"Zbyla mi jedna kamarádka, jsem sama." Izolovaným matkám má pomoct česká aplikace
Mateřství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy, ve kterém dosáhne naplnění své hlavní a přirozené role. Nebo je to všechno trochu jinak? Řada průzkumů ukazuje, že takřka všechny matky malých dětí se cítí osamocené. Zdá se přitom, že to až donedávna nikoho moc nezajímalo. Řešení se snaží nabídnout aplikace Mamio, kde si izolované matky mohou najít kamarádky.
"Pro mě osobně je to prostě hrozné. Z původních vztahů s lidmi, s nimiž jsem se vídala pravidelně, zbyla jen jedna kamarádka. Ostatní vztahy byly vázané na školu nebo na koníčky," vypráví sedmadvacetiletá Jana, která pečuje o dvouletou dceru. Má pocit, že její sociální život se v posledních letech dramaticky proměnil.
Není si jistá, zda je to pouze tím, že se stala matkou - její mateřství se potkalo se zlomovým obdobím v životě jejích kamarádek a kamarádů, kteří se, jak říká, rozprchli, zatímco ona se odstěhovala do menšího města. Říká však, že osaměle se cítí takřka každý den. Prarodiče, kteří by mohli nabídnout podporu, ještě pracují, stejně jako kamarádi, kteří se s ní i při dobré vůli mohou setkat často nejdřív v šest večer. "Ale já v sedm uspávám dceru, takže je to komplikované," vysvětluje.
Vnímá navíc, že s přáteli, kteří jí zbyli z "předchozího" života, už si tolik nerozumí. "Máme tak rozlišené životy a navzájem se nechápeme, že už se dál nevídáme. Přijde mi, že lidé, kteří nemají děti, strašně rádi dávají nevyžádané rady. Třeba: Moje máma mě nechala v postýlce čtyři dny vyřvat a bylo to v pohodě," dává příklad.
Nic není tak osamělého jako společnost malého dítěte
Ukazuje se, že Jana se svými pocity není zdaleka sama - spíš naopak. Například loňská studie britského Červeného kříže ukázala, že po porodu se cítilo osamocených alarmujících 90 procent novopečených matek a více než polovina jich propadla pocitu, že nemají žádné kamarády. Přes 40 procent matek pod třicet let se pak s pocitem osamocení během prvních let mateřství potýkalo takřka neustále.
"Jako psavec jsem zvyklá trávit hodiny ve šťastném osamocení, ale z nějakého důvodu neexistuje nic tak osamělého jako společnost malého dítěte," trefně glosovala situaci pro britský The Guardian novinářka a spisovatelka Rhiannon Lucy Cosslettová.
K podobným výsledkům došly i Laureen Höllge a Johana Šperlová, když pracovaly na seznamovací aplikaci pro matky malých dětí a zjišťovaly, zda by o takovou službu vůbec byl zájem. "Zhoršení společenského života uvedlo 81 procent žen, o sedm procent víc jich pak konstatovalo, že sice nejsou úplně samy, ale potřebovaly by komunikovat i s někým dospělým, a to nejen jako máma, ale i jako žena," shrnuje Höllge některé výsledky.
Hypotéza o osamělosti matek se tak dvojici žen potvrdila a začaly společně pracovat na aplikaci Mamio, někdy přezdívané jako "Tinder pro matky", která má dnes kolem šesti tisíc aktivních uživatelek. Na začátku přitom stála náhoda. "Moje švagrová zrovna čekala dvojčata a stěhovala se do nového města. Říkala, že by bylo skvělé, kdyby existovalo místo, kde by se mohla seznamovat s jinými maminkami. Dívaly jsme se, jak vypadají rodičovská fóra. Připadalo nám absurdní, že dnes máme apku na všechno, ale mámy svou moderní aplikaci nemají," říká Höllge s tím, že s kolegyní už předem věděly, že chtějí vytvořit technologii, která zkvalitní život žen.
Mamio funguje doslova jako Tinder. Uživatelka může přidat fotografie, informace o svém přístupu k rodičovství, věk dítěte, aby se daly lépe sladit jejich denní režimy, a své záliby. "Aby to nebylo jen o jejím mateřství, ale i o ní jako o člověku," vysvětluje Šperlová. Podobně jako jiné seznamky Mamio zohledňuje vzdálenost potenciální kamarádky - nejprve se zobrazují ty, které jsou nejblíž, a poté až ty vzdálenější.
Spokojená máma, která vše zvládá
Mamio má ale sloužit také jako prostor, kde mohou ženy sdílet své myšlenky a otevírat různá tabu. K tomu slouží funkce Otázka dne. "Může to být zdroj inspirace a někdy se ptáme také na otázky, které jsou tabu a nepříjemné. Třeba: Kritizuje tě někdo jako mámu a jak tě to ovlivňuje? Měla jsi poporodní blues? Jaké máš zkušenosti s gynekology? Často se týkají nepříjemných stavů, které mámy zažívají, ale moc se o nich nemluví, protože se prezentuje spíše profil spokojené mámy, která vše zvládá," říká Šperlová s tím, že ženy mohou odpovídat pod svým jménem i anonymně. Tvorbu otázek někdy konzultují s týmem terapeutek a terapeutů. Část žen chodí do aplikace hlavně kvůli těmto otázkám, pokud spíše než kamarádku hledají podpůrnou komunitu online.
