reklama

Obhajoba práce ÚDV

Text Jana Hrona Zločiny komunismu kryje stín archivů nás nutí důrazně se ohradit proti nepravdivým, zkresleným a zavádějícím tvrzením v něm uvedeným a uvést je na pravou míru.

Hned úvodní podávaná informace, že ČR zaostává v otázce zpřístupňování za ostatními zeměmi bývalého východního bloku, je nepravdivé. Naopak naše legislativa i praxe jsou jedny z nejliberálnějších. V okolních zemích nejsou zdaleka zpřístupněny všechny předmětné dokumenty. V SRN, která je zpravidla v této problematice vzorem, je BStU zpracováno a diferencovaně zpřístupněno cca 70% archivních materiálů. Navíc rozsah zpřístupnění je v SRN užší, existuje zde přísná ochrana osobních údajů. Dokumenty týkající se obětí jsou zpřístupňovány jen oprávněným osobám (obětem). Seznamy tajných spolupracovníků jsou zveřejněny jen v ČR a na Slovensku (kde jsou zveřejněny registry svazků). I ve zmiňovaném Maďarsku je přístup k materiálům tamní StB omezený na oběti, které na požádání mohou dostat základní údaje o v dokumentech znečitelněných tajných spolupracovnících a kádrových příslušnících StB. Jiné osobní údaje se anonymizují. I v Polsku jsou materiály přístupné pouze oprávněným osobám a ve zpřístupněných dokumentech jsou začerňovány údaje jiných osob. Osobní údaje tajných spolupracovníků a příslušníků StB jsou sdělovány jen na požádání.

K tvrzení "11 let práce ÚDV a 12 sborníků..." dodáváme: dále 12 samostatných publikací řady "Sešity" , 7 svazků edice "Svědectví", spoluautorství u řady dalších historických publikací. Stovky přednášek pro veřejnost a školy po celé republice. Oceňovaná účast na seminářích a odborných konferencích v ČR i v zahraničí. Aktivní podíl na dokumentování případů občanů odvlečených do SSSR a postižených okupací v r. 1968 pro účely jejich odškodnění. Samostatné výstavy i spoluúčasti na výstavách jiných organizací. Stovky úspěšně vyřízených žádostí občanů pátrajících po událostech v jejich minulosti i minulosti jejich blízkých. Stovky informací pro deníky, filmovou a televizní tvorbu.#reklama

Ohrazujeme se i vůči zpochybňování odborné úrovně sborníků citovanými historiky . V řadách dokumentaristů ÚDV dnes pracují prakticky výhradně kvalifikovaní historici. Dokumenty StB, využívané v textech, vesměs běžně konfrontují s jinými prameny, literaturou a svědky, pokud je to ovšem možné. Často se totiž jedná o speciální, dosud nezpracovaná témata, k nimž neexistuje literatura, prameny jsou omezeny opravdu jen na archiv MV a svědky v tak dlouhém časovém odstupu získat nelze. Navíc je ÚDV částí případných svědků vnímáno jako jejich možné osobní ohrožení, takže nemají zájem jakkoliv s pracovníky ÚDV hovořit.

Pokud nás hodlá pan Hron srovnávat se slovenským ÚPN, měl by si o ÚDV zjistit základní údaje. ÚDV například nemá kompetenci vydávat úředně osobní údaje bývalých příslušníků StB. To přísluší v rozsahu zákona 107/2002 Sb. do kompetence Odboru archivní a spisové služby MV ČR. Poukaz p. Schovánka, že ÚPN zveřejnil osoby, které na Slovensku arizovaly židovský majetek, je zcela irelevantní, protože ÚDV nemá časovou působnost na období II. světové války. Z těchto důvodů je rovněž tvrzení, že se ÚDV podobným tématům vyhýbá, naprosto nelogické a těžko si představit, proč je údajně p. Schovánek řekl. Pokud bychom totiž přistoupili na tuto formu argumentace, mohli bychom takto konstatovat např. skutečnost, že na Slovensku není za zločiny z doby komunismu trestně právně postihován nikdo. Dobře však ale víme, že tato agenda není naopak v kompetenci ÚPN.

