Televizní obraz Doriana Graye
Dokončení recenze
Tvar "dráždivé směsi" nejvíc a nejlíp zastupuje sarkastický lord Wotton. V podání Karla Dobrého (alternuje Tomáš Petřík) je to pokušitel, zvráceně přitažlivý reprezentant dekadentní společnosti, zpodobněné coby groteskní panoptikum oživlých loutek.
Oproti Wottonovi je titulní Dorian Gray (David Kraus či Miloslav König) téměř bezkrevná figura, povětšinu času zůstává pouze narcistním mladíkem, jehož zločiny a zhýralosti se nezapisují do jeho tváře, ale do jeho podobizny. Uvolnit, prosím!
...adaptovaný na poměry
Přesto se tu odehrál důkaz, že Pokorný je skutečný jevištní mág: během druhé předpremiéry, kdy několikrát využil práva přerušit představení a před diváky hercům vysvětlil své připomínky.
Bylo to natolik vtipné i okouzlující, že nezbývá než litovat, proč tyto poznámky nejsou součástí inscenace. Mnohdy byly zajímavější než všechno to efektní dění na jevišti. Což také vyvolává zásadní otázku, nakolik se opět na výsledném O/obrazu podepsal "genius loci" Ta Fantastiky.
Tedy producent zásadních muzikálů Petr Kratochvíl - jenž přišel s myšlenkou na adaptaci Wildovy knihy; zdůrazňujíc takřka zenbuddhisticky, že se jedná o jeho "poslední pokus ubírat se jiným směrem než tím, kterým se současná česká muzikálová scéna ubírá".
Jenže jistý posun můžeme přičíst pouze Pokornému, jenž do projektu nevstupoval v první fázi. Jinak se Ta Fantastika v hudební i textové stránce při dorianovském zabíjení vlastního obrazu vrací do své původní, dokonalé prázdnoty.
Jedinou opravdovou mystickou záhadou zůstává, proč tenhle "ryze nekomerční projekt" podle Kratochvíla podpořilo hlavní město Praha.
Ta Fantastika Praha - Oscar Wilde: Obraz Doriana Graye. Hudba Michal Pavlíček, texty písní Jan Sahara Hedl, dramaturgie a scénář Marie Reslová, režie a scénář Jiří Pokorný, kostýmy Kateřina Štefková, choreografie Petra Hauerová, scéna Petr B. Novák. Premiéra 18. února.