Před 30 lety: 31. ledna 1976
Rudé právo ze soboty 31. ledna 1976 napsalo mimo jiné:
Stavbaři na začátku šesté pětiletky. Stavbaře čekají velké úkoly. Objem stavebníchprací by měl ve srovnání s obdobím páté pětiletky vzrůst o více než třetinu, což bude nutno zajišťovat v prvé řadě růstem společenské produktivity práce. Letos se na se přírůstek pracovních sil v této oblasti sníží asi na 22.000, oproti 49.000 v loňské pětiletce.
Rozvoj kopřivnické Tatry. Sedmou stavbou, zahrnutou do realizace federální vládou sledované investiční akce, rozvojového záměru n. p. Tatra v Kopřivnici, která již byla dána do užívání, je nejrozsáhlejší objekt lisovny podniku. Dílo představuje hodnotu 298 milionů korun, z toho podíl stavebních prací částku 183 mil. Kčs.
Vybraný článek v plném znění:
Každý třetí v barvě, ale Každý třetí televizní pořad v roce 1975 byl už vysílán barevně. Vysvítá to ze statistiky, která říká, že proti deseti procentům barevných pořadů v roce 1973 bylo už v roce 1975 těchto programů třicet procent (i když plán počítá jen s 21 procenty). Zlepšila se i kvalita a žánrová pestrost, zdokonaluje se technika, zcela nedávno například bylo otevřeno první stálé barevné studio, které mimo jiné umožní postupně přechod na barvu i v televizním zpravodajství. Koncem této pětiletky bude už v barvě většina vysílaných hodin. I další číslo je potěšitelné: barevné pořady (na 1 čl. 2. programu) je možno sledovat už na 75 procentech území republiky, na němž bydlí 85 procent obyvatel.#reklama
Až sem jde o čtení vcelku radostné. Horší je to, podíváme-li se, kolik z těch barevně vysílaných programů skutečně dojde k divákovi. Ačkoliv počet koncesí už léta počítáme na milióny, barevné televizory v tomto čísle představují jen velmi malé množství. Příčin, proč se barevná televize ujímá tak pomalu, je zřejmě několik, mezi nimi jednou z podstatných byla dosud skutečnost, že televizních přijímačů bylo a je stále málo. Naštěstí se má situace v tomto smyslu letos postupně lepšit, takže se nepoměr mezi výrobou barevného programu na jedné straně a jeho "spotřebou" na straně druhé bude zmenšovat. Lze to jen přivítat, protože ať tak nebo tak, přece jen je škoda, že nemalé prostředky vynaložené na barvu mizí vlastně nezužitkované doslova ve vzduchu.
Přirozeně příčin dynamičtějšího rozvoje příjmu barevné televize je víc a bude se jimi třeba zabývat tím víc, čím víc bude ustupovat do pozadí zatím základní překážka nedostatek přijímačů. Je to především jistá nedůvěra diváků samotných, ale i ta je pochopitelná, když mnoho z nich ještě nemělo příležitost přesvědčit se, o kolik uměleckých zážitků bez barvy přicházejí. Ani tady se zřejmě nedělalo a nedělá všechno, jak barevnou televizi popularizovat, například prostřednictvím závodních klubů, různých osvětových zařízení apod. rozhodněje tedy třeba hledat a patrně usilovněji cesty k tomu, aby se budoucnost barevné televize ukázala v jasnějších barvách, než se dnes zdá.