Historik Schovánek nešetří úřad ani v otázce vyšetřování trestných činů. Jeho počty jsou ale podivné. Na úřadu pracuje nyní méně než 90 zaměstnanců. Z nich se však přibližně jen třetina věnuje vyšetřování. Další třetina představuje technické a organizační zázemí a poslední třetina pracuje na úseku dokumentace. Navíc p. Schovánek považuje za vyřešené případy pouze ty, které skončily odsouzením pachatelů. Ovšem vyřešena je i řada případů, kdy pachatele z nejrůznějších důvodů nebylo možno potrestat, např. protože zemřel nebo není trestně právně odpovědný. Statistické údaje o výsledcích vyšetřování jsou veřejnosti běžně přístupny na internetových stránkách úřadu. Vzhledem k tomu, že je p. Schovánek bývalým pracovníkem ÚDV, tyto skutečnosti jistě dobře zná.

Následující přirovnání ÚDV k ÚPN, kdy se tvrdí, že ÚPN vyšetřování a nadto ještě lustrace a správu archivu zvládá se počtem lidí o čtvrtinu nižším, je zcela nelogické jak lze srovnávat instituce s jinými kompetencemi? Znovu opakujeme: ÚPN nemá vyšetřovací funkci. Při své dokumentační a publikační práci však vychází i z již objasněných případů ÚDV, které ÚDV nezištně a bez překážek předal ÚPN nebo ještě jeho předchůdci - Oddělení pre dokumentáciu zločinov komunizmu ministerstva spravodlivosti SR.

Zásadní výhrady máme i k odkazu "Jak pracuje ÚDV":

Nic neříkající je například věta: "Historikové kritizují úřad hlavně v celkové neakceschopnosti současných institucí, které se dějinami mají zabývat. " Z tohoto totiž vůbec není patrné ani jací historikové (ostatně taková vágní označení nejsou v Hronově textu výjimkou) ani co je "celková neakceschopnost současných institucí".

Rovněž tvrzení, že ÚDV dosud nezpracoval téma represe proti Chartě 77, je nepravdivé. Jak si mohl autor bez obtíží zjistit, ÚDV úspěšně dovedlo k soudu rozsáhlou kauzu ASANACE. Je všeobecně známo, že toto byl nejzávažnější projekt postihu signatářů Charty 77. K výroku, že pokud chce historik napsat něco o struktuře StB, musí sáhnout po slovenských zdrojích, nelze než uvést, že v ČR existuje řada publikovaných prací o StB z různých období její existence. Psali o ní autoři jako Frolík, Kaplan, Koudelka, Žáček... Tvrzení, že historik píšící o StB musí citovat ze slovenských zdrojů, sice není pravdivé, ale je samozřejmě potěšující, že po letech mlčení na Slovensku konečně začalo něco k tématu vycházet.

Poznámku máme také k první otázce, kterou Hron položil tiskovému mluvčímu J. Srbovi v rozhovoru "Po trestech už není poptávka". Z autorovy formulace " prý se jenom opisují starší texty" vyplývá, že ÚDV vydává studie již dříve publikované. (p. Srb otázku patrně pochopil tak, že se novinář ptá na publikování edicí dokumentů StB). Takový případ se stal a je výjimkou. Jednalo se však o upravenou verzi staršího textu (dříve publikovaného v jiném historickém periodiku) a čtenáře jsme na tento fakt upozornili, včetně bibliografického údaje o tom, kde se původní verze nachází. Neznamená to, že by to bylo pravidlem, jak vyplývá z otázky, texty jsou původní.

Článek J. Hrona hodnotíme jako neprofesionální. Svá útočná tvrzení opírá o informace P. Koury, P. Blažka, R. Schovánka, případně vlastní úsudek, ale nekonfrontoval je s názory ÚDV na tato témata. Z rozhovoru s tiskovým mluvčím J. Srbem je patrné, že své otázky autor zaměřil zcela jiným směrem. Autor nepoužil ani oficiální internetové stránky ÚDV, kde se řada údajů nachází. Možná by p. Hron svou kritiku, že pracovníci úřadu nekonfrontují prameny s literaturou a pamětníky měl v první řadě vztáhnout na sebe.

Autoři jsou pracovníci oddělení dokumentace, skupiny publicistiky  a skupiny dokumentace ÚDV

reklama
reklama
reklama