Před 120 lety: 17. března 1886

Výbory dnes zvolené ustavily se po sněmovní schůzi takto: jazykový výbor zvolil předsedou hrab. Hohenwarta. Výbor pro daň bursovní zvolil předsedou Wurma. Celní výbor zvolil předsedou bar. Nádherného. Čeští poslanci očekávají, že hrabě Taaffe vyvolí nového ministra obchodu z kruhů pravici bližších. Jmenuje se s velikou určitostí hr. Schönborn. V parlamentních kruzích tvrdí se, že nový ministr obchodu bude jmenován teprve po rozpočtové debatě, asi v polovině dubna.

Následkem Gladstonových návrhů na řešení pozemkové otázky v Irsku vznikla Anglii ministerská krise. Chamberlain nesrovnává se s Gladstonem v otázce vyvlastnění statkářů a vystoupí záhy z kabinetu. Spolu s Trevelyanem pak nabídl svou demisi, Gladstone ji dosud nepřijal.

Pražská tramway. Dle uzavřených právě účtů o příjmech pražské tramwaye za celý rok 1885 vychází na jevo, že za r. 1885 použilo tramwaye 7,192.283 osoby, které zaplatily povozného zl. 477.625, 65, tedy bez mála půl milionu zlatých.

Vybraný článek v plném znění:

Praha a Scharsmiedův návrh.

Lid český zvyklým je nazývati Prahu svou "matičkou". Lidu tomu jest či spíše řečeno byla vzorem a příkladem; dle Prahy řídil se ve svých projevech, ve svém konání a ku Praze obráceni byli vždy jeho zrakové, kdykoli šlo o věc vážnou, o záležitost, jež dotýkala se zájmův národa. Od nějaké doby přestala však býti Praha "matičkou". Byla sice nazvána "zlatou slovanskou", přestala však býti "českou a upřímnou". Stala se diplomatkou a delším cvikem velmi dobře naučila se potlačovati to, co cítila, a skrývati se za nepravou tvářnost. Vizme, jak zachovala se vůči návrhu Scharsmiedovu! Ostatní české obce pokud v representacích jejich zasedají mužové stateční a vlastenečtí pozvedly a pozvednou dozajista ještě hlasu svého k důraznému protestu proti pokusu scharschmidcovskému a pokusům podobným ale v Praze hluboký panuje klid, Praha mlčí, jakoby se jí chystaný atentát na národ český netýkal. Takovým spůsobem a touto opatrnickou taktikou špatně poslouží "hlava království" českým zájmům. Praha počíná si v nynějším národnostním boji tak, jakoby neměla nic jiného na starosti, než o to co nejsvědomitěji pečovat, aby zde žádnému Němci na kuří oko se nešláplo a aby získala si pověst města tuze spravedlivého. Nechceme snad, aby děla se zde obyvatelstvu národnosti druhé křivda, ale taktika pánův, již raději poškodí vlastní interess, než by dopustili, aby ostřejší vánek dotkl se odpůrcův a kteří při tom se domnívají, že dostane se jim za to uznání a vděkův, správnou věru se nazvati nemůže. V městech, kde národní odpůrcové naši mají většinu buď přirozenou neb i umělou, zacházejí s českými menšinami až běda, my zde v Praze, v té Praze, o níž opovažují se tvrditi, že je německou, hladíme a cukrujeme se s německou minoritou, jako bychom skutečně byli tak pošetilými a domnívali se, že ji tím odzbrojíme a že přece jednoho krásného dne smířena padne nám do náruči. Nebuďme bláhovými, nebuďme bláhovými právě zde v Praze, na tomto odvěkém zápasišti dvou nepřátelských světů, neprovokujme nepatrnostmi, nedrážděme odpůrce své bezvýznamnými drobnůstkami, ale imponujme jim národní hrdostí, statečným vzdorem a bezohlednou energií vždy, kdykoli potřeba se ukáže dokázati pánům, že Praha je naše a naše že zůstane, že my zde jsme pány. A proto očekáváme, že také obecní zastupitelstvo pražské se vzmuží a důstojnou dá odpověď na vídeňskou Scharschmidiádu.