reklama

Před 30 lety: 9. března 1976

Rudé právo z úterý 9.března 1976 napsalo mimo jiné:

Vděčnost, úctu, upřímné uznání delegace československých žen na pražském hradě. Bylo slunné, i když trochu mrazivé ráno. Pražskými ulicemi projížděla kolona autobusů. Za jejich okny zdravily chodce rozesmáté tváře, zdvihaly se ruce na pozdrav. Tahle slavnostní projížďka hlavním městem patří už tradičně k velkému dni československých žen stejně jako rudý koberec a rozkvetlé bramboříky lemující schodiště k přijímacím sálům Pražského hradu.

Ocenění činnosti ČSSR na půdě OSN. Náměstek ministra zahraničních věcí ČSSR Miloš Vejvoda přijal v pondělí delegaci zvláštního výboru OSN proti apartheidu, vedenou místopředsedou výboru a stálým delegátem Ukrajinské SSR při OSN Vladimírem Martyněnkem. V přátelské besedě byla velmi kladně oceněna dosavadní činnost ČSSR na půdě OSN v boji proti politice a apartheidu.

Vybraný článek v plném znění:

Ráno jim zpívali skřivánci.

Byly tři, takové vytáhlé dívčinky v pionýrských krojích. Pavla, Jana, Bohdana tihle skřivánci přilétli do Prahy až z Gottwaldovska, aby zazpívali delegátkám maminkám a babičkám dřív než půjdou na Pražský hrad, nějakou tu písničku, aby ztratily všechny trému a tíseň a šly tam s veselou. Jenže jakmile sladké dětské hlasy tichounce zazpívaly: Bílá holubičko, poletuj nad námi, statečné delegátky přesto, že mnohé zdobila vyznamenání Za statečnost, Za zásluhy o výstavbu i hvězda hrdiny socialistické práce, si začaly utírat oči. A to ještě nezazpívaly tu naši oblíbenou Potůčku náš, do dálky spěj Malé zpěvačky pochytaly všechny úsměvy a pohlazení, kterými je ženy počastovaly, a vydaly se se svou učitelkou na prohlídku Prahy.
Snad to způsobily opravdu ty ranní skřivánčí písně, jasná obloha nad Prahou, krásné prostředí Hradu, že všední starosti a chmury se kamsi ztratily a zůstala jen radost. "Těžko vyjádřit pocity, které cítí prostá, obyčejná žena, když přijde na Hrad a může pohovořit s prezidentem republiky, s ministerským předsedou a ostatními četnými funkcionáři," řekla upřímně Božena Dvořáková, hrdinka socialistické práce.
Přesto, že hradní sály, chodby i Nová galerie jsou velmi prostorné, nejvíce delegátek se samozřejmě soustředilo kolem soudruha Husáka. "Přijeďte k nám, soudruhu prezidente, do Oděvních závodů v Prostějově, naše ženy by vás tak rády přivítaly mezi sebou!" Někdy místo pozvání dostal soudruh prezident malý dárek, např. vyšívaný kapesníček z Valašska. Ženy dovedou úctu a lásku projevovat nejdrobnější pozorností.
"Pro mě je ten dnešní den tím nejkrásnějším dárkem k šedesátinám," přiznala Anna Šímová z Bavlnářských závodů V. I. Lenina v Kútech, "nejlepším diplomem, nejlepším vyznamenáním, které jsem mohla za celoživotní práci dostat."
Každá přijela z jiného koutu republiky, každá má jinou profesi, každá dovede o své práci poutavě a zasvěceně hovořit, bez frází, prostě a upřímně. Žena má široké srdce, aby byla šťastná, potřebuje nejen klidný domov, lásku svých drahých, ale i práci, kterou má ráda.

 

reklama
Doporučené recepty
    reklama