reklama

Nechtějí vlastní děti, proč? Česká studie odkryla časté důvody, o sobectví nejde

Dvanáct rozhovorů s lidmi různých národností, kteří se rozhodli nemít děti, realizovala absolventka Univerzity Karlovy Šárka Stříbrská v rámci své diplomové práce. Nedávno s ní vyhrála celonárodní soutěž Czech Envi Thesis, která hodnotí nejlepší bakalářské a diplomové práce zabývající se životním prostředím. Jaké jsou podle ní motivy lidí, kteří se rozhodli nemít potomky?

Respondenti studie se domnívají, že přišel čas odklonit se od biologických vazeb mezi lidmi a hledat udržitelnější formy soužití.
Respondenti studie se domnívají, že přišel čas odklonit se od biologických vazeb mezi lidmi a hledat udržitelnější formy soužití. | Foto: Shutterstock

"Nevnímám lidi jako vrchol pyramidy a vše ostatní jako to, co jim má sloužit. Každou životní formu považuji za stejně důležitou a cennou. To je důvod, proč pro mě není obtížné nemít děti. Mohu se starat o zvířata, přírodu, být součástí životního prostředí. To je pro mě stejně naplňující jako mít dítě," uvádí třiapadesátiletá Hannah motiv, proč se rozhodla nemít děti. Je jednou z respondentek oceněné diplomové práce "Dobrovolná bezdětnost jako odpověď na klimatickou krizi současného světa" absolventky Univerzity Karlovy Šárky Stříbrské.

Studentka se ve své práci zabývá důvody dobrovolné bezdětnosti a pro její účely oslovila prostřednictvím skupin na Facebooku a doporučených kontaktů celkem deset žen a dva muže ve věku 25 až 58 let. Pět z nich pochází z České republiky, zbytek ze Spojených států, Kanady, Řecka, Velké Británie a Nového Zélandu. Stříbrská přichází s tím, že i když všichni z dotazovaných uvádí jako důvod nemít děti environmentální faktory, zároveň zdůrazňují, že k jejich rozhodnutí vedou i další důvody.  

"Kdo se postará o děti bez domova?"

Co se týká ekologické motivace, část výzkumného vzorku zastává podle Stříbrské rovnoprávný přístup ke všem živým druhům - domnívají se, že přišel čas odklonit se od biologických vazeb mezi lidmi a hledat udržitelnější a etičtější formy soužití, jako je adopce, pěstounství či péče o opuštěná zvířata.

"Nepociťují rozdíl mezi lidským a zvířecím potomkem ani mezi adoptivním a biologickým rodičovstvím, jelikož na příbuzenství nahlížejí jako na způsob soužití a utváření vazeb v rámci přátelské komunity," píše Stříbrská ve své absolventské práci, za niž vloni v prosinci získala první místo v soutěži Czech Envi Thesis. Obstála v konkurenci 26 prací z deseti různých vysokých škol v České republice.

"Spousta lidí chce mít děti, které budou vypadat jako oni sami. Z mého pohledu tohle není důležité. Vaše dítě nemusí být nutně kopií vás samotných. Je tady tolik dětí, které hledají rodinu. Pokud si je nikdo neadoptuje, kdo se o tyto děti postará?" pokládá otázku další z respondentů studie, devětadvacetiletý George.

Svou energii mohou věnovat více lidem

Ten se stejně jako ostatní dotazovaní angažuje v aktivitách, které mají prosociální charakter nebo jsou jiným způsobem zaměřeny mimo sebe sama. Například Leone po celý život pracovala jako sestra na psychiatrii, Simona a George se věnují environmentálnímu vzdělávání, Hannah doučuje žáky s poruchami učení, Margaret je veganskou a antinatalistickou aktivistkou a dobrovolnicí v útulku. Jejich prioritou je šířit osvětu. "Mají tak pocit, že svou energii a čas využívají smysluplně a že jejich činy mají větší dosah, než pokud by stejné množství energie a času věnovali výchově nového člověka," vysvětluje Stříbrská. 

