Sami si dnes vytváříme umělé hrdiny
Dokončení rozhovoru
Co to prakticky znamená?
LT: Pracujeme víc diplomatickou metodou, než jsme zvyklí, a užíváme si setkání se zajímavými lidmi. Na začátku zkoušení jsme si řekli, že si na Hrdinech nebudeme tahat triko, a jsem rád, že herci Národního divadla jsou ochotni se chvíli vyjadřovat jen pohybem nebo písničkou.
Jako SKUTR připravujete hlavně autorské inscenace, teď pracujete s textem Ivy Klestilové, o kterém autorka prohlásila: "Ještě nikdy jsem se nesetkala s tím, že bych měla vedle sebe dva režiséry a ti by mi říkali, ať dopíšu tuto situaci nebo takový charakter." Je taková divadelní práce vypovídající pro vaši generaci?
MK: Necítím, že bych se tím generačně vymezoval, ale je pravda, že kolem sebe máme herce, performery, výtvarníky a hudebníky, se kterými se ubíráme stejným směrem.
LT: Mezi našimi vrstevníky se nevytváří jednotný divadelní názor, ale jsou tu ne náhodou někteří, jako režisér Jirka Havelka, kteří dělají autorské projekty. Není to nedůvěra k textu jako takovému, ale zřetelná tendence k tvorbě divadla jako procesu. Už nestojí na začátku jeden člověk, který u stolu sepíše scénář a pak ho herci interpretují, ale divadlo vzniká v syntéze. My taky jdeme hned zkoušet do prostoru a hledáme v něm.
Řekli jste, že se s některými pohybujete stejným směrem. Kam tedy?
MK: Linka se táhne od E. F. Buriana přes Alfréda Radoka po Josefa Kroftu. Jde o využívání metafory jazyka, hmoty, pohybu, které nás zajímají v kombinaci s precizním divadelním zpracováním.
LT: Cítím obecnější tendenci volby osobních témat. Výpověď nemusí být přenositelná ke všem a nevyjadřuje se k všeobecným tématům, ale přes její nitro tam všechno je.
MK: Dokážeme rychle vnímat a vizuální informace má pro nás větší význam než slovo. Když popisuji charakter člověka, je místo spousty slov jednodušší říct, že nosí adidasky. Hned si pak představím, jak vypadá. Tyhle prvky musíme využívat i v divadelní práci, aby nám naši vrstevníci rozuměli.
Jestli přežijete sobotní premiéru, co vás čeká dál?
LT: Musíme zbrzdit, loni a letos jsme připravili hodně projektů. Děláme divadlo jenom chvíli, ale jak jsme do něj naskočili, nežijeme už normálním životem. Jako doktorandi na DAMU připravujeme společný projekt studentů z Prahy, Bratislavy a Wroclavi Labyrint světa a ráj srdce. I když jsme si z Komenského zase vzali jen název...
MK: Dál se budeme věnovat našim projektům v Arše, kde máme dostatek místo pro experimentování. A musíme najít cestu, abychom se nedostali do pasti a nedělali divadlo jen o sobě a svých problémech, musíme začít "nabírat".
LT: Baví mě cestovat a setkávat se s lidmi, kteří o tamní zemi a kultuře řeknou daleko víc, než kdybychom tam jeli jako turisti. Teď jsme v Mostaru připravili desetidenní workshop, v listopadu snad odletíme na další na Columbia University v New Yorku.
Vždycky jsem sledoval, co se děje v Londýně, Berlíně nebo Paříži s pocitem, že umění je tam a my vidíme jen ty odlesky. Když jsme sami vyjeli ven, zjistili jsme najednou, že i my a slovanská kultura můžeme být pro Západ zajímaví.