Před 80 lety: 10. března 1926
Lidové noviny z úterý 10.března 1926 napsaly mimo jiné:
Ministr dr. Beneš ve Vídni. Ministr věcí zahraničních přijel do Vídně v doprovodu své choti, před tím, než se ubytoval spolu s manželkou v hotelu Imperiál, dostalo se mu velmi vřelého uvítání. Zítra bude podepsána arbitrážní smlouva a potom učiní dr. Beneš projev k zástupcům tisku. Ministr má velmi příznivý tisk, nevyjímajíc ani velkoněmecký, a zejména se zdůrazňují zásluhy Benešovy o ženevskou sanaci rakouských financí. O československo-rakouské smlouvě, se oznamuje, že rozhodčí smlouva, která má býti zítra podepsána, je čistě úmluvou o rozhodčích soudech, která se bude skládati ze dvou částí. V první se jedná o právních otázkách, v druhé pak o otázkách politických. K rozřešení případných sporů budou ustanoveni zástupcové obou zemí, kteří si zvolí třetí osobu za předsedu nejspíše z neutrálního státu. Pomýšlí se při tom na prezidenta švýcarské spolkové rady.
Rozhlasový poplatek snížen. Dosavadní měsíční rozhlasový poplatek 15 Kč zlevňuje se od 1.dubna 1926 na 10 Kč. Koncesionáři přijímacích stanic, kteří se nově přihlásili po 28.únoru t.r. platí již tento snížený poplatek. Staří koncesionáři, kteří obdrželi koncesi od 1.března 1926 platí za měsíc březen ještě 15 Kč a zlevněný poplatek budou platit od dubna.
Vybraný článek v plném znění:
Téměř před čtvrt stoletím zažila Praha jedinou katastrofu, jež lze srovnávat s tragickým neštěstím v Truhlářské ulici. To tehdy, kdy v krásnou slunnou neděli vybuchl kotel na parníku František Josef a řada ubohých obětí byla široko daleko rozmetána. To však se stalo na řece v širé prostoře, jež jaksi zmenšovala hrůzu neštěstí; tentokráte se katastrofa odehrávala přímo v neširoké ulici a způsobila svůj účin všemi směry. Tehdy na parníku to bylo prosté neštěstí, jež může nastati kdykoli; tentokráte šlo o výbuch střeliva a již tato okolnost působí na lidskou mysl poplašně a drtivě. Než jakkoliv je věc sama o sobě strašnou a volá po nejostřejším vyšetření poslední příčiny, je nutno zachovat chladnou krev při jejím posuzování. Dokud je nutno, aby si lidstvo hrálo s materiálem smrti, nemůžeme se vyhnout risiku této hry. Střelivo je střelivo, jeho poslání je zabíjet. Ať je lidská opatrnost sebe větší, věci samy se občas vymknou z její moci a provedou svou. Nehody a katastrofy se stanou všude, kde lidstvo uměle spoutalo síly přírody. Nezbývá než ve smutku se poklonit ubohým obětem a přísně dohlédat, zda se stalo vše, co a jak se státi mělo.