"Myslím, že dítě potřebuje, abyste se mu věnovali na sto procent, a já se nechci přestat věnovat svým aktivitám jako péče o psy v útulku a aktivismus. Tímto způsobem vzdělávám tolik lidí. Nechci se toho vzdát jen kvůli jednomu člověku. To mi přijde velmi nefér," ilustruje slova Stříbrské čtyřiatřicetiletá dotazovaná Margaret.

Stejný názor má i pětadvacetiletá Simona: "V tuhle chvíli mi asi přijde, že dává větší smysl, abych dělala něco pro změnu nebo se věnovala vzdělávání, než vyvíjela nějaké úsilí plodit další dítě. Je to takové kontraproduktivní. Vlastně to pro mě není žádná hodnota, jestli to dává smysl."

Ženy nechtějí dál předávat trauma a deprese 

Stříbrská nicméně ve své práci akcentuje, že environmentální a neenvironmentální stránku důvodů pro bezdětnost od sebe nelze zcela oddělovat, jelikož se "navzájem doplňují, upevňují a společně utvářejí komplexní fenomén, jímž dobrovolná bezdětnost je".

Jako další důvody uvádí například absenci mateřského pudu či strach ze ztráty individuální svobody, což demonstruje například vyjádření osmapadesátileté Leone. "Ve skutečnosti nemám děti moc ráda. Jsem sestra na psychiatrii a pracuji s dospívajícími, takže mám ráda mladé lidi. Ale mimina? Nikdy jsem necítila touhu si je pochovat. Nikdy jsem si neříkala: 'Ach, jak jsou roztomilá.' Prostě to není něco, po čem bych kdykoliv toužila. A jsem velmi šťastná, že jsem děti neměla. Procestovala jsem svět, navštívila jsem 70 zemí. A to bych jinak nemohla," přibližuje svůj příběh postarší žena. 

Kromě absence vztahu k dětem a strachu ze ztráty individuální svobody akcentují dotazovaní zejména trauma spojené s těhotenstvímporodem. "U mých informátorek vyplývá strach z porodu, nechuť k těhotenství či k předávání vlastních genů mnohdy z traumatických zážitků, jimž musely čelit v minulosti. Amálka byla znásilněna, a proto se rozhodla podstoupit sterilizaci, Margaret zemřela před 14 lety matka a od té doby trpí depresemi a psychickými problémy, které nechce předávat prostřednictvím svých genů dalším generacím," popisuje Stříbrská.

Ta v závěru práce otevírá otázku, do jaké míry může být environmentální motivace u některých jedinců, kteří se rozhodnou nemít děti, především zástupným důvodem. Tyto osoby jsou totiž ve společnosti stále stigmatizovány, často označovány za sobce a nuceny svá rozhodnutí neustále obhajovat. Odvoláním se na ochranu životního prostředí a starost o vše živé mohou toto stigma zmírnit. 

Stříbrská nicméně uzavírá, že by se těchto polemik prozatím raději vyvarovala. Jednak pro ně nemá dostatek důkazů, cítí etickou odpovědnost vůči svým respondentům a především upozorňuje, že by takové nahlížení na bezdětné mohlo ještě více umocnit stigma, tím, že "se automaticky předpokládá, že informátory deklarované environmentální preference jsou pouze zástupné, a proto jim nepřipisuje velkou důležitost".

Mohlo by vás zajímat: Nemít děti je stigma. Chystám se na sterilizaci, nebyla bych šťastná, říká Šrubařová (4.10.2020)

Když jsem to řekla veřejně, chodily mi vulgární zprávy. Psali mi, že jsem blbá a sobecká a že si to určitě rozmyslím, líčí Nikola Šrubařová. | Video: Daniela Drtinová
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama