Tristan a Isolda: mýtus a demoverze

Podle některých podání uprchl s manželkou svého kmenového náčelníka. Rozpor mezi oddaností vládci a milostnou vášní vyřešil mečem, s nímž uťal nevěrnici hlavu, a vrátil se do náčelníkovy družiny. Jiní zmiňují sličnou irskou princeznu, kterou zachránil před námořními lupiči, zato opomíjejí milostnou zápletku.

Welšané, kteří si rádi a barvitě vymýšleli, přidali postavu krále Marka. Různé náměty spojili do eposu, v němž hrají důležitou roli bojová střetnutí, magie, mystika moře a lesů. Jak tristanovská legenda putovala časem a Evropou, nabírala nové prvky, až keltské reálie a spiritualitu zčásti překryl středověký rytířský kult.

Ponechal dramatické, a přesto důstojné vztahy mezi trojúhelníkem protagonistů a nezměnil jejich chování,  které odpovídá barbarskému stylu života. Král Mark šplhá s lukem po stromě ve snaze přistihnout milence. Irská princezna projevuje zálesácké schopnosti. Tristan baví Isoldu napodobováním  ptačího zpěvu a nese jí jako dar uťatou hlavu jejich nepřítele.

Právě v četných motivech, které dotvářejí silnou emotivní zápletku a zvýrazňují její hrdiny, spočívá kouzlo starobylé předlohy. Bohužel všechny filmové verze  a bylo jich nejméně devatenáct - nedokázaly zachytit její pestrost. Uniká jim dost často i duch osudového příběhu Tristana a Isoldy zvané Zlatovlasá.  

Jak zabít mýtus

Od animovaného snímku pro děti nečeká divák znalý legendy mnoho. Experimentální verze, v níž se mlčící osoby navlečené do extravagantních cárů potácejí psychedelicky po pobřeží, ho spíš vyděsí. Spokojí se s televizním filmem, který jakž tak dodrží část dějového schématu. Robustní epos by si nejspíše zasloužil seriál, a přitom by zaručeně nenudil, dávní tvůrci legendy přece museli své posluchače udržet v dostatečném napětí!

Zpracování, pod nímž je podepsán režisér Kevin Reynolds, je příjemným filmem, kterému  se s pomocí kvalitních hereckých výkonů a působivé kamery podařilo zachovat nejednu z předností originálu.

Simuluje představu reálného prostředí raného středověku  a  rozehrává osudový konflikt, jako by se skutečně stal. Proč se probůh objevuje v poslední době snaha legendy přetáhnout na plátno, ale s urputným pokusem o neotřelý konec, s úsilím o jejich demytizaci?

Magie, nadpřirozené síly a kouzla přece k příběhu patřily a tvořily dějotvorný prvek. V Reynoldsově Tristanovi + Isoldě se setkáváme s historií, která je  plná nepřesností od písemné smlouvy barbarských náčelníků až k Isoldě předčítající z barokní knihy. Odehrává se v ní příběh, jaký se mohl stát kdykoliv a komukoliv. Ve starobylé, oku lahodící výpravě se ztratilo myšlení těch, kteří v dávných časech žili a umírali.

Legenda o Tristanovi a Isoldě je pevně zakotvená v dobovém způsobu vnímání. Tragiku příběhu objasňuje skutečnost tehdejší společnosti, její představy a zásady.  Středověké kostýmy a kulisy si navlékli současní lidé, kteří hovoří moderním jazykem a uvažují po způsobu lidí 21. století. Z eposu zbyl úvod do počítačové hry: hratelný, zábavný, ale nepouštějící diváka dál do svého světa...