O záměru natáčet celou kauzu jsem se dozvěděl na společné schůzce mezi mnou, vedoucím ekonomické rubriky Přemyslem Čechem a redaktorem M. Fialou začátkem léta (omlouvám se, ale přesně už si nevybavím, kdy k ní přesně došlo). Byl jsem informován o základních bodech investigace i o možné vazbě na Marka Dalíka.

Protože z popisu případu bylo zřejmé, že půjde o poměrně náročnou rešeršní činnost, rozhodl jsem se uvolnit redaktora M. Fialu z běžné denní práce pro rubriku a nechat ho pracovat plně na tomto případu. Jinými slovy: dostal absolutní zelenou.

Když byla reportáž hotová (v konečném znění pro pořad Reportéři ČT), ve zkrácené verzi byla vysílána ve hlavní zpravodajské relaci Události. Dále byla rozebírána i v pořadu Události, komentáře, která se rovněž vyrábí Redakcí zpravodajství ČT.

Pokud jde o reportážní pokračování, o které ve stížnosti jde, rozhodl se vedoucí vydání Událostí reportáž nabízenou M. Fialou do vysílání nezařadit, protože podle jeho názoru nešlo o zpravodajský, nýbrž publicistický příspěvek. Toto rozhodnutí se mnou konzultoval a já jsem je schválil.

Jestliže existovaly tlaky na to, aby se příspěvek nevysílal, s rozhodnutím neměly žádnou souvislost. Bylo to nezávislé rozhodnutí přijaté v rámci standardní editoriální struktury Redakce zpravodajství ČT. E-maily citované ve stížnosti to potvrzují a potvrzují rovněž to, že jsem navrhoval, aby se reportáž zapracovala do širšího rámce. Zpravodajsky nové bylo v danou chvíli pouze to, že se na základě první reportáže přihlásila věřitelka jednoho z aktérů. Jinak vzásadě opakovala skutečnosti známé z minulosti. Jestliže se shodneme na tom, že zpravodajství má přinášet nové informace, pak je asi zřejmé, proč jsem já jako šéfredaktor i vedoucí vydání Událostí Jakub Szántó shodně konstatovali, že jde o příspěvek vhodný v dané podobě spíše pro publicistiku. Ocitované e-maily, jejichž zveřejnění bez autorova vědomí považuji přinejmenším za neslušnost, opak rozhodně nedokazují.

Znovu opakuji, že existence nějakých tlaků s ním neměla nic společného. Na základě svých zkušeností mohu dodat jen to, že existenci takových tlaků považuji za sice neblahou, ale přirozenou věc, a to nikoli jen v českém prostředí, ale i jinde v Evropě (připomeňme si aspoň aféru Gilligan-Hutton, která otřásla do základů britskou BBC). Podstatné ovšem je, jak se takovým tlakům čelí, neboli: zda se může natáčet, vyrábět a vysílat.

V případu "reportáže Dalík", jak se jí u nás říká, se smělo natáčet (za velmi exkluzivních podmínek pro reportéra M. Fialu), vyrábět i vysílat. Stížnost se pochopitelně dotýká mé cti. Proto zvažuji i krajní možnost očištění dobrého jména občansko-právní cestou.

Záležitost je stará zhruba měsíc a proto je velmi podivné - a podle mého to není náhoda - že na ni (a teď ponechme stranou míru dezinterpretace) redaktoři Havlík a Fiala poukázali v den, kdy současný ředitel zpravodajství ČT Zdeněk Šámal oficiálně oznámil odchod z ČT. Nechává ve mně tudíž dojem, že jde spíš o projev boje politického a nikoli profesního a o pokus o destabilizaci poměrů ve zpravodajství ČT.