reklama

Ze života: Přebrala jsem synovi kamaráda!

Sama rozvedená máma a zoo v bytě. Tak skončila naše čtenářka Jiřina z Prahy. A aby toho nebylo dost, nakonec svému synovi přebrala nejlepšího kamaráda... Toto je její příběh.

Rodina a pes
Rodina a pes | Foto: Profimedia.cz

Sama rozvedená máma a zoo v bytě. Tak skončila naše čtenářka Jiřina z Prahy. A aby toho nebylo dost, nakonec svému synovi přebrala nejlepšího kamaráda... Toto je její příběh.

Když synovi bylo osm, s jeho otcem jsme se rozvedli. Samozřejmě, že Michal rozpad rodiny nesl špatně a proto jsem mu hodně věcí povolovala a tolerovala, jen jedinou ne: odmítala jsem mu koupit psa.

Já nemám nikoho!

Michal byl vytrvalý, Neuplynul týden, aby mě nezkusil přemluvit. Když po čase pochopil, že škemrání neplatí, začal mě citově vydírat. „Ostatní děti mají kromě mámy taky tátu, bráchu nebo ségru. Já nemám nikoho, ani psa!"

Bylo mi ho líto, ale nepolevila jsem: „Po škole máš spoustu kroužků a já chodím z práce až okolo páté. Byl by tady moc dlouho sám. A kam bychom ho dali, kdybychom někam chtěli odjet? Je mi líto, ale na psa zapomeň! Vždyť zvířátek máš až dost!" Když jsem debatu rázně ukončila, Michal se urazil a začal se „mstít": k želvě a pakobylce přibyly dvě myši, křeček a žába.

Pyrrhovo vítězství

Trpělivost mi došla, když syn přinesl užovku a šváby: „Už toho mám dost! Jestli ti tolik chybí zvířata, o víkendu zajdeme do zoo. Ale z bytu mi ji dělat nebudeš! Křečka si nech, ale tu ostatní havěť koukej odnést! A nehodlám o tom diskutovat!"

„Mami, to nemůžu! Myši a žábu jsem ve zverimexu koupil proto, že tam přišel pán, který si je vybral jako žrádlo pro hada. A užovku a šváby mi dal Ondra, protože jeho máma je chtěla spláchnout do záchodu," rozbrečel se a mně ho bylo líto. Když jsem si vynutila slib, že už další zvíře domů nepřinese, musel odnést jenom šváby - ostatní přírůstky jsem vzala na milost.

O pár dní později Michal přiběhl z venku a zadýchaně mi sdělil, že do vedlejšího baráku se nastěhoval Pavel, který má taky moc rád zvířata a v terárku chová dva hady, leguána a tarantule. Synovi zářily oči a já byla ráda, že si našel nového kamaráda, se kterým má stejné zájmy.

Pěkná mýlka

Od toho dne Michal nemluvil o nikom jiném než o Pavlovi: „Mami, představ si, že Pavel v popelnici našel štěně a dovolil mi, že se s ním o něj můžu starat. Tak vidíš, nakonec pejska mám, i když jenom na půl!" Pohladila jsem syna po vlasech a souhlasně přikývla. Když jsem se zeptala, jestli to jeho rodičům nevadí, Michal vehementně zavrtěl hlavou: „Kdepak, oni mají zvířátka moc rádi. A navíc Pavlův tatínek je zvířecí doktor!"

Jedno odpoledne jsem se vracela z práce a z vedlejšího domu jsem uviděla vycházet vysokého muže, který na vodítku vedl štěně. Podle popisu fenečky bylo jasné, že to musí být otec Pavla. „Dobrý den, jsem Michalova matka. Tohle je jistě Bobina, kterou váš Pavel našel v popelnici! Není snad den, aby o ní Michal nemluvil. Jsem ráda, že si s vaším synem tak rozumí!"

Sympatický muž na mě nechápavě hleděl. Pak se rozesmál a dlouho nebyl k utišení. Asi jsem se spletla - „Promiňte, vy nejste otec Pavla?" Muž si utřel uslzené oči a zavrtěl hlavou: „To teda skutečně nejsem, Pavel jsem já! Jinak všechno ostatní sedí a váš syn je moc prima kluk."

Zoo (a táta) v bytě

Takový trapas! „Myslela jsem, že Pavel je stejně starý jako můj syn. Mrzí mě, že vás denně obtěžoval," vyhrkla jsem zaskočeně. Z následné debaty bylo zřejmé, že Pavlovi společnost mého syna proti srsti vůbec nebyl, naopak: „S Michalem je legrace a má moc hezký vztah ke zvířatům. A taky o nich hodně ví! Můj táta je veterinář a když jsem za ním Michala vzal, rozhodl se, že až bude velký, taky bude léčit zvířata."

Trochu se mě dotklo, že o mém synovi ví víc než já a přiznala, že s tím se mi syn nepochlubil. Pavel zadržel smích a naoko vážně řekl: „To se nedivte, když mu doma nedovolíte chovat šváby!"

Tak se stal Pavel také mým „kamarádem". A protože Bobina i já brzy na svět přivedeme potomky, budeme se za pár dní stěhovat do domku se zahradou. Na zvěřinec kolem sebe jsem si už dávno zvykla a gekony, hady, leguány a jiná více či méně roztomilá zvířátka beru jako běžné domácí mazlíčky.

reklama
reklama
reklama
reklama
reklama