Před 100 lety: 27. února 1886

Přípravy Německa k mobilisaci. Přemnozí Němci usedlí v Paříži byli prý povoláni na německé velvyslanectví, kdež důvěrně jim byly sděleny pokyny týkající se mobilisace. Jistý správce domu a jistý komorník v hotelu ve čtvrti elisejských polí obdrželi v záležitosti této velmi významné rozkazy. Také v Belgii bylo 40.000 Němců povoláno ke svým praporům za příčinou mobilisace. Za příčinu se považuje otázka marocká. Praví se, že ustoupí-li Německo v otázce marocké, bude to pro ně ztráta jeho důstojnosti, neustoupí-li, musí se připraviti k tomu, aby upravilo otázku marockou pomocí bodáků.

Ve foyeru Národního divadla umístěna budou koncem tohoto týdne bronzová poprsí dvou pro dějiny českého divadla velevýznamných mužů: dra Frant. Lad. Riegra, prvního intendanta samostatného král. českého zemského divadla, a dra Karla Sladkovského, prvního předsedy Sboru pro zbudování Národního divadla.

Kuřákům žádný polibek! Liga 600 mladých dívek v Bristolu v Anglii se usnesla, že žádná z nich nesmí si udělati známost za účelem sňatku s mužem, který kouří nebo šňupe, a za žádnou výminkou že nesmí mu dáti polibek. Toto vše se koná v rámci celobritské kampaně "Protitabákové ligy", která zahajuje vyhlazovací boj proti tabáku.

Vybraný článek v plném znění:

Domovníkovi se platí jen za otvírání!

(U okresního soudu na Král. Vinohradech)
Touto zásadou řídí se zcela spravedlivě k nájemníkům všech poschodí 49letá Marie Zikanová, domovnice v domě č. 8 v Erbenově ul. Nezná žádných kompromisů, žádných úsluh. Za dvacet haléřů neuslyší od ní "partaj" z prvého poschodí, když jde z divadla: "kulíbám, milostpaní! Šťastnou dobrou noc přeji!"; ale také student z posledního poschodí, když se náhodou zdrží, nezaslechne varovná slova: "Dají pozor, mladý pane, a držej´se při zdi. Já jim posvítím!" Mlčky otevře, mlčky sevře v dlani peníz za vpuštění a pozavření zmizí hned mlčky ve své "lóži". Zláme-li si někdo po tmě na schodech nohy, o to se nestará. Ať si každý nosí svíčku s sebou, kdo si nedovede svítit očima jako kočka! Když všecky narážky a žádosti zůstávaly bez povšimnutí, zkusil to advokátní koncipient p. dr. Josef N. jinak. Dal si dne 2. února otevříti dům a vytáhnuv dvacetihaléř, tázal se domovnice s největší zdvořilostí: "Proč pak nikomu neposvítíte na schody?" "Protože to není mojí povinností!" rozvázal se jindy mlčenlivý jazyk. "Já otvírám, ale nesvítím. A taky se mi platí jen za otevření!" Po tomto vysvětlení vstrčil pan doktor peníz zase do kapsy a krátce upozornil domovnici, že jí zaplatí vždy tenkráte, když ho nenechá po tmě. Zikanová však zavřela dům a bručíc zmizela i se světlem. Ráno ji však opustila její krásná vlastnost, proti niž si ji všichni nájemníci tak vážili: mlčenlivost. Postavila se na chodbu a vykřikovala na celý dům: "Ten bídník je mi dlužen za otevření. Ať mi zaplatí! To je pěkný bídník na bytě!" U soudu, kam ji uražený pohnal k zodpovídání, nebyla už domovnice tak řečná. Vysvětlovala, že neřekla "bídník", ale "bytník", ale tento její pokus na utvoření nového českého slova nenašel víry, protože výpovědi svědků byly až příliš určité. Žalobce jí nechtěl odpustiti a soudce adjunkt p. dr. Šámal ji odsoudil k pokutě 20 k. Po rozsudku se teprve domovnici rozsvítilo, že vlastně tím šetřením na světle mnoho neuspořila!