Prince: s novou krví okolo Strážné věže
Dokončení recenze
Na počátku třetího tisíciletí se Prince pak pod vlivem osobních tragédií (smrt dcery, rozvod) přidal ke Svědkům Jehovovým a dvě alba z tohoto období zdála se věštit neblahý konec někdejšího novátora. I proto bylo velmi příjemným překvapením předloňské album Musicology.
Prince žije v luxusním sídle v Beverly Hills s číslem popisným 3121 a právě podle něj nové album pojmenoval. V bookletu najdeme fotografie pokojů - a obsah alba je stejně blyštivý a dráždivý jako pohled do interiérů.
Zdá se, že Prince našel dokonalý kompromis mezi vírou a svou hudbou. Pro posluchače vnímající v první řadě rytmus je výsledek znovu tak přitažlivý jako v 80. letech. Snad bychom - svědci Jehovovi prominou - dokonce mohli mluvit o jakési transfúzi. Nová Princova krev je hutná, ale plynně tekoucí a temnými rytmy tepající šarlatová kapalina.
Valivá basa, nadpozemský zvuk bicích a strojově přesně šlehající dechy spolu s dříve neslýchanými vlivy (latina, electroclashové zvuky) vytvářejí po letech opět překvapivý sound, který se dá přirovnat snad k tvorbě Milese Davise na samém konci jeho života. Ostatně jedno z posledních nahrávání trumpetista absolvoval právě v Princově studiu Paisley Park.
Texty jsou pravda trochu jiná kapitola, ale kvalitě hudby neubírají. Někdo se může pohoršovat nad agitkami jako Love nebo The Word, ale hudebně obě patří k vrcholům kolekce. Prince je ve své schizofrenní identitě evidentně spokojen.
Navíc mu pomohla k pravděpodobně nejlepšímu albu od roku 1987, kdy natočil svůj sexy manifest The Black Album (oficiálně vydaný až v roce 1994). Ostatně i fanoušci jeho lechtivých textů a lascivních rytmů na 3121 najdou ty své kousky - a duety s jeho novou chráněnkou Támar jsou erotikou nabité k prasknutí.
Dokonalá produkce je pak samozřejmostí. Už od prvních desek si Prince všechny nástroje nahrává většinou sám a nejinak tomu je na 3121; sám sobě je i producentem a strážcem kvality. A to je hlavní rozdíl mezi ním a Michaelem Jacksonem, s nímž v oněch 80. letech bojoval o trůn největší mužské (ovšemže i černošské) hvězdy.
Jackson vždycky potřeboval producenta, který by jeho hudbu zkrotil do poslouchatelného a prodejného tvaru; dnes se ostatně zdá, že by někoho takového potřeboval i v osobním životě.
Tak tedy přivítejme nástup (staro)nového Prince na trůn. Možná už neprovokuje tak jako dřív, jeho hudba je přístupnější a v hlavě má daleko větší zmatek a nepořádek než kdy jindy. Ale koho to zajímá, když se to sakra dobře poslouchá. A navíc, kdo to má dneska vůbec srovnané...
Prince: 3121. CD, 54 minut. Vydala firma NPG/Universal Musi, 2006.