě. Můžu ho úplně zlikvidovat, toho zasranýho taxikáře Aspoň něco.
Vzal sem do ruky svý surfový prkno, že ho majznu po držce a zaostřil sem, abych se nevyčerpal ranama mimo.
Přede mnou stál chlapík se srostlym vokem.
"Sis myslel, že to bude tak jednoduchý, ty idiote?!!" řek, vzal mi prkno z ruky a votevřel auto.
Vlez sem do auta, a když sem vodjížděl, mohla bejt vidět moje strašně smutná držka v zadnim vokýnku. Nikdo se ale nedíval, takže to bylo všechno jedno.
V autě bylo puštěný rádio. Z rádia mluvili šílený voptimisti a nabízeli slevy do supermarketu, slevy jen tak a lístky do cirkusu.
Optimisti se průběžně měnili v hudbu. Zpozorněl sem, když se mi do mozku začly tlačit děsný vjecy.
Got, Vondrčková, Špinarka, Michal, David, Vítězslav šílenej zástup zmrdů se hlásil vo svý místo v éteru a v mý hlavě.
Chlapík do rytmu ťukal na volant.
"Nemoh byste to vypnout, prosím vás?"
Votočil se ke mně srostlým vokem a řek:
"NE."