Střídavá péče: Patří děti rodičům, nebo státu?
Možná se tato otázka zdá být trochu absurdní, ale při rozvodu se dětští psychologové často dostávají do situací, kdy je nutno toto dilema řešit. Třeba taková střídavá péče o dítě rozvedených rodičů.
Možná se tato otázka zdá být trochu absurdní, ale při rozvodu se dětští psychologové často dostávají do situací, kdy je nutno toto dilema řešit.
Třeba taková střídavá péče, o kterou se zasazují zvláště otcové... "Chápu je," říká psycholožka PhDr. Lenka Matoušková. "Většina dětí je po rozpadu vztahu rodičů svěřována takřka automaticky do péče matky. Argumenty bývají nasnadě. Biologické pouto u maličkých dětí, tradice (matka vždy vychovávala děti, muž dělal kariéru a živil rodinu), fakt, že matka si spíš může dovolit zůstat doma nebo pracovat na poloviční úvazek."
Tatínek ať vydělává!
Výsledek je jasný: tatínek ať vydělává a platí alimenty, maminka dítě vychová! Když spolu rodiče alespoň trochu vycházejí, maminka je bude bez problémů tatínkovi půjčovat podle dohody na víkendy a na část prázdnin.
Dokázal však někdo, že je mateřská péče vždy lepší než otcovská? "Nevím o tom! Jako skoro vše, rodičovské schopnosti jsou ryze individuální, i když my ženy máme jistou výhodu ve smyslu hormonálního nastavení v těhotenství a po porodu. Takže rozhodně jsem proti automatickému preferování matek při svěřování dětí do péče rodičů po rozvodu," konstatuje Lenka Matoušková.
Střídavá péče: ideální kompromis?
Je tedy střídavá péče ideálním kompromisem? Dítě je při ní vychováváno oběma rodiči, jen ne současně, ale na střídačku. Podobně funguje i mnoho úplných rodin, kde jsou rodiče nadmíru zaměstnáni a doma se obvykle scházejí jen na noc, kdy už děti spí, případně na víkend, a to také ne vždy. Takže proč ne i po rozvodu! Legislativní úprava navíc střídavou péči podporuje a také novela školského zákona umožňuje, aby dítě ve střídavé péči chodilo do dvou škol, u maminky i u tatínka.
Ale... Zásadní rozdíl spočívá v tom, kdo se u koho střídá. Dítě má totiž mimo jiné právo na domov. Ten patří mezi velice důležité faktory, poskytuje pocit jistoty, bezpečí a stability. Je o to důležitější, že po rozvodu přijde dítě o jistotu v podobě úplné rodiny. Mělo by navíc pendlovat mezi dvěma domovy?
Oba rodiče se sice budou snažit, u každého bude mít krásně zařízený pokoj. Ale kde je skutečně doma? V každém bydlišti má jiné kamarády, ale jen na dva týdny - a jen si vzpomeňte, jaké to je, když jste byli jako děti dva týdny nemocní a vypadli na tak dlouhou dobu z kolektivu!
Jako u kolotočářů...
"Za mých mladých let jsme něco podobného znali u lidí, kteří jezdili s kolotočem. Byli docela šťastní, povětšinou velice sociálně zdatní, ale nic moc se nenaučili. Byli to však lidé, kteří byli kočovníky od útlého dětství, měli to tak říkajíc v krvi a kočovali s celou širokou rodinou," přirovnává psycholožka.
Jenže dítě po rozvodu rodičů je obvykle uzlíček nervů: ztratilo jistotu obou rodičů, jednoho domova, jedněch kamarádů... Teď má vše dvakrát: vrstevníky, pokojíčky, možná dokonce maminky a tatínky. Většina to zvládne jen za cenu jistého zpovrchnění. "Takové děti bývají pragmatičtější, naučí se kličkovat, jsou prostě vyčůrané. A ty, co to nezvládnou, se stahují do sebe, utíkají do fantazie, někdo začne zlobit, u někoho se rozvinou neurotické rysy," shrnuje důsledky Lenka Matoušková.
"Nejsem proto proti střídavé péči, ale ať se střídají rodiče u dítěte, ne dítě u rodičů! Jistě, je to organizačně a finančně náročné, ale kdo se tady mohl od začátku rozhodovat? Dítě, nebo rodiče? Rodiče si pořídili dítě, rodiče se rozhodli ukončit své partnerství. Tak proč se má přizpůsobovat dítě?" uzavírá otázkou psycholožka. A jak vidíte situaci, vy, naši čtenáři? O tom můžete diskutovat pod článkem.
zdroj: pirati.cz
