"Je mi líto, že to tak říkám, ale matka mého manžela je prostě semetrika. Jsem z ní úplně zoufalá," postěžovala si nám čtenářka Mirka z Chebu.

"Možná to vzniklo proto, že jsme se brali brzy a že jsme navíc museli. Ale Radim je moje životní láska, vůbec mi nepřišlo na mysl, že bych se měla vzdát miminka, když už bylo na cestě. Ani jemu. S jeho maminkou jsem zpočátku skvěle rozuměla. Moc nám pomáhala - nechala nás bydlet ve svém velkém bytě, koupila na miminko spoustu věcí, pomáhala mi s ním. Bylo mi devatenáct, když je Janíček narodil, a byla jsem jí moc vděčná - zejména, protože moji rodiče o vnouče nejevili moc zájem. I s miminkem jsem si díky tchyni mohla dokončit nástavbu, když jsme s mužem chtěli, klidně jsme si zašli do kina, babička pohlídala, čas od času vypomohla i finančně. Jenže... Uplynuly tři roky a já začínám mít pocit, že maminkou je u nás doma jen ona a že my všichni tři jsme její děti, od kterých se očekává poslušnost. Když něco není po jejím, následují hádky a výčitky. Jenže já už se cítím dospělá, umím a chci se o své dítě postarat sama! Vím, že babičce za hodně vděčíme, ale chci žít svůj vlastní život! Přemlouvám muže, abychom se odstěhovali do vlastního, i když daleko méně pohodlného bytu, ale on odmítá. Vůbec si nevím rady, co dál."

Nevděk, nebo vydírání?

"Narození dětí a starost o ně vždy představují zatěžkávací zkoušku vztahů všech zúčastněných, rodičů dítěte a jeho maminky zejména. Zpočátku je pomoc vítaná, když však tchýně vezme roli babičky příliš vážně, může být zle. Rozdílné názory na výchovu dítěte, potřeba stát na vlastních nohou, odlišný styl rodin matky a otce dítěte - to vše může představovat důvody k hádkám. Zejména v případě jako je ten Mirčin, když na babičku připadne, nejspíš I trochu nechtěně, větší role, než by měla v životě rodiny svých dětí mít," připouští pražská psycholožka Vlasta Svobodová.

Jak se vyrovnat s přílišnou ochotou tchýně? Kde je hranice mezi vděkem, na který by babička, která tolik pomáhá, měla mít nárok, a láskyplným "vydíráním" z její strany v duchu "chci pro vás jen to nejlepší"? Jak se bránit nevhodným zásahům tchyně? Nabízíme pár rad:

-Netrpte, komunikujte! V první řadě s manželem. Maminka pro něj samozřejmě zůstává maminkou, ale oba musí pochopit, že synek už vyrostl a má nárok na vlastní život a na vlastní odpovědnost za rodinu.

-Zkuste vyjít z toho, že babička to myslí dobře - většinou tomu tak bývá. Promluvte si s tchýní o rozdílech ve vašich názorech na výchovu a zkuste se navzájem pochopit a najít kompromis. Buďte přitom shovívavá, jste to přece vy jako matka dítěte, která máte všechny trumfy v rukou!

-Dopřejte tchyni trochu rozmazlování. Zkuste přehlédnout nějaký ten bonbón navíc (samozřejmě ne v situaci, kdy má dítě ze zdravotních důvodů naordinovanou přísnou dietu) nebo pohádku na dobrou noc, i když už je pozdě. Babičky mají nárok vnoučata maličko rozmazlovat.

-Buďte milá a zdvořilá. I nesouhlas lze předestřít citlivě. A nezapomeňte ocenit, co všechno pro vás a vaše dítě babička dělá - i ona potřebuje čas od času pochválit.

Nic z toho nepomáhá? nezbývá než se postavit na vlastní nohy. Ovšem se všemi důsledky včetně nepohodlí nebo přechodného snížení životní úrovně rodiny.

Napište nám!

Vztah tchýně versus snacha - tož námět na román, který píše sám život. Může to být tragédie či komedie plná omylů. Možná je napraví vzájemná snaha si porozumět. Když se totiž podaří, může být soužití generací velmi harmonické a pro všechny zúčastněné strany přínosné. Nebo snad myslíte že ne? Napište nám a podělte se o své zkušenosti! Příspěvky o délce maximálně 10 vět posílejte na adresu [email protected], do předmětu uveďte heslo "Tchyně".

Vaše příspěvky můžete posílat do úterý 25. ledna. Nejzajímavější z nich uveřejníme a tři odměníme krásnou cenou - balíčkem kosmetiky Ryor! (foto je ilustrační) Chcete-li soutěžit, nezapomeňte připojit své jméno, adresu a telefonní číslo! Zaslané příspěvky se stávají vlastnictvím magazínu www.zena.cz a jejich posláním dáváte souhlas k neomezenému užití. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky redigovat.