S dítětem v jedné posteli?

Názory na výchovu se během let značně mění. To, co bylo normální před padesáti lety, působí dnes skoro až komicky.

Dřívější výchova u nás byla obecně přísnější, ale také odtažitější od psychických potřeb dětí. Dbalo se hlavně na brzké osamostatnění dítěte, kterého si podle příruček nesmíme moc připouštět k tělu, protože je to návykové a mohlo by po nás pak lézt celý život.

Dnes je zase trend úplně opačný, maminky jsou podporovány v téměř v bezmezném šátkování a tahání dětí po vzoru indonézských kmenů, zakazují se tělesné tresty a podporuje nekonečné vysvětlování a domlouvání. Žádný extrém však nepřináší nic dobrého.

Hrubé vychovatelské provinění

Například spaní s rodiči ve společné posteli považuje literatura z roku 1961 za hrubé vychovatelské provinění. V publikaci se píše, že žádné(!) dítě nepotřebuje spát s matkou nebo otcem v jedné posteli. Jestliže se toho domáhá, je to jen proto, že jsme je tomu naučili. Rodiče jsou strašeni, že na takové podvolování krutě doplatí. Publikace Zlozvyky v dětském věku dokonce označuje takové spaní za nehygienické.

Velkým prohřeškem pak bývalo také spaní sourozenců různého pohlaví v jednom pokoji. Vhodným řešením byly od šesti let věku dětí oddělené místnosti pro chlapce a děvčata.

Co na spaní dětí říká dnešní odborná literatura?

Záleží především na našem rozhodnutí, jestli chceme, aby dítě spalo ve své posteli, nebo stačí, když v ní pouze usne a v noci se k nám přeleze do postele. Vše závisí na společně dohodnutých pravidlech, která ale musíme důsledně dodržovat. Nesmí chybět ani pravidlené přeusínací rituály. Rituál by neměl být vázán na konkrétní postel nebo místnost, protože při výletech a návštěvách pak mohou nastat velké problémy.

Sled událostí, které se nemění

Zvyklosti před usínáním je možné postupně měnit, ale na změnách je potřeba trvat a důsledně vyžadovat nový sled rituálů. Maminka například už nebude ležet s dítětem v její posteli, ale dítě bude usínat ve své a maminka bude sedět vedle na židli.

Každé dítě může dobře spát

Existuje metoda (a vyšla o ní i celá knížka: Každé dítě může dobře spát, nakladatelství Computer Press), jak naučit každé dítě klidně spát celou noc. Jediným úskalím je, že vyžaduje značnou psychickou odolnost rodičů. Dítě totiž může prokřičet i několik hodin. Metoda nicméně zabírá a funguje!

Spánek dítěte je ve společné posteli méně kvalitní

Odborníci na spánkovou hygienu tvrdí, že spánek dítěte v rodičovské posteli zdaleka není tolik kvalitní, jako když spí dítě samo. Doporučují tedy trénovat samostatné usínání v postýlce, pravidelné rituály, dítě by mělo usínat za podmínek, které se pak už nemění - to znamená bez houpání, krmení, osvětlení apod. Od šestého měsíce věku dítě v noci již nepotřebuje jíst, proto ji MUDr. Iva Příhodová z Centra pro poruchy spánku a bdění radí vyřadit.

Rozhodnout se musíte sama

Postojů se k problematice najde celá řada. Bude záležet především na vás, jak se rozhodnete. Co bude vyhovovat vám i dítěti a nebudete mít pocit přílišného násilí. Ostatně, každé dítě je jiné a tak i každé výchově sedne něco jiného.

Zdroj: nespavost.cz, Brunecký: Zlozvyky v dětském věku, Koncept Kontinua, Pohodoví rodiče - pohodové děti