Protože měly tvůrkyně aplikace ambici vytvořit pro ženy bezpečný prostor, kde budou moct otevírat i tabuizovaná témata, nakonec se rozhodly Mamio uzavřít mužům. "Samy velmi zastáváme aktivní účast mužů na výchově a péči o dítě. Tátů, kteří zažívají pocit osamění, je ale málo. Je pro nás také důležité, aby se tam ženy cítily bezpečně a byly ochotné otevírat palčivá témata, jako je sexualita, hojení po porodu a vztahy. Když jsme se ptaly, zda by byly ochotné toto téma řešit v přítomnosti mužů, pro většinu z nich to byl problém," vysvětluje Höllge rozhodnutí.
Dvojice věří, že Mamio matkám skutečně pomáhá vytvářet nová přátelství, i když ve chvíli, kdy aplikaci opustí a oddají se kamarádství tváří v tvář, ztrácí o nich přehled, a tak je těžké ověřit, zda dlouhodobé vztahy skutečně vznikají. "Ale vybavuju si paní, která nám pomáhala s testováním designu nové funkce. Bydlí na menším městě kousek od Brna. Říkala, že se seznámila se dvěma ženami a už dva měsíce se s nimi každý týden schází na procházku," říká Šperlová.
Úskalí seznamek
Také Jana aplikaci vyzkoušela hned poté, co byla letos na jaře ke stažení. Nápad se jí líbil, ale brzy zjistila, že i Mamio má některá úskalí, podobně jako všechny seznamky. "Sešla jsem se se ženou, která tam o sobě měla napsané jen takové základní obecné věci, které tam asi zaklikne každý: jsem v pohodě máma pro každou srandu, mám ráda procházky. Tak jsem si říkala, že to bude fajn," vypráví. Máma, s níž se sešla, jí ale vůbec nesedla. Jana hledala sportovně založenou kamarádku, ale na "rande" dorazila žena, která měla zálibu spíše v drogách a alkoholu.
Tato zkušenost ji natolik odradila, že už znova přátelství přes aplikaci nezkoušela hledat, i když ji má stále v telefonu. Narazila navíc ještě na jednu komplikaci. Žije v asi padesátitisícovém městě a má pocit, že nové matky do "katalogu" přibývají zřídka. "Občas aplikaci zapnu a je tam třeba někdo nový, kdo se mi tam líbí, ale asi nejsem seznamkový typ," říká Jana, i když je jí projekt jako takový sympatický. Zdůrazňuje ale, že společenský život během mateřství je pro ni velké téma. "Je strašně nepřirozené starat se o dítě jeden na jednoho," je přesvědčená.
Přirozená role? Ne tak docela
Vědecké bádání přitom dává matce dvouleté dcery za pravdu. Řada věcí, které se nám jeví jako přirozené, mají k přirozenosti na hony daleko. "Na problematice historie je nejlépe vidět relativita vnímání jedné formy mateřství jako jediné správné a biologicky dané," píše se například v diplomové práci Moniky Čuhelové, která připomíná například to, že v polovině 18. století přišla vlna výzev vybízejících k návratu ke kojení, které bylo předchozí dvě staletí zatracováno a zajišťovaly jej takzvané kojné.
Stejně tak se postupně vyvinul také koncept intenzivního mateřství, tedy představa, že by se osamocená žena měla na několik let oddat jen a pouze mateřské roli a věnovat se výhradně péči o dítě, jak připomínají například socioložky Lucie Jarkovská a Kateřina Lišková v knize Feministkou snadno a rychle.
"Élisabeth Badinterová dává do souvislosti ekonomické změny konce osmnáctého a průběhu devatenáctého století s vynořením ideálu mateřské lásky, který se projevoval intenzivní mateřskou péčí a výchovou. Na ty v dřívějších dobách nebyl nijak zvlášť čas. Většina žen z venkova měla úplně jiné starosti a povinnosti než piplat děti, a tak se o mladší děti staraly děti starší nebo výminkáři. Aristokratky na to zase měly svoje lidi," píší.
Matky tak mimo jiné kvůli představě intenzivního mateřství čelí izolaci. Přidává se k tomu dlouhá rodičovská, na níž se na rozdíl třeba od skandinávských zemí, kde je to častější, zpravidla nestřídají s otcem dítěte. Situaci dále komplikuje jedna z nejnižších dostupností částečných úvazků v Evropské unii, nedostupnost a vysoká cena institucionální péče pro děti mladší tří let a v neposlední řadě společenské odsouzení žen, které se rozhodnou realizovat i něčím jiným než péčí. Jak často připomíná Šárka Homfray, tyto rodiny musí jít vyloženě proti systému.
Jana se rozhodla tuto "protisystémovou" cestu zkusit. Její dcera právě absolvovala adaptační týden ve školce, do níž od září nastupuje naplno. "Doufám tedy, že až tam malá začne alespoň na část dne chodit, zlomí se to a třeba se s někým seznámím v práci nebo s ostatními rodiči, kteří budou mít dítě ve stejné školce," věří.
Video: Druhá směna: Spravedlnost v kuchyni a ve společnosti je jen jedna. Máme k tomu daleko (10. 5. 2023)
